Máme se u nás hezky. Předseda vlády patrně ukradl Evropské unii 50 milionů, které budeme vracet všichni, a prezident si svým buranským chováním zadělal na obhajobu svého postu. Když Andrej Babiš sliboval, že „Bude líp“, určitě si ani nepředstavil, že může být až tak dobře. Současnou situaci by nám mohli závidět i v pohádkovém Kocourkově.
Celá fraška samozřejmě začíná odspodu politické „infrastruktury“ a dva vrcholní ústavní činitelé jsou pouhou pomyslnou třešničkou na dortu. Bizarnost současné politické kultury určili voliči v parlamentních volbách v takové míře, že nás z toho bude ještě dlouho přecházet zrak.
Například: osmadvacet let po listopadové revoluci má dohlížet nad prací policie muž, který v osmdesátém devátém mlátil demonstranty obuškem po hlavě. Prý má podle komunistů, kterých je poslancem, nejvíc zkušeností a většího odborníka by člověk ve sněmovně pohledal. Svou kompetenci Zdeněk Ondráček následně dokázal i třeba Martinu Veselovskému v jeho pořadu, kde mu vysvětlil, že „také umí vést výslechy“. Zkrátka profík.
Vedle něj i další komunista, Stanislav Grospič, dostal funkci, která v demokraticky fungujícím státu nemůže připadnout do rukou zástupce strany, která měla být již několik desítek let zakázaná. Předseda mandátového a imunitního výboru, tedy toho, který bude rozhodovat o doporučení k vydání, či nevydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání, by skutečně neměl být bolševik, jehož láska ke Stalinovi je veřejným tajemstvím.
Stejně tak poslanci Svobody a přímé demokracie jsou spíše estrádními umělci než plnohodnotnými politiky. Tomio Okamura si zřejmě při losování v klobouku vybral pár figurek, které by mohly dokázat alespoň naoko reprezentovat jeho extremistické hnutí. Problém ovšem nastal v moment, kdy okamurovci zjistili, že budou muset občas i hovořit. Tak se na politické scéně objevili exoti typu zabrušujícího a vybrušujícího Miloslava Roznera, nebo bojovníka proti smrtonosným mikrovlnkám Radka Kotena.
Oba dva se také stali vedoucími důležitých výborů, popřípadě komisí, přestože například na tiskových konferencích SPD jim šéf Okamura nechá prostor tak na pozdrav a poté v duchu svých projevů sám znectí Českou televizi, 23krát řekne slovo program a promluví o hordách uprchlíků mířících na české hranice.
Toto obsazení důležitých funkcí v dolní komoře parlamentu je ovšem důsledkem voleb a především následných jednání Andreje Babiše s ostatními stranami a hnutími, které se do sněmovny dostaly a především, které jsou za slíbenou trochu moci, nebo alespoň za přičichnutí k ní, ochotny udělat cokoliv.
Důsledkem pak může být jmenování vlády, která má od prvních náznaků o tom, že bude jednobarevná a menšinová, neotřesitelnou podporu prezidenta republiky, který si za to slibuje podporu ve volbě, která českou zemi čeká za necelých čtrnáct dní v prvním kole a o dva týdny později v kole druhém.
Kabaret pokračuje, hranice snesitelného a v demokratickém státě možného se posouvají. Miloš Zeman se směje a nejinak je na tom i všemocný premiér, oligarcha, podnikatel a kdovíco ještě, Andrej Babiš.
A pak se zase začne skloňovat název Čapí hnízdo. Jméno farmy, kterou vymyslel majitel hnutí ANO, ale nikdy s ní neměl nic společného. Česká policie by ráda prošetřila, zda eurodotace na její dostavbu náhodou nebyla získána podvodem. To však začne Babiš hovořit o politické objednávce a práci mafie, která se ho snaží odstranit z politiky. Vydání začíná být nejasnou záležitostí, i když téměř všichni ve sněmovně, včetně SPD, tvrdí, že ruku pro Babišovo vydání zvednou.
Najednou se ozve OLAF. Žádný hodný strýček ze Skandinávie, který chce poblahopřát novému premiérovi k jeho funkci, nýbrž Evropský úřad pro boj proti podvodům. A ten pošle svou zprávu, ve které píše, zda máme předsedou vlády zloděje. Nálada se radikálně změní a místo pohodičky na mocenském piedestalu jsou tu nervozita, lži, tajnůstkaření a dětské výmluvy.
Do nového roku skutečně vstupujeme s premiérem podvodníkem a prezidentem hulvátem a soudně uznaným lhářem, ale obojí se může velmi rychle změnit. Babiš bez Zemana nemá jistotu neomezené vlády, a to je třeba mu ukázat. Jen musíme ještě k jedněm volbám a předvést těm, kteří nám sem vnesli ten nehorázný cirkus, že nemají vyhráno, ba naopak. Jejich konec se nezastavitelně blíží.