Kandidáti na prezidenta Michal Horáček a Jiří Drahoš se zřejmě přáteli nestanou. Ačkoliv to vypadalo, že si v době konání protestních akcí Proč? Proto! našli cestu, a dokonce se společně i fotografovali, realita je jiná. Nejprve bývalý šéf Akademie věd odmítl textařovu pomoc při sběru hlasů nutných pro kandidaturu a nyní Horáčka kritizuje na Twitteru. Budoucí oběma deklarovaná vzájemná podpora ve druhém kole volby hlavy státu tak může vzít za své.
Zdá se, že místo spojení demokratických kandidátů, kteří se budou snažit vymanit Pražský hrad z moci arogantního, sprostého a ostudného prezidenta, začíná boj o místo v druhém kole. Pokud se totiž Zeman nerozhodne pro to, že svou kandidaturu stáhne, což by vzhledem k zdravotnímu stavu udělat měl, je místo pouze pro jednoho.
A pro Jiřího Drahoše to zřejmě znamená dostatečně zaútočit na Michala Horáčka. Ten se totiž na rozdíl od něj snaží voličům představit své plány, třeba prostřednictvím svého projektu 100 dní, ve kterém sděluje, co by jako prezident udělal v prvních dnech ve funkci.
Drahoš se místo toho stále snaží o co největší neviditelnost, která má ovšem velké výhody. Nevyjadřování se k důležitým tématům, jako jsou problémy Andreje Babiše, nebo jejich stručné opatrné komentování, totiž nemohou na nikoho zapůsobit. A to jak pozitivně, tak hlavně negativně.
Střídmost vyjádření sice trochu připomíná politiku lidovců, ale do předvolebních průzkumů, jakkoliv je jejich relevantnost tématem k diskusi, se tohle chování promítá veskrze pozitivně.
O Horáčkově plánu odpustit penále z dlužných daní se bude vést dlouhá diskuse, v níž se objeví mnohá pro a proti. Ta zmínil i právě Drahoš ve svém twitterovém příspěvku, kde napsal: „Dluhová amnestie může vyvolat dluhovou anarchii. Pomáhejme těm, co to opravdu potřebují, ale nezvýhodňujme nepoctivé.“
Proč ovšem s nějakým nápadem, třeba i diskutabilním nepřijde také bývalý šéf Akademie věd a uznávaný profesor? Zatím se prezentoval pouze několika výstupy, které měli ujistit voliče, že se jedná o slušného člověka, kterému by to na Hradě „slušelo“. U prezidenta je ovšem třeba víc.
Nikdo neříká, že by měl komentovat vše, jako současná hlava státu, ale občasná snaha by se vítala. Možná si Jiří Drahoš myslí, že do ledna příštího roku je času dost a není nutné voliče „rušit“ před parlamentními volbami.
Opak je pravdou. Právě nyní, kdy se rozhoduje o budoucnosti České republiky, je třeba, aby se osoby ve veřejném prostoru vyjadřovaly a ukázaly jasný názor na palčivá témata. Jestli na něco čas není, tak to jsou osobní půtky mezi kandidáty, které k ničemu neslouží. Třeba je debata, ne útoky.