Jako novinář musím snášet, že mě každou chvíli někdo uráží na sociálních sítích. Tentokrát toho však už bylo na mě moc.

Zažil jsem totiž jednu z nejnenávistnějších reakcí za celou svoji kariéru. Bylo to poté, co jsme na Svobodném fóru publikovali fotografii chlapečka, který ležel mrtvý na turecké pláži. Byl identifikován jako tříletý Ajlan Kurdí a pravděpodobně plul s asi dvanácti lidmi na dvou člunech, jejichž cílem bylo dostat se na pět kilometrů vzdálený ostrov Kos. Většina z nich se utopila. Stejně jako Ajlan. Utopil se i jeho pětiletý bratr a jejich matka. Přežil pouze otec.

Následně jsme si museli v komentářích a na sociálních sítích přečíst, jaké jsme to hyeny, které zneužívají mrtvé dítě, aby vyvolaly soucit s uprchlíky. Přečetl jsem si také, že rodiče dítěte jsou zrůdy, protože si vzali sebou na cestu do Evropy malé dítě, a nebo že je to trest za jejich nezodpovědnost, když berou dítě do gumového člunu. Nemluvím o stovkách nadávek a stovkách zlých nesmyslů, mezi nimiž je asi tou nejroztomilejší hloupostí, že jsem prý sluníčkář.

Takže bych si dovolil malé vysvětlení, o čem je vlastně svobodná žurnalistika.

Úkolem svobodných novinářů není být na straně lidu. Dokonce to není ani úkolem politiků. Základní učebnicí v tomto směru je kniha Johna Fitzgeralda Kennedyho „Profily odvahy“. Novinář i politik mají stát především pevně na straně svého přesvědčení a svého svědomí, a to často i proti názorům většiny. Vím, že v této cynické době to zní nepravděpodobně. Nicméně to, co právě této době a také společnosti chybí, je idealismus, který umožňuje člověku se nekonformizovat s davem či s většinou. Kdyby všichni novináři a všichni politici se chodili ptát lidu, co si mají myslet, tak je to konec svobody, konec kritického myšlení a konec zdravého rozumu. A často by to byla cesta k nadvládě krutosti a primitivismu.

Říkám tím, že lid je blbý? Nikoli. Hlas lidu je totiž jen jakýsi zvukový klam. Je to hlas těch, kdo mají turbulentní emoce a hodně křičí. Značná část rozumných lidí se totiž nevyjadřuje tak nahlas, což je sice škoda, ale je to tak. Značná část lidí má také upřenou pozornost na své vlastní problémy, a proto zcela ignorují veřejnou diskusi. Ustupovat zlým křiklounům je proto ze zásady chyba.

Chápu, že médium, které je závislé na veřejné sbírce, by bylo asi úspěšnější, kdyby vyjadřovalo názory drtivé většiny, která je ostře proti přítomnosti imigrantů. Znám dobře techniky, kterými bych zařídil, že by na nás pršelo z nebe zlato. Stačí, abychom hrdinně bránili lid před islámem a před imigranty. Neuděláme to. Protože tady je především potřeba bránit zdravý rozum, věcnou diskusi a svobodné právní prostředí před populismem. Je třeba bránit lidi před lidem. Práva jednotlivců před tou amorfní a často zlou hmotou, která občas vystupuje pod falešným jménem „lid“. Bránit liberální demokracii, která respektuje a toleruje odlišnosti, před „lidovou demokracií“, která naopak tvrdě prosazuje diktaturu většiny a nakonec přerůstá v autoritativní a policejní režim.

Ten malý chlapeček Ajlan zahynul proto, že v Sýrii panuje neskutečně brutální občanská válka. Bojují tam na jedné straně vládní síly v čele s poměrně nehezkým diktátorem a na druhé straně celá řada zločineckých a teroristických band včetně hrdlořezů z „Islámského státu“. Je to humanitární katastrofa nebývalých rozměrů v zemi, kde dlouho panoval klid.

Nemohu se zlobit na rodiče, kteří chtěli utéct s malým Ajlanem do Evropy. Toužili po životě v bezpečí a jistě toužili i po tom, aby se měli lépe. Zlobím se na všechny ty zločince, kteří rozvrátili Sýrii tak, že se v ní nedá žít. Vím, že není možné přestěhovat Sýrii i s jejími strašnými problémy do Evropy, ale nemohu se zlobit na jednu syrskou rodinu, že chtěla změnit svůj život a zachránit se z chaosu občanské války.

Zlobím se ale vás na všechny, kteří nechápete, že tato fotografie vystihuje a symbolizuje krutost situace, a nevíte, že toto mrtvé dítě nebylo v médiích zneužito k žádné ideologii. Tuto fotografii zveřejnily na titulních stranách všechny významné světové deníky, a kdybych stále ještě řídil Mladou frontu DNES, tak neváhám ani jednu minutu a dám tuto fotku na titulní stranu. To nesouvisí s prodejem novin. Mrtvé děti nejsou na prodej. Souvisí to s tím, že máme srdce. Smyslem této fotografie není citové vydírání, jak si mnozí myslíte. Tato fotografie mluví svým vlastním jazykem, který nad všechna slova, která známe, vystihuje nekonečnou hloubku individuální tragédie, před níž člověku nezbývá nakonec nic než mlčet.

A to je ta příležitost, kterou všichni ti zlí a krutí internetoví diskutéři propásli. Propásli příležitost mlčet, a uchovat si tak svoji vlastní důstojnost.

www.snn.bz
Chlapec byl identifikován jako Ajlan Kurdí.
Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora