Politolog Michal Klíma zveřejnil ve čtvrtečním Právu celostránkový text o hrozbách, jimž čelí naše společnost i celá Evropa. Ve svém eseji „Politika salónního humanismu selhala“ se věnuje zejména imigrační krizi, fenoménu kolektivního strachu, nízké efektivitě Evropské unie při obraně před masou přistěhovalců z odlišné kultury a před bezpečnostními riziky, jež jsou s imigrační vlnou spojena.

Je to v principu promyšlený text, s katastrofickým hodnocením důsledků imigrační krize můžeme i nemusíme souhlasit. Z konceptu celého textu ovšem poněkud neorganicky vypadávají dva zvláštní odstavce, které sice s vůdčí myšlenkou textu nijak nesouvisejí, ale je zřetelné, že autor měl nutkavé puzení se vyjádřit k něčemu, co ho pálí.

Pan Klíma zde píše, že v naší společnosti nyní „druhý dech chytají i ti, kteří tuto republiku po dvě desetiletí vysávali za pomoci klientelistických a korupčních sítí a na politické úrovni spřádali kartelové dohody, ať již ve městech, či celostátně. Dnes veřejnosti účelově podsouvají scénář, že elity a média jako celek selhaly a že právě oni mají historické poslání postavit se jako blaničtí rytíři do čela národa a bránit jej proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli. Oživují tím primitivní a emocionálně vypjatý ‚třídní boj‘ v nových podmínkách, v jistých ohledech navazující na předlistopadovou zkušenost.“

V listu, kde Michal Klíma tyto své myšlenky publikuje, bývalo v sedmdesátých a osmdesátých letech zvykem psát o lidech, kteří nabírají druhý dech, značně pejorativně. V Rudém právu tím měli na mysli to, že tito lidé byli po roce 1948 nebo po roce 1968 oprávněně umlčeni. Rudé právo je nikdy nejmenovalo, aby jim nedělalo reklamu, ale zato pro ně mělo expresivní souhrnné označení ztroskotanci, zaprodanci a samozvanci. O jejich protispolečenské a kriminální činnosti tu neměli žádné pochybnosti. Poukaz, že ztroskotanci a zaprodanci jsou zase někdy někde slyšet, sloužil tehdy jako jasný vzkaz pracujícímu lidu a jeho ocelové pěsti, Státní bezpečnosti, že tito lidé musí být umlčeni a nejlépe rozdrceni.

Michal Klíma vyslovil závažnou věc: Kdosi, kdo tuto republiku po dvě desetiletí vysával za pomoci klientelistických a korupčních sítí a na politické úrovni spřádal kartelové dohody, chytá opět druhý dech a kritizuje média za to, že v poslední době selhala. Je to tak vážné obvinění, že by Michal Klíma měl jmenovat. Kdo to k čertu může být?

Snažím se sledovat veřejné dění a neznám nikoho, kdo by reprezentoval někdejší korupční a klientelistický systém (což mimo jiné implikuje, že s korupcí, klientelismem a kartely jsme tady už zametli) a přitom zároveň tak nevybíravě kritizoval média za selhání v době nových, rozumějme Babišových, pořádků. Je to závážné tvrzení a pan Klíma by to měl vysvětlit.

Já ovšem jedno vysvětlení mám, třeba se strefím.

Pan Klíma se přiřadil k ideologům babišismu, kteří se snaží podsouvat veřejnosti, že kritici nových pořádků Andreje Babiše a jeho poslušných médií mají jasný motiv: stýská se jim po starém prohnilém režimu. A proč? No protože byli zapleteni do jeho intrik a sítí, do jeho korupce, klientelismu a kartelů. Je to od pana Klímy neobyčejná nehoráznost a nemravnost. Směšovat dohromady korupčníky a kritiky nových pořádků a současných médií je neuvěřitelná a zlá drzost. Přesně ale zapadá do potřeb vládnoucího oligarchy a jeho oficiální interpretace, proč se musel tak obětovat, že už to tu musel chudák vzít do vlastních rukou.

Jestli si v naší zemi něco opravdu užívám, tak je to zcela specifická dovednost mnoha intelektuálů vlézt do zadku politické moci. Ani u zpěváků a herců není tato dovednost dovedená k takové dokonalosti jako u filosofů, politologů a ušlechtilých publicistů. Integrální součástí této dovednosti důkladně podkouřit sultánovi, generálnímu tajemníkovi či oligarchovi je rituální pohanění jeho oponentů. Oponenta je přitom třeba obrazně vyválet v hnoji a snést na jeho hlavu všechny skutečné i domnělé hříchy starého režimu.

Není tu moc jiných platforem a lidí, než je právě Svobodné fórum a konkrétně jeho tři autoři Doležal, Sezemský a autor tohoto příspěvku, kdo kritizují výrazným způsobem aktuální stav politické a mediální reality. Nekritizujeme přitom média, která selhala, ale kritizujeme zcela konkrétní lidi, kteří slouží oligarchické a autoritativní moci.

Naše motivy jsou jasné. Nevidíme korupci posledních dvaceti let jako systémové selhání polistopadové demokracie, kterou bylo tudíž třeba nahradit systémem novým a čistým. Naopak. Systém, v němž jsme žili mezi lety 1989 a 2013, byl tím nejlepším, jaký kdy naše země měla. Pracovala zde svobodná média a probíhala zde svobodná soutěž politických stran. Že se na tomto systémově férovém hřišti odehrálo i mnoho nepěkného či dokonce hnusného, o tom není pochyb. Ale nemohla za to demokracie, nýbrž lidská hříšnost. Naopak nový systém je zcela defektní z principu. Je to systém, v němž média řídí ukázkový kartel oligarchů a kde je v důsledku přiškrcených médií přiškrcena i svobodná politická soutěž. V té mají zase navrch bezedné marketingové rozpočty vládnoucího oligarchy.

Jestli tu pan Klíma vidí nějaké kritiky médií a současného politického systému, kteří měli kriminální, klientelistické či korupční vazby, ať je jmenuje a ty vazby odhalí. Bylo by to moc prospěšné. Aby totiž nedošlo k záměně s lidmi, kteří se od dob totalitního režimu snaží o jedno, totiž o demokracii.

Jinak panu Klímovi moc doporučuji, aby se zamyslel nad tím, co je to kartel a klientelismus. Ještě nikdy tu nevládl takový tuhý kartel jako právě nyní. Vekslácké kartely i klientelistické sítě minulých dob měly tu povahu, že jich bylo po celé zemi mnoho. V novém systému oligarchie tu máme jeden centrální kartel a jednu klientelistickou síť. Být politolog a toto nevidět a nepopsat je skutečné umění hodné akademika.

Všechna čest. Z babišismu má pan Klíma za jedna. Je to jednička s hvězdičkou.

Pavel Šafr

Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora