Veřejná diskuse velkého množství lidí má tendenci tíhnout do extrémních poloh. Když se chce člověk mermomocí takové diskuse zúčastnit, tak musí být připravený na zjednodušující soudy i na naprosto hloupé nálepky a urážky.

Lidé si chtějí vyjasnit situaci co možná nejlehčím způsobem: Jsi pro uprchlíky, nebo proti nim. Když jsi pro ně, tak jsi sluníčkář. A když jsi proti nim, tak jsi náš.

Nechápu, co to je být pro uprchlíky. Nikdy a za žádných okolností nejsem proto, aby někdo odněkud prchal. A při značném počtu lidí, tedy při masovém úprku, je nepochybně velkou otázkou, zda je možné se o všechny prchající postarat. Na prvním místě cítím s lidmi, kteří utíkají z chaosu a z občanské války. Hned na dalším místě si kladu otázku, zda to Evropa může zvládnout, když takových lidí bude třeba milion.

Nechápu ale také, co to znamená být proti uprchlíkům. Se zájmem jsem si přečetl volební sdělení údajné političky hnutí ANO slečny Jermanové: „Uprchlíky tady nechci.“ Takže ta dáma říká, že když náhodou někdo potřebuje pomoct, protože je na útěku, tak ona se na něj vybodne a vyžene ho. To je opravdová morální velikost politika této doby. Nad tím, že takovou sprosťárnu dokáže slečinka o sobě sama sdělit, mi zůstává rozum stát.

Mám pro slečnu Jermanovou také jednu zprávu. Uprchlíci tady nechtějí být s ní. Celá hysterie v České republice je zcela nesmyslná. Vůbec žádní uprchlíci tu být nechtějí, protože Česko má i na Blízkém východě pověst chudší země a také se tam ví, že je zde daleko méně lidí, kteří mají tendenci se chovat k uprchlíkům vstřícně a slušně. Česká republika je z jejich hlediska vlastně nepřátelsky naladěná země.

Můžete mít pocit, že je to naše vítězství, kterým jsme si ušetřili spoustu problémů. Upřímně řečeno, vidím to přesně opačně. Daleko radši bych žil v zemi, o kterou je zájem. Třebaže ta německá otevřenost vůči tisícům uprchlíků musí nutně dojít na hranice svých možností.

Nikdo rozumný nemůže být pro přijímání kohokoli a v jakémkoli počtu. Ale to neznamená, že negativismus a nenávist jsou oprávněné. Uprchlický problém je pro veřejnou diskusi náročný právě tím, že jeho racionální a zároveň etické řešení nesnese žádné extrémy. Na místě je vstřícnost i realismus. Státníci Evropy mají na prvním místě zodpovědnost za své země a za své národy a pak teprve za uprchlíky. Ale je správné a rozumné být vstřícný vůči potřebným lidem přesně v té míře, do jaké je to možné.

Česká republika by mohla pomáhat mnohem a mnohem více, než to dělá. Vytvořila si ale takový image, že o ní vlastně ani uprchlíci nestojí. Tak to je tedy výhra.

Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora