Mistři baletu dokáží se svými těly provádět cviky, které zdánlivě odporují fyzikálním zákonům. Fascinující výkony scénického tance se však nemusejí nutně omezovat jen na prkna, která znamenají svět. Novinář Erik Tabery dokázal převést tyto dovednosti do politické publicistiky.
Po téměř celý letošní leden probíhá na základě Taberyho článků poměrně vášnivá diskuze o přijatelnosti či rozumnosti spolupráce demokratických politických stran s Andrejem Babišem a jeho hnutím. Tabery vydává v Respektu jakési manifesty svého pojetí politické strategie, které tuto spolupráci propagují a vyjadřují značný despekt k těm, kteří ji odmítají. Zpravidla tím vyvolává znechucení u Babišových kritiků a některými sděleními dokáže v publiku způsobit úžas. Jde o teze, které se v konvenční publicistice jeví jako nevyslovitelné. Kupříkladu, že někdo sice porušuje pravidla, ale právě proto je třeba s ním spolupracovat ve vládě. To zatím běžný politický publicista vytvořit neuměl. Taková úvaha vykazuje výraznou schopnost duševní piruety a je těžko uvěřitelná. Pan Tabery viditelně posouvá hranice možného.
Publicisté i politici s panem Taberym ostře polemizují, ten pak nelení a zase něco napíše. Divadlo pokračuje. Je to částečně fraška, kdyby ve skutečnosti nešlo i o značné drama předvolebního období. Díky zmiňovaným dovednostem pana Taberyho je to ale také velká legrace. Jeho objev, že Andreji Babišovi jde v politice o dobro České republiky, si už rádi předčítáme po večerech nahlas a působí to značné veselí. Jeho texty by měly být zřejmě i zhudebněny.
V kostce: Tabery ví, že Babiš zneužívá média, že při řízení státu nahrává vlastnímu holdingu a také ví, že se při dosahování moci nezastaví před ničím. A právě proto (!) navrhuje demokratům, aby proti němu přestali energicky vystupovat, protože stejně špatně dopadnou. Babiš má nastartováno na převzetí moci a nic ho nezastaví. Jediné rozumné je být s Babišem ve vládě, jakkoli je to podle pana Taberyho těžké a nepopulární.
Zásadový postoj, podle něhož bychom neměli spolupracovat s někým, kdo odstraňuje nezávislost médií a kdo kumuluje stále větší porce politické, ekonomické a mediální moci, je podle pana Taberyho projevem politického romantismu. Vládní spolupráce s Babišem je naopak projevem realismu a rozumu, neboť umožňuje jeho kontrolu. Ostrá kritika porušování pravidel je přitom podle pana Taberyho metodou dvacátého století, zatímco spolupráce s tím, kdo porušuje pravidla, moderním a chytrým přístupem.
Za romantika a radikála nyní Erik Tabery označil našeho spolupracovníka Bohumila Doležala. Podsunul mu přitom, že považuje demokratické politiky za zásadové, což z něj činí romantika, a za nepochopitelně radikální označil fakt, že Doležal označuje spolupráci s někým, kdo porušuje pravidla hry, za kolaboraci. Je to pochopitelné. Tabery se nominoval na vrchního věrozvěsta spolupráce s někým, kdo pohrdá pravidly. Když takovou spolupráci Doležal nazývá kolaborací, tak je to zcela přesné.
Dějiny jsou plné lumpů, kterým šlo zcela upřímně o dobro, protože jejich osobní dobro jim splývalo s dobrem veřejným. A končilo to obvykle strašně. Téměř vždycky se objevili vykukové, kteří se na takového predátora nalepili a pomohli mu hanobit jeho kritiky. Prakticky vždy politickým predátorům pomáhali i demokratičtí politici a publicisté. U nás konkrétně v roce 1947–1948. Tuto špinavou práci nyní dělá pan Tabery, nositel Ceny Ferdinanda Peroutky. Dělá ji ale inovovaným způsobem tak, že zároveň často o predátorovi říká i (mírně zjemněnou) pravdu. V tom je ta schopnost piruety. On ji uměl i Ferdinand Peroutka, než utekl na Západ a definitivně se této ekvilibristiky, kdy se také pokoušel spojit nespojitelné, vzdal.
Pirueta je několikanásobné otočení kolem svislé osy. Pro zvýšení dramatického účinku se provádí na jedné noze a s dramatickým gestem. Ta gesta Erika Taberyho se obvykle točí kolem jeho četby. Představte si třeba, že pan Tabery četl Umberta Eca! Nebo Karla Havlíčka Borovského! Všichni v divadle nedutáme v obdivu nad tou ohromnou duchaplností, jakkoli ty citace velkých autorů mají spíše funkci estetickou, než že by sdělovaly jakoukoli podstatnou skutečnost. Ale pohled na tanečníka nás místo toho utvrzuje ve zjištění, že je zcela gumový. Skoro jako by tomu tanečníkovi chyběla páteř. Tak je to dokonalý scénický tanec.
Erik Tabery je Vlastimil Harapes české žurnalistiky.
První text pana Taberyho Babišova doba se blíží
Polemika pana Taberyho s polemikami „Babiš, psychologie spiknutí a mnichovanství“
Článek Bohumila Doležala „Erik Tabery rozšlapává problém, ten problém se jmenuje kolaborace.“
Článek Adama Drdy „Tabery, Balaštík, Babiš a jedna česká tradice“
Petr Fiala: K článkům Erika Taberyho nemohu mlčet
Erik Tabery: Polemika nebo udání