Pro většinu lidí je její jméno spjato převážně s pořadem Pošta pro tebe. Ester Janečková se však věnuje i pomoci dospívajícím gayům a lesbám, nebo moderování adventních koncertů. V rozhovoru pro Revue FORUM prozradila, jak vnímá, že je veřejností brána jako smutná žena, mluví o dětství v rodině mluvčí Charty 77 a vysvětlila, proč nikdy nemůže moderovat akci, spojenou s Andrejem Babišem.

Paní Janečková, vaše jméno je spjato převážně s pořadem Pošta pro tebe. Nevadí vám, že jste se ocitla ve škatulce?

Někdy mi to trochu vadí, ale nechci si stěžovat. Je to sice škatulka, která většinou v lidech vyvolává představu patetické, smutné a empatické ženy, ale zase na mě na ulici nejsou lidé agresivní, jako kdybych měla škatulku mrchy. Lidé se ve mně většinou mýlí, protože předpokládají, že se mnou souvisí pouze smutné a vážné věci a vůbec není prostor pro humor, což tak není. Také mě mají mnozí spojenou s tím, že se zajímám o lidské příběhy. Samozřejmě, že ano, ale opravdu nemohu sdílet osud každého, za každé situace, na každém kroku.

Ovlivňuje vaše práce a lidské příběhy, které v ní řešíte, váš osobní život?

Když jsem s Poštou začínala, ovlivňovalo mě to hodně. Vůbec jsem před i po natáčení nemohla spát. Pořád se mi hlavou honily příběhy těch lidí, doma jsem je všem vnucovala. Časem jsem se dostala do stádia, že mi něco uvízne hluboko, ale něco spíš jenom proletí. Snažím se smířit s tím, že těm lidem nemůžu pomoci víc než v tom, že dojde k setkání, které si přáli. Já teď studuji psychoterapii a obávám se, že čím víc se tím budu zabývat, tím míň budu schopná dělat Poštu. Tam se totiž na lidských osudech spíš trošku parazituje, než že bychom je nějak pomáhali řešit. Navíc si ne vždy jsem jistá, že je dobře, když se jde s některými věcmi na veřejnost.

 

Vaše práce však není jen Pošta pro tebe, čemu se ještě věnujete?

Moderuji pořad Sama doma, který mě moc baví. I proto, že se jedná o přímý přenos, což je vždycky velký adrenalin. Zároveň se setkávám se spoustou zajímavých hostů. Například k nám chodí pravidelně doktoři hovořit na různá lékařská témata. Vzhledem k tomu, že můj muž je doktor, sestra je doktorka a já jsem původně studovala zdrávku, tak je to něco přesně pro mě. Hodně důležitý je pro mě projekt S barvou ven, což je online poradna pro dospívající gaye a lesby, kterou jsem spoluzaložila s Prague Pride po sebevraždě mého synovce. Už funguje skoro tři a půl roku a myslím, že opravdu plní svůj účel.

Zdá se, že většina toho, co děláte je spjato s pomocí druhým. Máte také čas sama na sebe? Umíte vůbec odpočívat?

Umím, ale neumím moc být sama, což mám asi z dětství. Když moje máma chartila, bývala jsem sama doma a když pak pracovala na poště jako třídička, bylo to stejné. Je paradoxní, že máma dělala na poště a já dělám Poštu pro tebe, kvůli její práci jsem byla často sama doma a teď moderuji Sama doma. Takže když už náhodou mám volno a jsem třeba bez dětí a bez manžela, tak někam vyrážím s přáteli. Jdu na film, do divadla, nebo do hospody. Že bych si zašla na kosmetiku nebo na manikúru, to mě nějak nebaví. Teď mám i takové divné období, že nesportuji. Ale ono to zase přijde. Začal mě bavit jachting, to je pro mě ten správný aktivní relax. Jezdím v holčičí posádce a propadla jsem tomu.

Když jste zmínila maminku a její působení v Chartě 77, diskutujete spolu o politice?

Myslím si, že o ní vůbec nejde nediskutovat. Tohle téma bylo aktuální už od mého dětství, protože máma podepsala Chartu, když mi byly čtyři roky. Vůbec nechápu, protože jsem byla hrozně ukecané dítě, že jsem všechna ta disidentská setkání u nás v bytě, nebo sloužení tajných mší, nikdy nevykecala. Když šli ke mně na návštěvu spolužáci ze základky a zakopávali jsme o estébáky, co tam byli rozvalení přede dveřmi, tak jsem nikdy neřekla, kdo nás tam hlídá. Nějak zvláštně jsem jako dítě pochopila, že jsou to tajné věci, o kterých se nemluví. Máma se pak stala mluvčí Charty, když mi bylo devět, a tehdy si mě posadila na gauč a říkala, že za ní přišel Radim Palouš, jestli by to nevzala. Že už před tím oslovil třicet lidí, kteří mu to odmítli, protože všichni mluvčí před ní skončili ve vězení. Máma se mě ptala, co na to říkám jestli souhlasím s tím, aby byla mluvčí Charty. Říkala jsem si „to bude super“, že o nás budou mluvit na Hlasu Ameriky a budeme slavní.

To se vám splnilo, ale zřejmě ne tak, jak jste si představovala.

Štěstí bylo, že mámu ani ty spolumluvčí nikdy nezavřeli na delší dobu, ale zadržení na 48 hodin byla docela častá. V těchto situacích jsem zůstala sama doma a nevěděla, jestli se máma ještě někdy vrátí. To bylo velmi zvláštní. Vždycky mi nechala seznam lidí, kterým mám volat, kdyby se nevrátila. S humorem říkala: „neboj, kartáček na zuby mám s sebou“. Já jsem, i když se nevrátila, nikomu nezavolala, protože jsem měla pocit, že když to udělám, tak už se nevrátí nikdy. Takže jsem se se strašným strachem večer uložila do postele, ráno vstala, vypravila se do školy a doufala, že až přijdu odpoledne domů, že už tam třeba máma bude.

Jak Ester vnímala revoluci v roce 1989?

Proč se rozhodla účastnit demonstrací proti Andreji Babišovi?

Kdy ji Miloš Zeman nepodal ruku a proč?

Kolik by musel Andrej Babiš zaplatit, aby moderovala jeho akci?

Tohle a ještě mnohem více se dočtete v novém čísle Revue FORUM. Předplaťte si jej ZDE nebo se ptejte ve svých trafikách!

Revue Forum Banner
Vilém Besser
Vilém Besser
Redaktor a komentátor deníku FORUM 24
Další články autora