V českých médiích můžete číst titulky, které značně zatemňují, co se skutečně stalo v Evropském parlamentu. A je naprosto šokující, že jde i o titulky nebabišovských médií.
Tak třeba server Aktuálně.cz shrnul jednání o riziku ohrožení svobody českých médií tímto nesmyslným titulkem: „Ohrožuje Babiš svobodu médií? Selhání jednotlivce, jednání nepatří do EP, shodli se europoslanci“. Editor severu se jednak vůbec nezamyslel nad podstatou události a navíc si tuto větu po sobě ani nepřečetl. V tak závažné věci pro celý novinářský stav je to projevem neskutečné ignorance. A hlavně není pravda, že se na tom shodli europoslanci. Několik poslanců to řeklo, ale k žádné shodě v této věci vůbec nedošlo.
Ještě mnohem horší práci ale odvedla Česká tisková kancelář. Ta po úterním klíčovém jednání evropského Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) přinesla zprávu s titulkem: „EK: Stav médií v Česku neohrožuje demokracii“.
To už není jen nepochopení podstaty věci, nýbrž naprosté překroucení skutečnosti. Není totiž pravda, že Evropská komise toto sdělila. Sdělil to jen jeden z méně významných úředníků jejího aparátu Giuseppe Abbamonte, ředitel oddělení pro média a data. A ani toto přesně neřekl. Upozornil ve svém příspěvku na nepřijatelné případy zasahování do práce novinářů, ale pak v popisu celé situace chválil Českou republiku za celkový stav věcí. Bohužel se mýlil a právě tato zpráva ČTK je dokladem zřetelné demoralizace některých českých novinářů. Proč má ČTK potřebu celé jednání důležitého výboru Evropského parlamentu takhle shodit, to je záhada. Novináři naší veřejnoprávní tiskové agentury přece nečelí žádnému útlaku. Oni se zbavují své svobody a kritického myšlení sami a dobrovolně.
Ne všechna veřejnoprávní média se k jednání postavila takovýmto způsobem, například Česká televize k tématu přistoupila zodpovědně a od čtvrtečního rána přináší mnoho informací.
Pojďme se podívat na to, co vám většina českých médií nesdělí. Co se tedy vlastně stalo.
Tak především se stalo to, že téma mediální manipulace a zneužívání českých médií v boji Andreje Babiše o moc, je od tohoto týdne tématem evropským. Je to nyní vážný problém, který sleduje evropská veřejnost a instituce Evropské unie. A většině účastníků diskuse je jasné, že jde o problém jednoho nevychovaného oligarchy, který nectí pravidla demokratické politické soutěže.
Pak se stalo zejména to, že část českých europoslanců se pokusila projednání tohoto bodu zabránit a zamést celý problém pod koberec s tím, že je to jen naše věc. A tato snaha dopadla naprostým fiaskem, protože odhodlání parlamentních výborů pojmenovat problém Andreje Babiše bylo v této věci naprosto nezvratitelné a rozhodné. Problém mocenského zneužívání českých médií byl nastolen na třech velkých jednáních a díky přizvání českých novinářů a zástupců různých institucí byl probrán velmi podrobně a do hloubky. Vlivné osobnosti evropského parlamentu přitom vyjadřovaly České republice solidaritu při řešení tohoto vážného a znepokojujícího problému.
A na třetím místě se stala v Evropském parlamentu ještě jedna zásadní věc. Jedná se o šířící povědomí a v podstatě zděšení z toho, že moc Andreje Babiše roste také díky ohromným evropským dotacím. Tento postoj vyjadřují zvláště němečtí poslanci, jejichž země je největším přispěvatelem do společné pokladny. Je pravděpodobné, že právě tato okolnost vedla orgány Evropského parlamentu k tomu, že se rozhodly českému problému tak důkladně věnovat.
Pak se během této třídenní akce projevilo několik dílčích skutečností. Kupříkladu byla odhalena licoměrnost české komisařky Věry Jourové, která se nedávno rozhořčovala nad konzervativní vládou v Polsku a vyhrožovala jí odebráním evropských peněz. Několikrát bylo v diskusích upozorněno na to, že paní Jourová je stranickou kolegyní pana Babiše.
Evropští konzervativci si také dali záležet na tom, aby v Babišově hnojníku vymáchali evropské liberály, kteří zahrnuli Babišovo hnutí do své frakce a přispěli tak k legitimizaci jeho zcela neliberálních praktik.
Mezi českými europoslanci došlo nakonec k mnohem vyšší shodě ohledně problému kumulace mediální, ekonomické a politické moci, než by skeptický pozorovatel původně očekával. Mimořádně závažná a výrazná byla vystoupení Jaromíra Štětiny, Jiřího Pospíšila a Luďka Niedermayera. Ohrožení svobody médií si nakonec vzala za své i poslankyně Šojdrová, která původně odmítala toto jednání s tím, že může Babišovi zbytečně pomoci na domácí scéně.
A nakonec je tu problém českého provincionálního buranství, které zastupuje v Evropském parlamentu ODS. Ve výsledném dojmu tak ODS fungovala jako spojenec hnutí ANO. Vystoupení Jana Zahradila a Evžena Tošenovského ukazovala na naprosté nepochopení instituce, v níž sedí a která jim posílá plat. Na druhou stranu tím přesně odráží nemalou část české veřejnosti. Na obranu této části české veřejnosti je ale třeba říci, že jim smysl a demokratické procedury Evropské unie především zatajují česká média.
Evropský parlament není nějaká zlá nadřízená instituce, která se rozhodla nám dělat ostudu. Je to náš parlament, kde naši zástupci svobodně diskutují se zástupci ostatních členských zemí.
Problém ohrožení svobody médií v každé členské zemi je legitimním tématem pro všechny ostatní země proto, že jsme se v přístupových smlouvách zavázali k dodržování pravidel hry.
A nakonec ohromné evropské dotace pro Andreje Babiše jsou naprosto zásadním průšvihem v dotačních pravidlech a zřejmě v celém dotačním konceptu. Právě Evropský parlament je přesně to správné místo pro diskusi o tomto problému a jeho politickém kontextu.
Když budou nebabišovské strany a nebabišovská média bránit tomu, aby nás naši partneři ve společném evropském domě mohli podpořit, pak nám už nebude pomoci.
Jednání Evropského parlamentu o české otázce bylo pozitivní, přínosné a zcela korektní vůči naší zemi. Zároveň to byla další porážka Andreje Babiše. Má to teď na své cestě k moci zase o něco těžší. Když se stane premiérem, nebude mít v Evropě skoro žádné kamarády. Jeho moc a jeho odpudivé praktiky budou alespoň trochu pod kontrolou.
To je hlavní dobrá zpráva z této události, kterou vám většina českých médií chce bohužel zamlčet. A nedělají to ani pod nátlakem a často ani vědomě. Jen z nedostatečné snahy dobrat se pravdy a podstaty věci. A z nedostatečné snahy bránit svou a tím i vaši svobodu.