Exprezident Václav Klaus pokračuje ve svých politologických objevech. Opět zopakoval svoji tezi o demokracii. V řeči na Trnavských právnických dnech v Trnavě 20. září pravil: „Jakkoli všichni dobře známe slova ‚liberální‘ a ‚demokracie‘, jejich spojení není standardním pojmem politické a sociální vědy. Je to protimluv, stejně jako blahé paměti koncept tzv. lidové demokracie. Liberální demokracie vyzdvihuje menšiny a většině se vysmívá.“

Jak na to přišel? Snadným trikem, na který ale dost lidí skočí. Prostě zdeformuje optiku, což je způsob, jak z kardiochirurga snadno uděláte Jacka Rozparovače. „Zatímco demokracie je systémem, kde vláda vzniká a opírá se o zvolenou většinu, liberální demokracie prosazuje vládu menšin (které celek společnosti nerespektují). Základní stavební kameny demokracie – lid (demos), vůle většiny a národní stát – jsou pro liberální demokracii zásadními nepřáteli.“

Václav Klaus se opakuje, proto se taky budeme opakovat. Jeho hlásání demokracie bez přívlastků na někoho zapůsobí, ale nedává to smysl. Nic takového neexistuje, demokracie je vždycky nějaká. Vzít pojem ze starého Řecka a něco z něj vyvozovat je kouzlení se slovy. Stará řecká demokracie měla otroky, znala ostrakizaci, demos byla jen malá část lidí.

Demokracie ale není to samé co hlasování a vůle většiny, je také systémem dělby moci a kontroly moci. To je ovšem něco, co Klaus vždycky nesnášel. V době opoziční smlouvy se s Milošem Zemanem pokoušeli deformovat náš poměrný volební systém. Zastavil to Ústavní soud. Stejně z toho zůstal způsob přepočítávání hlasů, který má za následek, že strany s menším volebním ziskem jsou znevýhodněny. Dostanou méně mandátů, než by odpovídalo počtu voličů. Klaus a Zeman se pokoušeli krotit veřejnoprávní televizi, protože se lépe vládne bez kontroly.

Liberální demokracie zahrnuje i práva menšin a ochranu menšin, ale především vládu práva. Dnes už se podařilo mnoho pojmů zesměšnit, ochrana menšin je jeden takový pojem. Jak si představuje vládu práva Klaus, jsme viděli na jeho výsměšném označení Ústavního soudu jako „třetí komory parlamentu“. Nebo na tom, jak měl dojem, že by mu právníci zpožďovali privatizaci.

Při Klausově náklonnosti k Rusku a různým autokratům je zřejmé, jak by ta demokracie bez přívlastků měla vypadat. Rusko je dobrý příklad. Volby se konají, lidé mají všeobecné volební právo a hlasují tajně. Zahraniční pozorovatelé mohoý spokojeni. Jenže moc může některé kandidáty vyřadit (Navalný by mohl vyprávět), ovládne státní média a výsledek se dostaví. Soudci jsou oddáni mocenské klice, takže spravedlnosti se občan nedobere. Formálně se tomu nedá moc vytknout, ale svobodná společnost to není.

Klaus také hlásá konspirační teorie, které se líbí, protože kdejaký neználek má pak pocit, že se mu dostalo vyššího vědomí a je chytřejší než hloupý mainstream. Klaus třeba tvrdí: „Díky vítězství liberální demokracie, politické korektnosti a multikulturalismu zahájila Evropská unie jeden ze svých nejspornějších projektů, kterým je projekt masové migrace. Pro někoho to může být překvapivý výrok, ale já dnešní masovou migraci za projekt považuji. To, co se dnes v Evropě děje, není výsledkem spontánních procesů. Ani v Evropě, ani ve zbytku světa.“

Klaus sice ještě nedosahuje té radikálnosti jako Protiproud jeho fámula Petra Hájka, ale spiknutí elit je tu jasné. Klaus jako by neviděl, že některé věci se prostě dějí, aniž je na to nějaký tajemný plán. To bychom museli tvrdit, že populační exploze v zemích Třetího světa a Arabské jaro a sociální podmínky a války jsou také součástí plánu. Proč by si politické reprezentace vymýšlely masovou migraci, která představuje i politický problém, když mají dost jiných, není jasné. Vysvětlit by se to dalo jen spiknutím iluminátů, kteří chtějí zničit křesťanskou civilizaci. Na to se racionálně nedá moc říci. Snad jen podotknout, že syrské uprchlíky svým bombardováním vyvolávají Rusko a syrský režim. Tohle skoro jako plán na destabilizaci Západu vypadá, protože část uprchlíků míří tam.

Klaus je součástí tažení trendu směřujícího k opuštění liberální demokracie a ustavení autoritativních režimů zdůvodněných národoveckými teoriemi. V těch režimech budou vládnout populistické strany, které budou mít pod palcem politiku, soudnictví a média a budou si moci příslušně odklonit finanční toky do kapes svých a kámošů.

To řečnění o suverenitě nemusíme brát vážně. Proč taky od člověka, který se chová, jako by mu projevy psali Putinovi poradci.