V úterý 2. května, tedy na samém počátku vládní krize, se v pražském kině Světozor uskutečnila pozoruhodná projekce. Atmosféra v kině připomínala předrevoluční projekce trezorových filmů, při nichž si diváci uvědomovali, že jsou v nepřízni státní moci, a proto je spojovala jakási zvláštní solidarita svobodomyslných lidí.
Dokument s názvem Selský rozum Zuzany Piussi a Víta Janečka, který byl uveden spolu s knihou Deníku Referendum Žlutý baron, unikátním způsobem mapuje vliv oligarchy Andreje Babiše na český venkov. A ukazuje hlavně to, jakou spoušť po sobě jeho touha po dalším majetku zanechává. Je to hluboká, v zásadě nejen novinářská, nýbrž i filosofická analýza metastáze totalitního novotvaru ve společenském organismu, která s opírá o dlouhodobou a záslužnou reportérskou práci novinářů z Deníku Referendum Jakuba Patočky a Zuzany Vlasaté.
V naší zemi, kde momentálně tak hezky kvete řepka, toho Babiš vlastní opravdu hodně. Tvůrci se nejprve soustředí na podivné okolnosti, za kterých stále ještě ministr financí získal Agro Jevišovice sedláka Bohumíra Rady. Tomu ostatně dokonce nechal polít oseté pole herbicidem. Jednorázová akce ale není tím hlavním, co vidíme – zásadním poselstvím je naprosto kontraproduktivní role dotací z Evropské unie.
Andrej Babiš je samozřejmě dostává ve velkém. Jenomže logika takovéto podpory spočívá v penězích pro místní podnikatele či sedláky, kteří zároveň pomáhají zvelebit místo, kde žijí, a zaměstnávají tamní obyvatele, čímž přispívají k rozvoji venkova. Babišovo chování je naprosto opačné – peníze vyvádí do Prahy, mnoho dříve fungujících a po revoluci pracně obnovených míst opět chátrá a na příkladu zmiňovaného Agra Jevišovice se dozvídáme, že v okolí přišly o práci dvě třetiny původních zaměstnanců. A zatím s Babišem Rada dál vede válku úplně o všechno.
Nejen biopalivy z řepky je ale živ Andrej Babiš. Dokumentaristé nás zavedou také do Vodňan (kde sídlí Vodňanské kuře) nebo do Kroměříže, kde vlastní Babiš masnu Kmotr. Levné pracovní síly, zásadní vliv na životní prostředí města… To všechno Babišovi díky jeho vlivu bez problému prochází korunováno scénou, kdy se dozvídáme, že při Babišově návštěvě jsou posíláni domů pracovníci, kteří „nevypadají dostatečně dobře“, lépe řečeno ti oškliví.
Film zaujme hloubkou pohledu na sociální i ekologické důsledky rozmachu totalitního molochu, který vystupuje na českém venkově jak v roli zaměstnavatele, tak i v roli určující politické moci. Zároveň jde ale o film výtvarný i o film hudební a tyto jeho stránky silně podtrhují a umocňují zprávu o znásilňování krajiny i lidí. Dominuje zde agresivní žlutá barva řepky, skrze níž na českých polích roste Andrejovi Babišovi jeho nafta, a pak je to barva šedohnědých špatně obhospodařovaných polí čí ruin hospodářských stavení. Přirozená rozmanitost zejména zeleného a hlavně kvetoucího venkova ustupuje opět totalitně organizované bezduché výrobě, z níž vyvanula veškerá osobitost a autenticita.
Pozoruhodný dokument Selský rozum je nejen velmi dobře řemeslně zpracovaným snímkem, ale hlavně jedinečným dokladem obrovské, až děsivé moci, jakou Andrej Babiš v naší zemi má. Moci, která není tak na první pohled vidět jako vliv v médiích či na ministerstvu, ale moci, která může mít důsledky pro celé generace Čechů. A nejen proto stojí za to vidět – a zasloužil by si čestné místo v hlavním vysílacím čase našich televizí. Anebo je to opravdu trezorový film?
Informace o knize Žlutý baron a o filmu Selský rozum najdete na stránkách Deník Referendum
