Poměrů v České republice si povšiml i list Financial Times:
„Je tu příliš mnoho novinářů, měli by být likvidováni,“ žertoval prezident České republiky Miloš Zeman na nedávném setkání s ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Vzdor této proruské a k faux pas náchylné hlavě státu se Česká republika v posledních letech většinou držela mimo světové titulky.
V regionu, kde jsou tyto titulky zpravidla vytvářeny vůdci s autoritářskými touhami, jako jsou maďarský Viktor Orbán a polský Jarosław Kaczyński, je to bezpochyby dobrá věc.
Mimo světla ramp se však česká politika stává stále zajímavější, a to nejen kvůli Zemanovi. Pokud jsou průzkumy veřejného mínění v pořádku, pak parlamentní volby, které se uskuteční 20. a 21. října, uvedou Andreje Babiše, odstupujícího ministra financí, do nejvyšší výkonné funkce.
Babiš, jeden z nejbohatších českých podnikatelů, se v roce 2012 dostal do popředí, když založil vlastní politickou stranu – Hnutí nespokojených občanů ANO.
Když se blížily parlamentní volby v roce 2013, koupil nakladatelství Mafra, které vlastní nejdůležitější noviny v zemi: Lidové noviny a Mladá fronta DNES.
Hnutí ANO skončilo ve volbách v roce 2013 na druhém místě a dostalo 18,7 procenta hlasů a Babiš se připojil ke koaličnímu kabinetu se sociálními demokraty a křesťanskými demokraty.
Ačkoli nákup dvou novin byl červenou vlajkou, teprve v tomto roce Češi procitli ohledně střetu zájmů, který to znamená. Série nahrávek, která vyšla na začátku května, předvedla Babiše při rozhovorech s reportérem Mladé fronty DNES, kterému Babiš dává návody, jak psát o údajných případech korupce, které jsou předmětem šetření.
Stejně jako Donald Trump v USA a Silvio Berlusconi v Itálii, Babiš využil svého úspěchu v podnikání jako klíčové součásti svého politického půvabu. A v České republice, na rozdíl od Polska a Maďarska, nacionalistická rétorika zřídkakdy u lidí rezonuje (v každém případě Babiš sám je slovenského původu a mluví česky s těžkým přízvukem).
ANO se proto vyhýbá onomu druhu ideologických závazků, které často užívá populistická pravice vůči neurčitému technokratickému manažerskému stylu, který slibuje, že „věci opraví“ a „dosáhne výsledků“. Podpůrnou politikou Babiše jakožto ministra financí je zavedení elektronické evidence při prodeji zboží a služeb v hotovosti, aby se zabránilo drobným daňovým únikům malých podniků.
Ale konflikt Babišových zájmů jde daleko za hranice jeho vlastnictví mediálních organizací. Do oddělení se od svého byznysu v únoru letošního roku byl majitelem společnosti Agrofert Holding, konglomerátu působícího v hnojivech a dalších chemických látkách, zemědělství, zpracování potravin, obnovitelných energií, lesnictví, dřevařství a zpracování dřeva. S ročním obratem více než 8 miliard EUR a asi 30 000 zaměstnanci je Agrofert největším zaměstnavatelem soukromého sektoru v zemi.
Kvůli své činnosti v zemědělství a oblasti obnovitelných zdrojů byla společnost účastna na získávání značných veřejných dotací, zatímco její majitel působil jako ministr financí. Například v roce 2015 získala v zemědělských subvencích EU téměř 30 milionů EUR.
Mezitím se vynořují staré spory, od kterých Babiš odvádí pozornost stranou pomocí svých hlubokých kapes a snahou napadnout své kritiky soudními spory − nejen v místních médiích, ale také v případě Der Spiegel v Německu a Foreign Policy v USA. Když se jeho jméno objevilo v Bratislavě na Slovensku na seznamu bývalých agentů tajné policie komunistické éry, Babiš se soudil se slovenským Institutem národní paměti. Čtyři roky po zahájení soudního řízení se očekává, že Ústavní soud země rozhodne, zda soudy nižší úrovně, které rozhodly ve prospěch Babiše, postupovaly správně.
Babiš ale neutrpěl žádnou významnou politickou škodu, když se zjistilo, že v roce 2012 využil mezery v zákoně, aby se vyhnul placení daně z příjmů z majetku v hodnotě nad 50 milionů EUR. V té době české daňové právo považovalo výnosy z jednotlivých cenných papírů za něco jiného, než jsou příjmy z akumulovaných podílů zaokrouhlující zisk na nejbližší celé číslo. Za přísného dodržování pravidel Babiš instruoval svůj Agrofert, aby vydal velké množství podnikových dluhopisů denominovaných na jednu korunu, které pak zakoupil a držel ve svém portfoliu, dokud se o tom na začátku tohoto roku nezačalo mluvit.
Babiš se postavil proti členství České republiky v eurozóně a je proti „další integraci“, a to navzdory aktuálnímu členství ANO ve skupině federalistů Alde.
Jak prezident stojící na straně Kremlu stárne, tak by Babišovo případné premiérství, protože disponuje nebývalou kombinací politické a ekonomické moci, znamenalo marginalizaci země v době důležitých rozhodnutí o budoucnosti kontinentu. Ještě znepokojivější je, že je třeba se ptát, jak je Česká republika na Západě zakotvena téměř tři desetiletí po pádu komunismu.