Málokterý evropský politik přitahuje takovou pozornost jako plavovlasý lídr holandských Svobodných Geert Wilders. Muž, který slíbil, že zavře mešity a zakáže korán, polarizuje společnost. Je to padouch, nebo hrdina? Dva odlišné pohledy na elektrizujícího rebela.
Část první: Wilders Padouch
Zdá se to neuvěřitelné, ale holandské volby, které se konají už za měsíc, nejspíš vyhraje nacionalistická pravice zarputilého odpůrce islámu Geerta Wilderse. Co naplat, že s ním žádná strana nechce do koalice, a sám vládnout nedokáže. Tento vývoj je alarmující. Wilders ničí holandský liberální řád a pokud se kdy dostane k moci, je se zemí tulipánů amen.
Tak to bychom měli první, mírně hyperbolizovanou parafrázi Wildersových odpůrců.
Ostatně můžeme citovat přímo od zdroje.
„Že si Američané zvolili Trumpa, je šokující. Amerika je divná země s výšlehy politické šílenosti. Ale že si Holanďané, ze kterých si často děláme legraci, že jsou pragmatičtí, buržoazní, flegmatičtí, obchodně zaměření, tolerantní a trochu nudní, vyberou stranu vedenou vulgárním buřičem, to mě překvapuje,“ píše pro magazín New Statesmam britsko-holandský novinář Ian Buruma.
Hlavní výtka, kterou lidé jako Buruma proti Wildersovi mají, je jeho zcela nepokrytá kapitalizace strachu a xenofobních nálad ve společnosti (viz slavný proslov „Méně Marokánců“). S tím mohou do jisté míry souhlasit i někteří Wildersovi sympatizanti (alespoň ti sofistikovanější). Sám Wilders se nazírá jako jednoho z ústředních členů volného hnutí, kterému říká Vlastenecké jaro v Evropě, kam řadí také Alternativu pro Německo (AfD), rakouské Svobodné pod vedením Heinze-Christiane Stracheho a Národní frontu ve Francii v čele s Marine Le Penovou.
Jenže problém je v tom, že Wilders má vysoké preference a může získat přes třicet procent hlasů. Ano, vládnout nejspíš nebude, ale spousta lidí by si to přála a Wilders bude dominovat politické konverzaci. Takže co to vypovídá o liberálním řádu v Nizozemsku?
Kromě svého buržoazního pragmatismu je Holandsko vyhlášené také progresivním liberalismem, anglická komediální dvojice Enfield a Whitehouse to nedávno parodizovala skečem o dvou homosexuálních policistech v Amsterdamu, kteří kouří marihuanu. Část Holanďanů je na svou pokrokovost náležitě hrdá, ba dokonce samolibá. Podívejte, jak jsme svobodomyslní…
Progresivismus sehrál klíčovou roli při destrukci starého řádu, který všechno dělil podle náboženské či politické příslušnosti. Katolíci si brali katoličky, protestanti měli své organizace a sportovní kluby a socialisté se stýkali jenom mezi sebou. Tento relativně opresivní systém v Holandsku zanikl po 60. letech a byla to dobrá věc, argumentuje Buruma. Společnost ale zůstala rozdělená na venkovské a konzervativnější oblasti a liberálně smýšlející obyvatele měst, kteří se děsili jakýchkoli rasových a náboženských předsudků.
Podle Burumy v Nizozemsku stále převažuje způsob myšlení hledající zlatou střední cestu, kterou nejlépe ztělesňuje právě současný premiér Mark Rutte a jeho Lidová strana pro svobodu a demokracii, která osciluje mezi prázdnými floskulemi o toleranci a podivnou umírněnou verzí wildersovské rétoriky – aby přilákala voliče, kterým s multikulturní společností dochází trpělivost.
Dokazuje to celostránková inzerce, kterou si nedávno předplatil se slovy: „Lidé, kteří se odmítají adaptovat a kritizují naše hodnoty… Ať se chovají normálně, nebo odejdou.“ „Je to panika. Uvědomil si, nejspíš pozdě, že v boji s populistou Wildersem neudělal dost,“ glosuje Buruma.
Pří vší úctě k Marku Ruttemu, je to politik, kterého mimo Nizozemí nikdo nezná a perfektně ztělesňuje nudný, tolerantní, pragmatický establishment, kterému stále fandí mnoho Nizozemců. Ale takoví politikové zažívají krizi. A Wildersova hvězda stoupá. „Je neomalený, hlasitý, netolerantní a vůbec není nudný. Jeho odbarvené vlasy ho oddělují od nevýrazných technokratů a úřednicky vyhlížejících politiků. Jeho fanoušci chtějí, aby se co nejvíce odlišoval,“ komentuje Buruma.
Základní body Wildersova jednostránkového programu? Absolutně omezit imigraci, zakázat distribuci koránu, pozavírat mešity… a tak dále. Podařilo se mu přesvědčit velkou část země, že islám a Brusel prezentují existenční hrozbu Nizozemsko. Jednoduché, srozumitelné a nejspíš úspěšné, k rozhořčení zastánců liberálního řádu. „Islámský extremismus musíme brát vážně, ale Wilders představuje ještě větší hrozbu,“ uzavírá Buruma.
Část druhá: Wilders hrdina
Ale mnozí oponují. Na stranu excentrického politika se postavil známý britský publicista Douglas Murray. Případné vítězství Wildersovy strany nepovažuje za porážku demokracie, ale za její triumf. „Lidé by to mohli znovu dokázat,“ říká Murray a poukazuje na „úspěchy“ Brexitu a Donalda Trumpa.
„Lidem, kteří se ptají, kdy se Holanďané stali neliberálními, uniká pointa. Tohle je revolta za obranu liberalismu, ne za jeho zničení,“ píše Murray a domnívá, že holandský status quo v posledních letech šel, lidově řečeno, do kopru.
„Rutte i další holandští politici začnou o migraci a islámu mluvit vždycky před volbami, aby posbírali hlasy, a pak se vrátí k floskulím. Mezitím démonizují Wilderse, kterému chtějí ukrást voliče, „píše Murray pro New Statesman.
Murray vzpomíná na slavného politika Pima Fortuyna, který byl skutečně revoluční postavou (Wilders mu psal některé projevy) a v roce 2002 jej zavraždil radikální vegan (bez legrace).
Právě Fortuyn poukázal na to, že Nizozemci ztrácejí národní identitu a lidé mu za to dali hlasy. Politici na to nedokázali navázat a Wilders toho využívá na plné obrátky, domnívá se britský publicista a poukazuje na to, že zastavení imigrace chce dle průzkumů více než polovina Holanďanů a tři čtvrtiny z nich si myslí, že islámu je v Nizozemsku „dost“.
Murray také zesměšňuje proces, který Wilderse usvědčil z nesnášenlivosti, ale nikterak ho vlastně nepotrestal. Wilders se svých fanoušků zeptal, jestli chtějí více, nebo méně Maročanů, a oni odpověděli, že méně. Načež jim Wilders slíbil, že to zařídí, načež ho soud uznal vinným z podněcování k nenávisti. „Takže když se vláda zeptá, jestli chcete více, nebo méně migrace, jediná legální odpověď je více?“ ironizuje Murray. Kritici by namítali, že Wilders měl na mysli Holanďany marockého původu, ale to je pochopitelně velmi těžko prokazatelné…
Murray také vzpomíná holandské referendum o spolupráci mezi Evropskou unií a Ukrajinou, kterou holandský lid v plebiscitu zamítl až poté, co jej vláda už podepsala. Z tohoto paradoxu vznikla nová strana Fórum pro demokracii pod vedením Thierryho Baudete, která také apeluje na přímou demokracii a je zatím jediným subjektem, který by s Wildersem šel do koalice, byť jeho preferenci jsou malé.
Ať tak, či onak, v Holandsku se zvedá touha po hlasu, který byl lidem roky odepírán, píše Murray. A Wilders by jej mohl Nizozemcům navrátit. „Politický oponent může tento fakt popřít. Jiní to mohou ostře kritizovat. Ale jenom hlupák to může ignorovat. Neboť pokud tento vichr nabere sílu v nížinách Holandska, lze očekávat, že se bude nadále valit celou Evropou. Možná to bude hurikán. Ale škodlivý vítr? Ne nezbytně,“ uzavírá Murray svou polemiku.