Andrej Babiš s údivem zjistil, že se blíží prezidentská volba. Nedalo se nic dělat, vlastního kandidáta už nestihl vystavit do regálu. Jaká shoda náhod, stávající hlava republiky následně Babiše pověřila jednáním o sestavení vlády a slíbila mu, že ho jmenuje premiérem, klidně i dvakrát, a nechá ho pak čtyři roky vládnout i přes odpor většiny poslanců. Proč? Protože nechat ho vládnout třeba šest let se prezidentu Miloši Zemanovi nepodaří.

Jinak se Zeman o povolební situaci moc nezajímá. Pozval si sice k sobě komunisty, ale s nimi řešil obchod s komunistickými státy světa, a pak si pozval Piráty, ale s nimi si povídal o OKD.

Důvodem Babišova pověření mohla být skutečnost, že má budoucí premiér na Zemana tajný svazek, který se nám podařilo získat. Nahlédněme do něj, co se v něm o hlavě státu píše. Text psal sám Babiš. Je to jeho jediné dílo, které nepsal Marek Prchal:

Můj milý deníčku, chtěl bych se Ti s ledasčím svěřit. Po letech jsem se opět spřátelil se svým bývalým nejlepším kamarádem. Jmenuje se Miloš, ale já mu říkám Milounku. Před drahně lety jsme spolu chodívali pozorovat červánky na rozehřáté parkoviště Unipetrolu. Ale když jsem v roce 2011 založil s dalšími hippiesáky tu partu pro lepší budoucnost bez korupce a zlých nadnárodních korporací konkurujících mému nade vše nejdražšímu Agrofertu, Zemák blbák předstoupil před televizi řkouce, že jsem nevěrohodný. Ale teď už je to zase dobré, můj deníčku. Začali jsme se znovu potkávat u něj na zámku a jednou jsme se vydali dokonce na moje JZD s konferenčním sálem ve tvaru uzavřeného (snad vosího) hnízda a drahou hospodou. Byly tam s námi i pohozené děti, kterým jsme dali krmení.

Deníčku, Milounek nezkazí žádnou legrácku. Jednou jsme spolu hráli u něj ve Vladislavském sále na slepou bábu a Milounek pak ještě večer před nóbl společností předstíral, že nevidí amerického velvyslance. Navíc jsme krátce před tím volali jednomu penzistovi do Kanady, že mu Milounek předá diplom. Byl to snad strejda ministra kultury. Jenže on to vzal vážně a opravdu přiletěl. Za to prý Milounkovi jeho dcera pořádně vynadala. Diplom už byl připravený, tak ho dal nakonec nějakému blbovi. To Ti bylo k popukání. Jindy jel na hory na grog a předstíral tam na fotkách, že lyžuje.

Nebo kdybys slyšel, jak si hrozně vymýšlí. Onehdá si třeba vyfabuloval, že četl článek oslavující Hitlera od nějakého slavného českého básníka z 19. století, pak zase zatvrzele prohlašoval, že na Donbasu nepůsobí ruská armáda, jindy se snažil užaslé obecenstvo přesvědčit, že v Rusku nejsou disidenti, a když jednou zaspal, svedl to na řízení letového provozu.

Ale víš, co je největší legranda? Jak naschvál navrhuje různé ňoumy do všelikých funkcí a skoro nikdo si toho nevšimne. Na ambasádu do Vatikánu dokonce navrhoval drogového překupníka, který šéfoval jeho protokolu a jehož zástupce se projížděl v cizím policejním voze. Jeho kancléřem je nebezpečný podnikatel, který ani neprošel bezpečnostní prověrkou. Prostě terno! Ale korunu tomu nasadil, když do jisté etické komise navrhl pána podezřelého ze spolupráce s StB. Neznám se s ním však, protože na mém rodném Slovensku nepůsobil. Minule si Milounek dělal „dobrý den“ z neschopného jihomoravského hejtmana. Že z něj prý udělá premiéra. Teď chce za premiéra dokonce mě a nedá se odbýt. Co by neudělal pro pobavení.

Dobré je, že si nemusí nic myslet. Na twitter mu vymýšlí jeho myšlenky jeho nadřízený, jistý Ovčáček. Přesto má Milounek na všechno názor, od energie ze stromů až po plavební kanály.

Víš, deníčku, Milounek je pro mě vzorem čistoty. Říkal mi, že nikdy nemá virózu, pije výhradně lihuprosté nápoje, drží slovo a nedělá výjimky ani pro dlouholeté trestance, volno tráví se svými nejbližšími stranickými příslušníky v pražských kavárnách, na rozdíl od sousedovic Toníčka nekouří, takže za něj státní kasa nemusí platit pokuty ve výši 60 tisíc za nepovolené kouření v hotelu, nikdy nemluví sprostě, pouze jednou řekl duchovnímu vůdci dalajlámovi, ať si, s prominutím, „políbí šos“, a když probíhá výročí jeho uvedení do funkce, vůbec si na to ze skromnosti nevzpomene, takže se nekoná žádná oslava s přáteli. Aspoň mi to říkal Míra Šlouf.

Jediné, co mě na něm, můj deníčku z nejmilejších, vytáčí, je, jak úzkostlivě dodržuje Ústavu. Taky si ji někdy přečtu. Ale až po té své knížce „O čem sním“. Tam jsou prý pozoruhodné myšlenky. A nejsou‑li, vyhodím Prchala.

Jakub Černý
Jakub Černý
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora