Do redakce deníku FORUM 24 přišel e-mail od našeho dávného kolegy Tomáše B., který pracuje v účtárně jednoho velkého mediálního podniku v Curychu. Na dotaz, jak se švýcarská společnost vyrovnává s migrační krizí, odpověděl následující:

Sleduju, jaká je doma nervozita z uprchlíků. Moc to nechápu, když do České republiky skoro nikdo nepřišel. U nás ve vesnici (Kilchberg, nedaleko Curychu) máme 8 tisíc obyvatel a dostali jsme přiděleno na starání 60 uprchlíků. Většina z nich jsou normální nebo – jak se u vás říká  – přizpůsobiví.

Lidi v naší vesnici teď byli naštvaní, že imigrační úřad nedal azyl čečenské rodině a ta se musí vrátit zpět do Čečenska. Jejich děti se přitom velmi brzy naučily plynně německy i s dialektem. Ve škole se konala rozlučka, protože všem to bylo líto, že musí odejít. Psaly o tom i noviny.

Imigranti jsou různí. Ti, kteří přišli z méně civilizovaných zemí z Afriky, někdy přizpůsobiví moc nejsou, jenže je často není kam vrátit. Většina nových lidí se ale chová normálně. Na problémy s imigrací jsou tu lidé zvyklí proto, že ve Švýcarsku je normální být cizinec. V naší vesnici bydlí něco přes 8000 lidí a z toho třetina pocházíme z jiných zemí. Proto tu nikdo nic moc neřeší. Přistěhovalci z velké části dělají práce, které už Švýcaři dělat nechtějí.

O imigraci se tu mluví pořád prý už třicet let. Když se tu řekne imigrace, tak to neznamená jenom Araby. To je totiž také Němec, Ital, Američan a taky tu máme tři české rodiny. Hodně se tu rozlišuje, kdo je jaký a jak to celé řešit. Ne že by se jen kolem toho nějak šílelo jako v Česku.

Zdraví Tomáš

Švýcarské noviny informují o osudu čečenských uprchlíků, kteří se musí vrátit domů. Nedostali azyl.