Francouzská historička a poradkyně ředitele českého Ústavu pro studium totalitních režimů paní Muriel Blaive na Facebooku píše o svém chápání komunistického režimu a o rozlišování vědy a ideologie. Polemizuje s článkem Jiřího Sezemského, který vyšel v deníku FORUM 24.

Zde je reakce paní Blave:

„A nelze ten režim charakterizovat nikoliv jako „totalitu“, ale jako „diktaturu s totalitními tendencemi?“ „Totalita“ není historický popis, ale ideologická nálepka, která v sobě nese podtext, že to, co se dělo, nebyla ničí vina, že to prostě jen byl „systém“. Avšak ten systém vytvářeli konkrétní lidé, zločinečtí vedoucí politikové a zločinečtí policisté (kteří patří do vězení), ale také skoro veškeré občanstvo během svých každodenních životů. Velmi přesně to popsal Václav Havel jako „autototalitu“ (zelinář ví, že výzva „Proletáři všech zemí, spojte se!“, kterou umisťuje do výlohy mezi brambory, je absurdní, ale nechává ji tam, prostě aby neměl „problémy“). Kolemjdoucí také vědí, že je to absurdní, ale ani oni se proti tomu nijak nebrání a tak se podílejí na kolektivní lži. Atd. Proti systému také bojovali konkrétní lidé, s individuální odvahou (nebyla to nějaká „systémová opozice“).

Obnovit význam jednotlivého člověka, jedince, který jedná na společenské scéně, určit rozsah jejich možnosti volby či absence možnosti volby a přitom pochopit, jak tato diktatura mohla existovat tak dlouho, aniž by se proti ní zvedla výraznější otevřená opozice, znamená, že musíme přestat uvažovat v globálních kategoriích, které nám vnucoval komunistický světonázor – a které, bohužel přežívají dodnes.

Zmotat  dohromady morální úsudek a vědu, to je přesně to, co dělal pořád komunismus a proti tomu právě bojuji. Mně osobně byl komunistický režim silně nesympatický, ale to přece nemá nic společného s vědeckým přístupem! Do toho, co si já osobně myslím o komunismu, nikomu nic není! Pro mě to vědomí, že ten režim byl strašlivý, způsobuje, že je o to důležitější pochopit přesně, jak mohl vzniknout a jak mohl tak dlouho přetrvat. Včetně toho, že je nutno snažit se pochopit, jak ten režim ovlivnil mentalitu lidí a co jim přinesl.“

Poznámka editora:

Proč by slovo diktatura mělo být „vědecké“ zatímco slovo „totalitarismus“ by mělo být jen ideologickou nálepkou?

Pojem totalitarismu je politologický terminus technicus, který svým významem dává důraz na komplexní ovládnutí společnosti propojením autoritativní vlády a oficiální ideologie. Jedná se zásah do vnitřního prožívání lidí v ohromném kolektivním rozměru. Oproti tomu pojem „diktatura“ nevystihuje dostatečně povahu komunistického režimu proto, že diktatura si nemusí nutně klást ambici ovládat všechny aspekty společenského života a myšlení jednotlivců. Navíc diktatura předpokládá diktátora, zatímco totalitarismus předpokládá navíc aktivní participaci ovládaných na svém ovládání. A to je to, co se tu stalo. Možná je to i to, co chce paní Blave vyjádřit. Některým ovládaným se dokonce mohla jistě tato participace na svém ovládání líbit a mají na ni dokonce i hezké vzpomínky. To je právě podstata totalitarismu. Že se snaží dosáhnout změny myšlení a nového stavu kolektivního vědomí.

Český komunismus byl derivátem sovětského komunismu, který měl jednoznačnou ambici opanovat všechno, včetně lidského myšlení každého jednotlivce. Síla této totalitní ambice se proměňovala v čase a nepůsobila na celé ploše komunistického impéria vždy stejně. Tak tomu ale není dokonce snad ani v Severní Korei. I tam mohou teoreticky existovat malé ostrůvky s nižším působením státní moci. Pak by ale ani severokorejský režim nešlo označit za totalitu, nýbrž jen za „diktaturu s totalitními tendencemi“.

Domnívám se, že se nemůžeme tvářit, že historické zkoumání komunismu nemá žádný hodnotový podtext a jde jen o čistou vědu, která se nesmí zaměňovat s ideály. Paní Blaive totiž nešíří v českých médiích vědecké poznatky, nýbrž svoji konkrétní hodnotovou orientaci, neboli názor na nejednoznačnost morálních kategorií v aplikaci na život v komunismu. Na to má jistě plné právo. Ale nejde o vědu. A její hodnotová orientace úzce souvisí s rozhodnutím českého senátu, jací lidé povedou ÚSTR. Prostě se netvařme, že nejde o hodnotové postoje.

Jde o to, že ÚSTR by měl lépe odrážet pluralitu postojů v demokratickém spektru.

Pavel Šafr