Prezident Miloš Zeman dělal pro neznalého člověka celých pět let dojem podržtašky (zejména Andreje Babiše a Vladimira Putina), mstivého člověka, lháře, náfuky a hulváta. Ve skutečnosti byl takový dojem na veřejnosti vytvářen jeho mladým (snad ještě nezletilým) mluvčím Jiřím Ovčáčkem, který se dostal do Zemanovy přízně tím nejproradnějším způsobem. Psal totiž v Haló novinách naschvál hezky o komunistech. Ovčáček si na Hradě hrál na prezidenta a Zemanovi jeho funkci záviděl. Proto se rozhodl mu škodit.

Domníval se, že Zemana nejvíce poškodí, když ho mediálně spojí s mnohonásobně usvědčeným lhářem a politikem Andrejem Babišem. Zeman by jistě Babiše nejmenoval ministrem financí a později i premiérem a předsedou Bezpečnostní rady státu (s příslibem, že ho bude za každou cenu v případě potřeby jmenovat dvakrát), kdyby mu Ovčáček nepředložil Babišovo falešné čisté lustrační osvědčení. Sám Babiš se dokonce bál si o skutečné osvědčení zažádat. Obdobně Ovčáček namočil Zemana do případu možného (zjevného) podvodu s Čapím hnízdem. Uspořádal mu tam tiskovou konferenci. Nebohý Zeman si myslel, že je pouze na přátelském posezení s gentlemanem Hitlerem na Orlím hnízdě. O nějaký pátek později zase Zeman odmítal Babiše, zřejmě v rozporu s Ústavou, na návrh tehdejšího premiéra Sobotky sesadit. Kdo ví, co mu tenkrát Ovčáček namluvil. Údajně něco o jakémsi svazku s názvem „Unipetrol“. Efekt byl nakonec opačný, než Ovčáček zamýšlel, protože si mnozí lidé Babiše oblíbili. Možná právě proto, že je pro ně v hromadění moci, nahrabávání dotací i lžích vzorem.

Když Ovčáček viděl, že neuspěl, pokusil se Zemana zdiskreditovat přes ruského prezidenta a zločince Vladimira Putina. Po nocích mu vyprávěl báchorky o dobrotivosti Vladimira Vladimiroviče. Zeman je po něm bezelstně opakoval a dokonce začal podporovat vývoz nebezpečných technologií pro jaderný program Íránu, protože tamní diktátoři jsou Putinovými kamarády. Mezi nejděsivější Ovčáčkovy anekdoty patří, že kdyby Evropská unie vstoupila do Ruské federace, vyšlo by to nastejno, jako kdyby Rusko vstoupilo do EU. Jindy zase tvrdil, že v Rusku nejsou disidenti a na Donbase není ruská armáda. Zeman to pak řekl na summitu NATO. Bohužel v době, kdy již i ruská armáda přiznávala, že tam jezdí její příslušníci na dovolenou a že tam posílá tzv. „humanitární“ (ale nikým nekontrolované) kamiony. Ostatní účastníci summitu navíc získávali informace nejen od svých mluvčích, ale i od tajných služeb. Tentokrát to Ovčáčkovi vyšlo. Zeman si udělal neomluvitelnou ostudu. Jenže pouze po celém světě za hranicemi České republiky. U nás naopak sklidil potlesk. Ani nevíte, jak to Ovčáčka rozzuřilo.

Snažil se tedy alespoň vykreslit Zemana jako prezidenta, který se mstí premiéru Sobotkovi. Proto zorganizoval tzv. „lánský čajový dýchánek“, který byl následně v médiích nepravdivě označován za pokus o „lánský puč“. Později, když si Sobotka přišel na Hrad popovídat, zinscenoval Ovčáček slavnost k přijetí demise premiéra (přičemž vláda by pak v rozporu se zvyklostmi vládla dál, bez předsedy a tedy i bez možnosti odvolání), Sobotkovi nastavil obráceně mikrofon, Zemanovi dal do ruky hůl a naschvál nepřinesl židle. Vše dopadlo podle jeho očekávání. Zeman v rozčílení mával holí na Sobotku, aby si srovnal ten mikrofon. Pak už nevydržel stát a na začátku Sobotkova projevu odešel. Sice pomalu, ale co nejrychleji to šlo. Ovčáček i v tomto případě udělal školáckou chybu. Sobotka je totiž mezi polovinou národa neznámý a mezi druhou polovinou neoblíbený, takže ho nikdo nelitoval.

Lid dokonce obdivoval i Zemanovy (ve skutečnosti Ovčáčkovy) některé nehorázné výběry lidí oceněných státním vyznamenáním nebo nominaci mimo jiné bývalého estébáka do dvou institucí bojujících proti důsledkům komunistické totality.

Ovčáček už vzteky bez sebe nevěděl, jak Zemana znemožnit. S hrůzou zjišťoval, že Zeman pomáhá podnikatelům dobývat v zahraničí nové trhy a hradním reklamním specialistům se navíc daří tyto zásluhy ještě násobně nafukovat. V zoufalství tedy alespoň předhazoval Zemanovi různé směšné lži, které pak prezident opakoval v médiích. Tak třeba tvrdil něco v tom smyslu, že Adolf Hitler napsal kdesi vlevo dole o Peroutkovi, že je to docela sympatický kluk. Zemanovým jménem také zavolal do Kanady jistému postaršímu pánovi, že mu udělí vyznamenání, takže to následně vypadalo, že Zeman lhal, když ocenění udělit odmítl. Když jednou zmáčkl v kokpitu leteckého speciálu nějaké červené tlačítko a let se kvůli tomu zpozdil, vše svedl na řízení letového provozu. Nakonec se musel omluvit. Jindy zase prohlašoval, že americký velvyslanec byl v sále neviditelný. Viděly ho jen objektivy fotoaparátů. Nakonec na fotografii z letní dovolené přimaloval Zemanovi čepici, druhou hůl a lyže a přikreslil pod něj sníh. Věděl, že nikdo neuvěří, že Zeman lyžuje. Nic z toho však Zemanovi neuškodilo. Naopak, lidé se bavili.

Nezbývalo než představit Zemana jako hulváta, který si užívá moc. Takže Zeman na základě různých Ovčáčkových dezinformací vyznamenal policisty, kteří zrovna byli prověřováni, zda při státní návštěvě čínského prezidenta u nás nenadržovali nespravedlivě čínským „vítačům“ před českými demonstranty, jindy zase navzdory svým předvolebním slibům pustil z vězení vraha, pak navrhl na post velvyslance ve Vatikánu drogového dealera (či snad pouhého feťáka), za svého kancléře si ponechával pána, o němž zbytek republiky ví, že ani nezískal bezpečnostní prověrku, při každoročních oslavách výročí nástupu do funkce mu Ovčáček přivedl na Hrad stovky papalášů a během jistého summitu v Británii si v hotelu na pokoji zapálil cigaretku, protože mu Ovčáček nakukal, že je to místní tradice. Ze státního rozpočtu tak šlo pár desítek tisíc na pokutu.

Aby toho nebylo málo, Ovčáček Zemanovi tajně píchl injekci s virózou, zrovna v noci před tím, než měl jít odemykat korunovační klenoty, a o něco později ho navedl, aby mluvil sprostě v rozhlase, protože prý za to rozhlas dostane pokutu. Obecenstvo však jásalo. Posledním Ovčáčkovým zoufalým činem byl ilegální přelet dronu (bez bomby) nad sídlem vrchního velitele české armády, tedy nad Pražským hradem.

Přestože se Ovčáčkovi nepodařilo Zemana zdiskreditovat, mohl si zčásti užívat prezidentské funkce. Ukradl totiž nic netušícímu Zemanovi hradní twitter a psal na něj své výmysly. Jednou se dokonce prořekl, když si liboval, že odchod tehdejšího amerického velvyslance zpátky do domoviny bude takovým hezkým dárkem k jeho narozeninám. Velvyslanec totiž ve funkci končil v den, kdy měl narozeniny Ovčáček, nikoli v den, kdy měl narozeniny Zeman. Tím se provalilo, že byl prezidentův oficiální twitter ovládnut hradním mluvčím.

Revue Forum Banner
Jakub Černý
Jakub Černý
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora