Praha musí opakovaně prožívat hrozivé a nevkusné „pochody“, k nimž se jejich účastníci dokonce hrdě hlásí. Pravice protestuje, ale to je ve svobodné společnosti, slovy Járy Cimrmana, asi tak všechno, co proti tomu může dělat. Slyšeli jste o těchto pochodech a demonstracích?

Vedou je často křiklouni působící jako šílenci. Účastníci skandují, v rukách mají řehtačky, v puse pouťové frkátko či píšťalku a na hlavě kšiltovku, i když třeba zrovna není „sluníčkový“ den, ale naopak se nad naší drahou vlastí stahují mračna. Chtějí dát zkrátka najevo, do jaké skupiny patří. Velkou roli v odvaze účastníků jistě hraje i pocit sounáležitosti, který se v takovém davu nutně vytvoří. Jejich průvod může někdy působit jako duhový, protože jejich bundy a batůžky hýří všechny barvami. Uvnitř davu si zřejmě musíte připadat jako na nějakém karnevalu.

Někteří vůdcové těchto průvodů či demonstrací sami nevykazují příliš tolerance vůči jiným skupinám lidí. Přesto vyžadují od zbytku společnosti toleranci. Jenže tolerancí to nekončí. Čím více jim vláda a zbytek společnosti ustupuje, tím větší požadavky si kladou. V mnoha sociálních otázkách už mají dokonce větší práva než jimi utlačovaná většinová společnost. Tak daleko to ve 20. století a na počátku století právě probíhajícího zašlo. Nejen u nás, ale i různě po světě (typicky např. v západní Evropě za podpory „levicových“ univerzit či v Latinské Americe).

Hodnotová orientace lidí v těchto průvodech samozřejmě není vrozená, ale závisí na mnoha faktorech, od vzdělání až po prostředí, do jakého se dotyčný narodil a v jakém byl vychováván. Ostatně, takové skupiny začaly nabírat odvahu a ve větším množství vznikat až v důsledku průmyslové revoluce.

Jak jste už jistě všichni poznali, mám na mysli demonstrace a pochody odborářů. Netvrdím, že jsou odboráři většinově zlí lidé, špatní rodiče či nespolehliví kamarádi. Právě naopak. Bývají to poctiví zaměstnanci, kteří upřímně cítí nespravedlnost na svých výplatních páskách. Závist vůči jejich chlebodárcům (ať už živnostníkům, či mezinárodním koncernům) v nich záměrně vyvolávají spíše někteří politici či odborářští bossové. Jen vzpomeňme EET či levicové výkřiky o tom, že živnostníci, kteří nejsou schopni zaplatit všechny daně a pojistné, jsou pro společnost neefektivní.

To však nic nemění na tom, že je počínání odborářů v důsledku ekonomicky zvrhlé a nespravedlivé. Často nevědomá zvrhlost jejich myšlení spočívá v deformování svobodných ekonomických vztahů. Odboráři si za ta léta vydobyli právo na stávku, jehož uplatnění pak v mnohých podnicích nutně vede k propouštění. Stejné důsledky má někdy i přílišný tlak na zvyšování mzdy. Bylo by férové, kdyby si odboráři mohli klidně vyjednat i vyšší mzdu než ostatní zaměstnanci, ale zároveň by tím přijali adekvátně vyšší riziko, že budou propuštěni. Jenže teď je to tak, že zvýšení mzdy odskáčou propuštěním i lidé, kteří u odborů nejsou.

Stejné je to se zvýšením povinné minimální mzdy. Nedávná rozsáhlá studie přitom opět prokázala, že zvýšení minimální mzdy vždy nutně vede k nespravedlivému propouštění a samozřejmě také odrazuje od další kvalifikace zaměstnance, jimž platově šlapou na paty jejich kolegové s minimální mzdou.

Ani nemluvme o nerovném postavení živnostníků oproti jejich zaměstnancům (ochrana zaměstnanců podle zákoníku práce, nárok na dovolenou a tak bychom mohli pokračovat).

Média teď horlivě píšou o úplně jiném duhovém průvodu. Ať si o celém festivalu Prague Pride nebo speciálně o trochu nevkusném chování účastníků jeho závěrečného „pochodu“ myslíme cokoli, měli bychom si uvědomit, že odborářské průvody a demonstrace zasahují společnost nesrovnatelně více.

Až tedy odboráři přijedou v prosinci do Prahy na vánoční nákupy spojené s demonstracemi, neměli by nejhlasitější kritici Prague Pride zapomenout napsat o pochodech „ekonomické zvrhlosti, závisti vůči živnostníkům i firmám a nespravedlnosti vůči kolegům v práci i chlebodárcům“.

Jakub Černý
Jakub Černý
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora