Kdesi v Evropě existuje jedna krásná země, pravda, trochu schovaná před materiálním světem. A asi ví proč. Životní úroveň je tam špičková, lidé jsou šťastní a spokojení. Je tam prakticky zcela vyhubená kriminalita, lidé si vzájemně pomáhají, nezávidí si, jsou vůči sobě solidární. Neexistuje tam nenávist, žádné předsudky, žádná zášť, egocentrismus, žádná snaha o to být lepším, než jsou ostatní. Tomu, jak výjimečnými tato země i její národ jsou, výrazně napomohl muž, který se tam ujal moci asi před čtyřmi lety. Nyní vám povím ten příběh.

Tento muž – říkejme mu třeba AB – do země přišel před lety ze sousedního, dříve velmi úzce spřízněného státu. Za hranice odešel za podnikatelskými účely, měl firmu, která se starala o životní prostředí, o podporu malých a středních zemědělců, eliminaci vlivů chemikálií na životní prostředí a další záslužnou činnost. Díky této firmě vydělal miliardy, nikoho o ně ale neokradl, nikoho nepronásledoval, aby dosáhl svých zisků, poskytoval prostě služby a zboží, za něž byli lidé ochotni platit. Byl poctivý, vždy platil všechny daně, neobcházel zákony. A protože tato firma se skutečně starala o blaho tamního zemědělství, lidé ji rádi podporovali.

Protože situace v zemi před vstupem AB do politiky nebyla příliš dobrá, tento podnikatel, který je zároveň významným filantropem, se rozhodl do politiky vstoupit, aby napomohl zlepšení celkové životní úrovně občanů. Než se vydal na úřad přihlásit svou novou politickou stranu, nabídl svou firmu na trhu a počkal, až se objeví někdo nezávislý, kdo bude schopen a ochoten ji koupit a dál řídit ve prospěch občanů. Až teprve když svou firmu definitivně prodal, aby se vyhnul podezření ze střetu zájmů, vstoupil do politiky. Stal se rychle úspěšným a během pár let se dopracoval až na čelního představitele této země.

Během svého působení udělal spoustu věcí pro lid – zavedl systém, který zjednodušoval podnikatelům práci a zabránil jejich buzeraci státem; zasadil se o to, aby politici nemohli vlastnit média, aby je nemohli manipulovat ve svůj prospěch; zároveň výrazně napomohl schválení zákona, který přísně upravoval vlastnictví podnikatelských subjektů politiky; rozhodl také o nutnosti vrátit daně z korunových dluhopisů, které firmy dříve vystavovaly a na nichž nepoctivě vydělávaly nemalé peníze; podařilo se mu zpřísnit čerpání a přerozdělování dotací z Evropské unie tak, aby nemohlo docházet k dotačním podvodům; rozhodl o povinnosti politiků prokázat lustrační osvědčení a každého, kdo byl někdy dobrovolně členem nějaké zločinecké organizace, nechal zbavit všech politických funkcí (sám členem žádné takové nikdy nebyl); zároveň vytvořil povinnost pro politiky poskytovat transparentně veškeré své papírování včetně daňových přiznání či smluv a sám toto vše veřejně poskytl.

Kromě toho, co všechno AB dokázal prakticky během chvilky prosadit ve své zemi, se stal také důležitým morálním symbolem. Jeho elegance, slušnost, respekt ke všem kolegům včetně těm opozičním, jeho snaha vždy najít kompromis, o všem diskutovat s plnou vážností a zároveň nadhledem, jeho boj proti populismu, kdy se sám vždy snažil všechno důkladně a racionálně vysvětlovat, věcně argumentovat a nevymlouvat se, jeho schopnost ochránit svou rodinu i své občany. Všechny tyto aspekty, společně s jeho povahou, kdy mu vždy šlo primárně o blaho občanů i na úkor svých zájmů, udělaly z tohoto muže legendu, nejlepšího politika široko daleko, který kdy žil. Vnesl do politiky důstojnost, byl spojkou mezi občany, byl spojkou občanů se státem, byl pomyslným symbolem, který ze země vytvořil lepší místo pro život a kterému se podařilo smazat propast mezi politikou a řadovými obyvateli této země. Všichni byli šťastní a spokojenost se životní úrovní u všech lidí bez ohledu na třídní či sociální zařazení rostla raketově nahoru.

Životopis AB byl velmi dlouhý, ale nenašli byste v něm jediné slovo naznačující, že by snad byl někdy špatným člověkem či politikem. Jistě, i on chyboval. Ale vždy svou chybu uznal a rychle napravil. I tato lidská vlastnost se zalíbila lidem natolik, že byli ochotni mu jeho chyby odpouštět. A i když chyboval, vždy to myslel dobře především pro občany. Jestliže se dopustil chyby, bylo to proto, že se tak moc snažil prospívat své zemi a tak intenzivně a tvrdě pracoval, že prostě občas přešlápl. Ale vždy jen mírně, aniž by kohokoliv poškodil, a vždy byl schopen tyto omyly setřít nějakým dalším významným krokem pro občany. Měl dokonalou reputaci, nebylo možné najít proti němu jediný negativní důkaz či svědectví.

Bohužel to nebyla Česká republika a nebyl to Andrej Babiš, o kom je řeč. Byla to fiktivní země a fiktivní postava s iniciály AB, jejíž příběh ukazuje, jak by v ideálním světě vstup podnikatele do vrcholné politiky měl a mohl vypadat. Z praxe ale víme, že je to utopie. Přinejmenším u nás. Že vstup podnikatele do vrcholné politiky může zcela obrátit význam všech řečených vět a zemi naopak uvrhnout do nebezpečné situace, kdy čelí nedemokratické budoucnosti. Zapomeňte na vše, co bylo napsáno. Taková země neexistuje, a i kdyby existovala, naše republika se pohybuje na jejím opačném spektru. Tak to je, život není perfektní.

Jaroslav Thraumb
Jaroslav Thraumb
Další články autora