Paní hejtmanka Jana Mračková Vildumetzová (ANO) slíbila, že nebude kumulovat funkce. Už je po všemožných volbách a paní hejtmanka kumuluje dál. Protože počítat do tří umí většina obyvatel této země, dokonce i voliči ANO, mohlo by se to zdát podivné. Pak je třeba sáhnout po obvyklém řešení. Věci zůstanou, jak jsou, ale vysvětlí se.
Počítání do tří zatím stačí, protože paní Jana Mračková Vildumetzová (ANO) je předsedkyně Asociace krajů, hejtmanka Karlovarského kraje a poslankyně za hnutí ANO. K vysvětlování došlo na Českém rozhlase, kde řekla: „Jsem především proti kumulaci odměn, proto jsem předložila návrh zákona, který konečně tohle vyřeší.“
Jenže ona neslibovala zákon, ale že nebude kumulovat, aby se to pak muselo nějak zákonem řešit. Zákonů máme dost a ona má zase dost funkcí.
Trojfunkční paní sice tuší, že vykonávat najednou funkci hejtmanky a poslankyně není úplně ono, ale zase prý složila slib občanům Karlovarského kraje, že bude hájit jejich zájmy. Přišel ale zádrhel, že byla zvolena do Sněmovny z nevolitelného místa. Občané nějak nepochopili, že vlastně být zvolena nechce a zvolili ji, takže ona je teď mezi dvěma ohni. Jedněm občanům něco slíbila a další jí dali „silný mandát“. Občané to nějak nepobrali. Občan bývá občas zmatený, vidí kandidáta, tak ho volí. Vůbec se předem neptá, jestli dotyčný to místo vůbec chce. Co teď?
Snad aby se mezi občany, kteří uštědřují silné mandáty, nespustila občanská válka, paní v únoru sdělila, že na místo hejtmanky by rezignovala. „Celý rok jsem se snažila vykonávat oboje na sto procent,“ tvrdila, ale přihodilo se jí, že ji v listopadu ji hejtmani požádali, aby ve funkci předsedkyně Asociace krajů zůstala.
Jedni občané, druzí občané, teď ještě hejtmani, všichni chtějí, aby se Jana Mračková Vildumetzová (ANO) umakala k smrti. Nebohá paní to chce nějak řešit s koaličními partnery a s vedením hnutí ANO a s opozičními zastupiteli. Snad by bylo nejlepší je všechny shromáždit na jedno místo a pak aklamací provolat: „Kumuluj, Jano, kumuluj!“ Nebo nechat nějaké nevinné dítko, aby samo něco zvolalo. V pohádkách a ve středověku to docela dobře fungovalo.
Teď tedy paní poslankyně a hejtmanka a předsedkyně soudí, že problém není spojování funkcí, ale odměny za ně. Občanům prý nevadí, když někdo pracuje dvacet hodin denně. Kvůli tomu navrhuje zákon, aby za druhou funkci bylo jen 40 procent odměny.
Člověk nemusí mít Vysokou školu života, aby ho napadlo, že nejjednodušší by bylo, kdyby jednu funkci zastával jeden člověk. On se určitě někdo obětuje. Pak by žádný zákon nebyl potřeba. Ale on je workaholismus celosvětový problém a těžko se někomu vyvrací, že by to neměl přehánět. Kdyby ale paní hejtmanka a poslankyně pod tíhou makání padla, uvolnilo by se zase několik postů najednou, což by jistě pár lidí potěšilo.