Oči Evropy směřují na holandského bojovníka proti islámu Geerta Wilderse, který svou plamennou rétorikou uchvacuje stále více lidí a do voleb vyráží s programem na jednu stránku. Zatímco mezinárodní média nazírají holandské volby jako další zásadní test evropského liberálního řádu, v zemi tulipánů berou hlasování s větší rezervou.

Holanďané tuší, že i kdyby vyhrál Wilders, stejně s největší pravděpodobností nesestaví vládu. Ostatní strany už avizovaly, že s ním do koalice nepůjdou, a to je v holandském proporčním systému fatální. Plavovlasý lídr nacionalistů své konkurenty mnohokrát urazil a v předvolební kampani slíbil věci, které jsou pro většinu holandských politiků nepřijatelné, jako zákaz Koránu. Pokud si to někdo nerozmyslí, nejspíš se vytvoří středopravá koalice kolem současného premiéra Marka Rutteho.

Často se také objevují spekulace, že Holanďané ve volbách hlasují o svém členství v Evropské unii, a pokud uspěje Wilders, bude následovat „nexit“, tedy vystoupení země z EU. Tyto obavy jsou přehnané, od loňského brexitu debata o krizi EU v Holandsku „umřela“. Dokonce i Wilders omezil pranýřování Bruselu a zaměřil se na omezení imigrace a islámu. To neznamená, že by Holanďané EU milovali – žádají její reformu –, ale obavy o vystoupení z Unie nejsou v tuto chvíli na místě.

Napětí v posledních dnech zvyšuje spíše nevídaná diplomatická roztržka mezi Holandskem (potažmo Německem) a Tureckem. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan chce Holandsko hnát před Evropský soud pro lidská práva kvůli tomu, že vyhostilo tureckou ministryni jako nežádoucí osobu a nedovolilo, aby turecký ministr zahraničí Mevlüt Cavusoglu v zemi agitoval pro 400 tisíc holandských Turků, z nichž většina má právo hlasovat v nadcházejícím tureckém ústavním referendu, jež má Erdoganovi zaručit ještě větší moc. Erdogan dokonce označil Nizozemsko za odpovědné za masakr bosenských muslimů ve Srebrenici roku 1995, což pochopitelně vyvolalo pobouření. Ankara též na Holandsko uvalila sankce.

To může paradoxně nahrát Ruttemu, který musel zaujmout tvrdší stanovisko, aby před domácími voliči nevypadal jako slaboch (což je mu někdy tak trochu vyčítáno), a turecké výhrůžky označil za absurdní. Hlasy tím určitě získá také Wilders, který se svou nevraživostí vůči Turecku netají.

Holandská politická scéna se stále více fragmentuje. Do boje o 150 křesel v parlamentu vyráží 28 stran, včetně více či méně parodických partají typu Strana pro zvířata či Strana pro občany nad padesát let, svou partaj mají dokonce „nevoliči“. Na roztříštěnost nizozemské politiky ukazují i předvolební výzkumy, velké strany ztrácí podporu, žádná se neblíží třiceti procentům. Skoro pětina voličů je navíc nerozhodnutých.

Jak to dopadne, zvíme oficiálně ve čtvrtek brzy ráno. Je možné, že vládu budou muset sestavit nejméně čtyři strany, vyjednávání koalice nejspíš potrvá týdny. Zde je seznam aktuálně nejsilnějších stran. Odhady preferencí jsou orientační, různé průzkumy uvádějí odchylky několika procent a řada voličů nemá jasno. Počet křesel v parlamentu značí výsledek z roku 2012.

Lidová strana pro svobodu a demokracii, 40 křesel v parlamentu.

Předseda: Mark Rutte

Preference: kolem 24–26 procent

Středopravá strana premiéra Marka Rutteho v posledních týdnech před volbou získává silnější podporu, ale výraznější zisk nad pětadvacet procent by byl překvapením. Před pěti lety získala 41 procent hlasů.

Strana pro svobodu, 12 křesel v parlamentu.

Předseda: Geert Wilders

Preference: 23–25 procent

Wildersova protiislámská strana se hrdě hlásí k nacionalistickému hnutí v Evropě a může poprvé vyhrát volby. Její koaliční potenciál je téměř nulový, ale případné vítězství by posílilo Wildersův vliv.

Křesťanskodemokratická výzva, 13 křesel v parlamentu

Předseda: Sydbrand van Haersma Buma

Preference: 20 procent

Křesťanští demokraté v poslední době žádali reformu EU, ale k Wildersovi mají daleko. Mohli by skončit třetí.

Demokraté 66, 12 křesel v parlamentu

Předseda: Alexander Pechtold

Preference: 15–18 procent

Silně liberální strana má podle průzkumů našlápnuto ke slušnému výsledku. Jedním z jejích témat je legalizace produkce marihuany.

GroenLinks, 4 křesla v parlamentu

Předseda: Jesse Klaver

Preference: 15–17 procent

Zelená levice teprve třicetiletého lídra Klavera je poslední roky na vzestupu a oslovila převážně mladé voliče.

Socialistická strana, 15 křesel v parlamentu

Předseda: Emile Roemer

Preference: kolem 15 procent

Socialisté nejspíš nezopakují úspěch z minulých voleb, kdy byli třetí nejsilnější stranou.

Strana Práce (PvdA), 35 křesel v parlamentu.

Předseda: Lodewijk Asscher

Preference: 10–12 procent

Strana vicepremiéra Asschera minule získala druhý největší počet křesel, ale letos má výrazně nižší preference a v poslední době čelila ostré kritice kvůli škrtům.