Hamburk prožívá nejen politické drama. V souvislosti se summitem G20 probíhají v ulicích protestní bouře, které policie zvládá jen velmi těžko.
„Levicoví radikálové, protestující proti kapitalismu a globalizaci, rabovali obchody, zapalovali auta, útočili na policisty a blokovali příjezdové cesty k zóně, kde se jednání konalo. Policisté proti násilnickým demonstrantům použili vodní děla. Sobotních demonstrací se ale podle policejních odhadů zúčastnilo jen asi 55 000 lidí a jejich průběh byl relativně klidný. Celkem od začátku násilností ve čtvrtek večer utrpělo zranění přes 200 policistů, informace o počtu zraněných v řadách demonstrantů nejsou k dispozici. Hasiči od pátku zlikvidovali kolem 70 větších i menších požárů. Záchranka vyjela ke 126 zákrokům. V noci na sobotu policie zatkla 43 lidí, od začátku protestů už 143.“ (ČTK)
Pokud někdo hledá mýtické mladé svalnaté muže s mobily, dobře živené a odhodlané rozvrátit společenský řád, nemusí se dívat na čluny přeplněné uprchlíky z Iráku a Sýrie. Jsou to bílí muži, kteří jsou ve skutečnosti plodem západní společnosti. Požívají všech jejích výhod, vzdělání, možnosti se svobodně pohybovat a mají k dispozici moderní komunikační prostředky, na jejichž vývoji se nijak nepodíleli, ale které jim zadarmo padly do rukou.
Na samotných protestech proti negativním rysům globalizace by samo o sobě nebylo nic špatného. Po rozpadu koloniálního systému dopadlo všechno dost jinak, než si někteří lidé na Západě představovali. Zarážející je ale na těchto protestech ten duch destrukce.
Jeho příčiny mohou být různé, jedna z nich je tak banální, že se o ní nechce skoro ani mluvit. Je to nuda. Podobná nuda, která vedla k tomu, že mnozí mladí lidé byli nadšeni, když „konečně“ vypukla první světová válka. Nuda je pak záhy přešla a ti, co přežili, nejspíš nostalgicky vzpomínali na zatuchlé školní učebny.
Stejnou nudu zřejmě zažívala generace, která studovala na univerzitách na konci 60. let. Tehdy to byla vzpoura proti generaci rodičů, kteří znova vybudovali svět po válečné zkáze.
Recept na řešení problémů světa tito lidé žádný nemají. Vědí, co nechtějí. Západu vyčítají nečinnost ohledně problémů Třetího světa. Kdyby se Západ pokusil nějak zasáhnout, vytknou mu, že je imperialistický a vměšuje se. Kdyby nebyl svržen Kaddáfí, sdělili by, že ho Západ podržel kvůli ropě. Když svržen byl, řekli, že to bylo kvůli ropě. A tak je to pořád kolem dokola.
Existuje typ lidí, který je vůči světu, ve kterém žije, tak negativistický, že by toho snad žádný islámský uprchlík nebyl schopen.