Parlamentní volby dopadly jasně. Jak se zdá, lidé přestali věřit stranám, které u nás působí už několik let, začali být otrávení všemi možnými skandály, kterých se naši přední politici dopustili, a začali věřit lidem, kteří naslouchají jejich názorům, nebo spíše obavám.  Teď, když známe výsledky voleb, sype se stranická hierarchie jako domeček z karet. Předsedové stran, které se nedostaly do sněmovny odstupují ze svých funkcí a přebírají všechny následky. Odborníci diskutují nad tím, co jaká strana udělala špatně, rozebírali veškeré vystupování politiků a shodli se na tom, že protibabišovská a protiakamurovská rétorika nezabrala. Politici se více než na svůj program zaměřili na kritiku svých rivalů a nebyli schopni přesvědčit společnost, že jejich program je jedním z těch, který je uskutečnitelný. Ovšem to, na co lidé slyšeli nejvíc byly právě témata, kterým se většina stran věnovat nechtěla, nebo se bála, že udělají špatný krok a tím jim klesnou preference.

Strana SPD zvolila velmi jasnou rétoriku a hesla. Zaměřila se na to, co náš lid trápí téměř nejvíce. Migrace. Tomio Okamura dokázal dokonale strhnout na svoji stranu voliče, kteří cítili, že je konečně někdo poslouchá. Tohle je fakt, se kterým nikdo z nás nehne.

Hlavní otázka, která se nyní nabízí je, zda-li jsme my jako občané České republiky nemohli udělat něco víc.

Když jsem přemýšlela nad tím, jestli vše, co jsem mohla pro tuto zemi udělat bylo dostavení se k volební urně, zarazila jsem se. Tak jako strany vedly svoji kampaň, proč každý z nás nevedl svojí vlastní? Myslím tím, proč jsme místo toho, abychom na sociálních sítích šířili nenávist a pomluvy na účet voličů pro nás nedemokratických stran, nezkusili mírovou cestou vysvětlit voličům, čím je jejich program nemožný a čím nedemokratickým. Bohužel, ne každý z nás se zajímá o politiku, Ne každého baví dopolední politické debaty, ve kterých zaznívají jen slova jako: je to kampaň, může za to Kalousek a mnoho dalších stokrát ohraných frází. Ne každý po večerech studuje naší Ústavu, takže nemá šanci rozlišit, jaký volební slib bude možné vyplnit, a co bylo jen velkých heslem, které sice krásně znělo, ale v naší společnosti by bylo neuskutečnitelným.

Představte, že by každý z nás přesvědčil alespoň dva voliče SPD. Pokud by se o to pokusilo alespoň 1000 lidí a dokázali by přesvědčit voliče a ti by pak následně apelovali na své přátelé, taktéž voliče SPD, strana by tím přišla o nemalou část svých voličů. Nebyla by tohle lepší cesta, než snažit se znemožnit názory ostatních lidí?

Co si dát do příštích voleb takové předsevzetí. Až potkáte voliče stran, kterým my říkáme antisystémové a nedemokratické, zkuste se jich slušně zeptat, proč volili tak jak volili. Zeptejte se jich, co je trápí, a hlavně, zkuste jim pomoc nalézt a hledat pravdu tak, aby nebyli jen oběťmi desinformací, které politici toto volební období šířili.

Další čtyři roky budou rozhodující. Záleží i na nás, kam náš stát bude směřovat a jak bude vypadat společnost, která teď vypadá, jako bychom nebyli jeden národ, ale mnoho stran válčících proti sobě.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Tereza Pešková