Ústavní soud zamítl ve většině pozměňovací návrhy senátorů ohledně protikuřáckého zákona. Povolil jen sebevrahům skleničku na kuráž před výkonem vlastní exekuce a uznal, že dětský den není jen převážně, nýbrž jistě dětským dnem. Ovšem ostatní biče na kuřáky uznal v plném švihu. Podotýkám, že ÚS nekonstatoval, že zákon je dobrý a potřebný, pouze hodnotil, zda není v kolizi s nadřazeným právem obsaženým v Ústavě. Další a jiné viry proti zdravému rozumu v něm ovšem ponechal. Například povinnost rodičů zaplatit zdravotnickému zařízení vyšetření a ošetření nedospělce, pokud ten se napije alkoholu a je vzápětí vymáknutý bdělým policistou. U vypití Okeny, či nadýchání se kouře po zapálení stohu to ovšem neplatí. Taktéž je pikantní pasáž o tom, že hostinský odpovídá za škody, které jeho konzument spáchá za pár hodin úplně jinde, či dokonce usedne za volant a splete si plyn s brzdou.

O co s tím rumem vlastně jde?

V mstivě fanatickém tažení proti kuřákům, a o ničem jiném tento zákon ani není, protože negarantuje nekuřákům čisté restaurace, nýbrž zakazuje kuřákům si zakládat své vlastní, je rum povýšen na pokrm. A to přímo zákonem o ochraně veřejného zdraví v součinnosti s potravinovým zákonem. Pokrm je potom definován jako potravina, jenž obsahuje výživové látky, které potřebuje lidský organismus k získání energie, růstu, obnově buněk, tkání a orgánů,a které přijímá v poživatinách a ty musí obsahovat bílkoviny, sacharidy, vitamíny, minerály, vlákniny a vodu. Zákon nám prakticky říká, že rum je vitamín.

Nevím kdo a kdy takto definoval pokrm v oněch zákonech, zda účelově před uvedením protikuřáckého zákona, či to tam bylo již dříve, jisté je ovšem to, že až si to společnost „spravedlivých“ vyřídí po ostravsku s kuřáky a obrátí své bajonety proti pijákům, bude rum zařazen do kategorie jedů spolu se zrnkovým kafem.

Kde je zakopán hafík?

Merito nepochopení celé věci vězí v tom, že si nekuřáci myslí, že po odsouhlasení úlev pro kuřáky v onom zákoně se tito smraďoši vrhnou k nim do restaurací v době oběda a zapálí si doutníky u jejich stolů ve škodolibém úmyslu je odtud vystrnadit. Ale o to kuřákům vůbec nejde. Jim jde naopak o to, aby si mohli sami založit byť i malou a byť i někde na periférii svou vlastní špeluňku, kde by se dalo u piva zapálit cigárko. A to současné znění zákona striktně zapovídá, protože veškeré nápoje jsou poživatina a u nich kouřit nelze. Takže v knihovně kouřit nesmíte, ale v kuřáckém klubu si smíte zřídit půjčovnu knih. Také tam může ordinovat doktor, bude-li chtít, a můžete tam zavést i prodejnu zboží. Ovšem nesmíte tam kuřákovi prodat kafe, pivo, ani rum. Rum je totiž vitamín, jak jsme si již vysvětlili.

Řešení?

Rozetnutí onoho Gordického uzlu je velmi prosté. Tak jako se dalo včlenit do Zákoníku práce doušku o tom, že prodavač v supermarketu může odmítnout práci ve svátek a oddělili by se tak ti, co to chtějí od těch, co jsou proti, tak se dají oddělit i kuřáci od nekuřáků. A to prostou definicí kuřácké putyky pomocí ustavujících znaků, např. velikostí obslužné plochy a nabízeného sortimentu, a dále vymezujících omezení, jako je zákaz podávání teplých jídel, povolení kouření až od 20.hod, nebo přísnými normami na odvětrání, anebo celkovou čistotu vzduchu. Což už dnes hygienicky změřit lze.

Dočkáme se toho někdy? Možná ano, ale až v době, kdy nám zákony přestanou servírovat ti, pro něž je rum a vodka vitamínem.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Revue Forum Banner
Petr Burian