Pojem finanční gramotnost se v dnešní době stalo hlupáckou mantrou k pojmenování všeho z finančního světa, co neumíme a hlavně nechceme v naší společnosti řešit. Něco jako výrazy: revizionistický a reakční, za vlády komunistů.

Exekuce, insolvence, půjčky, předlužení, předražené ubytovny, nesplácení úvěrů, neplacená auta a jiné zboží na splátky, bezdomovectví. Za tohle všechno prý může špatná finanční gramotnost lidí, kteří nevědí, neznají, nevšimli si, neumí si spočítat a nerozumí tomu, co podepisují. Hloupost. Lidé moc dobře vědí. Tohle všechno je tak maximálně finanční nekázeň, osobní nezodpovědnost, sociální lemplovství a účelový parazitismus. Skutečnou finanční negramotnost nám předvádějí naopak lidé, kteří těmto jevům mají zamezit, lidé volení do politických funkcí, státní úředníci, dohledové a kontrolní orgány a veřejně činní populisté.

Dnešní téma: OBCHODNÍCI S CHUDOBOU

Kdo má židli, ten si bydlí…

Obchodníci s chudobou. Kolik už vyloženě kravin, žvástů a mlácení prázdné slámy se kolem tohoto slovního nesmyslu vyrojilo, že? A skutek utek. A proč? Protože z lejna bič neupleteš, a když upleteš tak nezapráskáš a když zapráskáš, tak leda sám sebe.

Není to tak dlouho, co v pořadu Partie debatovaly na toto téma dvě političky Olga Richterová (Piráti) a Jaroslava Němcová (ministerstvo soc. věcí a práce, ANO). Obě se shodly na tom, že majitelé ubytoven jsou zlouni a je třeba je zničit všemi prostředky, nejlépe je odstřihnout od zdroje peněz. Jako příklad uváděly, že pronájem srovnatelného bytu ve městě stojí až o polovinu méně, než ten stejný na ubytovně. Samozřejmě je to hloupost. Samotná cena pronájmu bytu je holý nájem většinou bez poplatků, cenu za energie a záloh na plyn a elektřinu, kterou si nájemník, oproti ubytovně, platí sám. Také nezapomínejme na daně, které pronajímatel zpravidla neplatí, protože k pronájmu vlastního bytu nepotřebuje koncesi, tedy je berňákem téměř nedohledatelný. To už není jen negramotnost, nýbrž přímo finanční primitivismus.

Před pár dny se objevila v TV poplašná zpráva, že stát chce snížit doplatek na bydlení (tedy socdávku na bydlení těm nejnemajetnějším) z 80% na 60%. A jako příklad důvodu onoho kroku byla uvedena jedna rodina se třemi dětmi, která platí za 1+1 na ubytovně 11 000kč, z toho jí 9 000kč platíme my všichni. Jako první z těch dvou se probrala O.Richterová, která s hrůzou zjistila, že tím vyletí téměř 14 000 lidí pod most a že majitelé ubytoven jsou jediní, kteří jsou ochotni tuto problémovou skupinu obyvatel vůbec ubytovat. Tím tak nějak její boj proti obchodníkům s chudobou skončil na dvě doby. Naproti tomu J.Němcová si stále přede svou a doslova tvrdí:“Úprava je připravovaná s vědomím, že se majitelům baráků a ubytoven, o nichž hovoříme jako o obchodnících s chudobou, pouze sníží jejich několikasetprocentní zisky. Lidí by se to v konečném důsledku dotknout nemělo,“. Ponechme stranou z čeho ministryně vypočítává několikaset procentní zisky, zda ze 100% součtu nájmů, či výdajů na ubytovnu, každopádně je to matematicky přesně vyjádřená kravina na dvě desetinná čísla, a optejme se raději, proč dodnes veřejná obec vůbec netuší jaké jsou vlastně náklady na vedení takové ubytovny versus příjmy. Nedá se to vygoolit, majitelé nejsou oslovováni reportéry, ani zváni do debat. A když už si ministryně nechá udělat takovou analýzu, tak se zadáním: kdo dávky pobírá a kam směřují. Kurňa, tak to snad víme, ne? Na to nepotřebujeme analýzy za sta tisíce. Nejblíže tomu se mi podařilo vygooglit závěrečné účetnictví policejní ubytovny v Praze, kde jsou holé náklady na jeden pokoj (bez energií) vyčísleny na 82kč/den, tedy 2460kč/měs., ovšem pod finanční ochranou státu.

Boj na život a na smrt, ale na čí život…

Do boje proti ubytovacím šmejdům (tento nový úderný název se používá teprve krátce, ale má šmrnc) se zapojují také obce a to tím, že odjímají celým lokalitám právo na socdoplatek bydlení. V jejich vyjádřeních nejčastěji uslyšíte:

Radní si od toho slibují, že klesne zájem sociálně slabých obyvatel o ubytování v těchto lokalitách. „Lokality jsme pečlivě vybírali a stanovili jsme je na základě průzkumu. V místech, která jsou ode dneška bezdoplatkovými zónami, jsme zaznamenali zvýšený počet přestupků, trestných činů i koncentraci lidí pobírajících sociální dávky… Boj s ubytovacím byznysem zatím prohráváme. Vítáme proto jakoukoliv možnost, jak může město regulovat přidělování doplatku na bydlení.“ starosta Bohumína, Petr Vícha.

Všimli jste si na tom prohlášení něčeho zvláštního? Ano, pan starosta nebojuje s ubytovateli, nýbrž s ubytovanými! Kdyby totiž byl v dané lokalitě klid, doplatek na bydlení by tam putoval dál. Tedy ono Stalinské: není člověk, není problém! Ale těžko dneska můžete otevřeně říct, že bojujete proti nepřizpůsobivým, to by vás neziskovky sežraly zaživa. Lépe je říct, že bojujete s obchodníky s chudobou a jste rázem za geroje.

Své dílčí vítězství nad ubytovacím šmejdem si právě vychutnává Ústí n/Labem. Místní provozovatelka dvou ubytoven L.Anderlová se rozhodla neprodloužit nájemníkům smlouvy a od července ubytovny uzavřít. Prý ze zdravotních důvodů a odebrání statutu doplatku na bydlení na to nemá vliv. Nepomohly ani slzy ubytovaných, prosby magistrátu, ba ani delegace do firmy CPI, která objekty vlastní, aby ubytovnu vedla dál. Úřednicím magistrátu nezbylo než 230 nájemníkům sdělit, že jim město nemůže nijak pomoci, za což si vysloužily spršku nadávek, prokletí, napadání a policejní asistenci. Bravo! Tak tady se podařilo jednoho šmejda odstřihnout od několikaset procentních zisků. Jen tak dál.

Dobrá rada nad sociální dávku…

Jak na takové šmejdy nám nejlépe poradí státní Agentura pro sociální začleňování (inkluzi) a její ředitel Martin Šimáček (v kostce řečeno): „…ubytovny jsou místa, která na sebe vážou negativní jevy jako je kriminalita, hluk, nepořádek, ničení občanského vybavení a ubytovaným se tam nedostává sociálních služeb, které potřebují.“ (Je zajímavé, že náš panelák tohle na sebe neváže, asi slušnej oddíl, i když sociální služby mi taky nezajišťuje, to je fakt. autor) „Je tam 2x dražší nájem než za ubytování ve stejném bytě.“ A jak na ně? Agentura pro sociální inkluzi má ve výběru zbraní jasno. A je to rovnou celý arsenál ZHN: Radnice ať jim napálí poplatek za ubytování (6kč za postel a den), prý se tím sníží zisky těch, co tyjí z ubytovávaní chudých. Je třeba práskat, psát udání, žalovat a posílat na ubytovatele stále dokola kontroly z: odbor životního prostředí, stavební úřad, požární ochrana, živnostenský úřad, finanční úřad, krajskou hygienickou stanici, policie (cizinecké oddělení), orgán ochrany veřejného zdraví…a zastropovat (snížit) doplatek na bydlení. Ale pozor: „… pro nízkopříjmové je bydlení na ubytovně jedinou možností kde bydlet, proto se k tomu musí přistupovat CITLIVĚ!“ A dále, že obce mají vést své vlastní ubytovny, takříkajíc s lidským nájemným. Tady nám pan Šimáček jede oděn v síti na kolobrndě a ještě si k tomu vybírá jen cesty přes bezpečné lokality města. Chytrá Horákyně by to nesesmolila líp.

Finančně gramotná kalkulačka…

Martin Šimáček nám už v nástřelu naznačil jaká všechna kulatá razítka provozovatel k vedení ubytovny potřebuje. K tomu přidejme Provozní řád, Podnikatelský plán, Finanční rozvahu, smlouvy s dodavateli energií, prádelnou, úklid areálu a samozřejmě placené recepční, tedy báby dežurnie sedící ve vrátnici a zajišťující pořádek a dohled třeba nad neubytovávání černých duší. Od toho jsme už jen krůček k porovnání onoho o polovinu levnějšího nájmu v tržních bytech. Za mustr si vezměme onu zmiňovanou rodinu z Ústí a 11 000kč/měs. za 1+1 a pět hlav v něm. Nájmy takových bytů v onom městě se pohybují od 4000kč za 30m2 až po 9000kč. Průměrně okolo 6000kč. K tomu energie, případné domovní poplatky. Ze serveru Průměrně nastavené zálohy se dozvídám, že poplatky za elektřinu, anebo plyn by měly být cca 2500 (pokud s nimi i topíme), anebo 1000+1500kč za energie k vytápění. Zálohy na studenou vodu 300kč/osoba, pokud si ji ohříváme sami, nebo 150kč +150kč teplá a sudená, tedy 5×300 = 1500kč/měs. 500kč do fondu oprav, nebo společných prostor a suma sumárum vyjde takové bydlení tuto rodinu na 10 500kč měsíčně. Tak to je opravdu 2x méně než 11 000kč. Tedy podle kalkulačky z vietnamské tržnice. Pikantní na tom celém potom je, že nejlevnější nájem 3900kč nabízí právě firma CPI, za kterou pronajímala ona L.Anderlová a že státem podporované bydlení pro chudé, tedy dotované z peněz nás všech, vyjde v onom městě na: 1240kč/měs. za plochu 1+kk 22m2, a k tomu 1100kč za hlavu, plus elektřinu s kterou se i topí 2500kč, tedy souhrnně téměř 9300kč/měs. Pokud státní dotace jsou byť jen 1700kč/měs., potom tu máme stejnou cenu jako na té ubytovně, ovšem za poloviční byt! A to nezapomínejme, že tyto byty vyžadují složení jistiny ve výši 2x nájmu a provizi pro zprostředkovatele.

Jdeme o dům dál…

A co takhle doporučení Agentury pro začleňování, aby si obce zřizovaly své vlastní ubytovny. Ale ony si zřizují. Strejda googl mi prozradil, po zadání hesla obecní, městké ubytovny, že tam se měsíční poplatky u dlouhodobých nájmů pohybují kolem 120-150kč/hlava/měs., a jen jediná, určená lidem v bytové nouzi, tedy opět na nějakých státních dotacích, šla na 100kč za hlavu. Tedy v případě naší rodiny by to bylo 15 000kč za jediný pokoj! Tak to je opravdu podpásovka pro obchodníky s chudobou.

Ano, finanční negramota nám tady stříká jako Křižíková fontána. Ale bohužel z lidí, od kterých by to nikdo nečekal.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Revue Forum Banner
Petr Burian