Nedávno jsem po letech zhlédla klasickou francouzskou komedii Křidýlko nebo stehýnko?, kde Louis de Funes hraje autora a vydavatele gastronomického průvodce Charlese Duchemina. Je proslulý tím, že je ve svých názorech nekompromisní, tvrdě hájí slavnou tradici francouzské kuchyně, poukazuje na podvodné praktiky v gastronomii, a tak získává mezi restauratéry celou řadu nepřátel. Tím nejrafinovanějším je bezesporu Tricatel – majitel mnoha restaurací a propagátor tovární syntetické kuchyně. Postupně se ukazuje, že tento zcela průměrný dodavatel pokrmů do závodních jídelen nelibě nese úspěchy konkurence a neváhá použít všechny možné finty, aby získal aktuální ročník Ducheminova gastronomického průvodce. Má totiž oprávněnou obavu, že zde nebude jeho firma právě oslavována.
Lstivý Tricatel naplánuje televizní souboj v přímém přenosu, kde se chce utkat se svým protivníkem Ducheminem. Jde o ochutnávku a správnou identifikaci nejrůznějších potravin. Tricatel plánuje, že Duchemina v přímém přenosu zcela znemožní. Tricatel má značnou podporu veřejnosti a televizní stanice očekává vysokou sledovanost. Na konci filmu však přichází překvapivé rozuzlení. Duchemin spolu se svým synem totiž odhalí podvodné praktiky přípravy jídel v Tricatelově továrně a porazí Tricatela v přímém přenosu jako degustátor.

V mých očích je jistý česko-slovenský politik a podnikatel podobný Tricatelovi.  Část   společnosti, včetně některých médií, je oslněna leskem jeho potravinářského, zemědělského a marketingového impéria, podobně jako ve zmíněném francouzském filmu. Pro mnoho lidí je zřejmě lákavé stát se součástí reality šou, v níž můžete fandit domnělému hrdinovi, který se tváří, že přináší něco zcela nového, třeba že přišel řídit stát jako firmu a bojovat proti korupci v politice. Podobně jako se Tricatel snaží působit jako vizionář a reformátor tradiční francouzské kuchyně. Realita je ovšem poněkud jiná než mediální obraz obou pánů. Tricatel nehraje fair play, používá různé úskoky a podvody (pokus o uloupení průvodce jako paralela s úniky ze živých policejních spisů?) a nakonec je odhalen jako naprostý podvodník. V jeho továrně je vše falešné. Ryba není skutečnou rybou, kuře není kuřetem, vše vypadá reálně, ale pod povrchem se skrývá něco zcela jiného. Podobně se v Čechách začíná ukazovat, že to, co před časem vypadalo jako boj proti korupci, po odstranění líbivého mediálního obalu připomíná spíše nevábné produkty Tricatelovy továrny.

Je třeba, aby co nejvíce lidí prohlédlo a stalo se pomyslnými Ducheminy, nemilosrdně odhalujícími skrytou pravdu pod nablýskaným povrchem. Nikdy to není příjemný pocit, když zjistíme, že jsme uvěřili klamu. Je to vždy kruté, když se dobrovolně odpojíme od „matrixu“, vzpomeňme na nemilosrdné prozření Nea ve stejnojmenném filmu. Je to ale nutné, abychom se zachránili. Někdy je to hrůza, co uvidíme bez růžových brýlí propagandistického klamu. Je to ale velmi osvobozující. Je to znovuobjevení světa, kde je ryba rybou, kuře kuřetem, dobro dobrem, zlo zlem, lež lží, podvod podvodem a pravda pravdou.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Lenka Kozáková