Mezi záplavou komentářů k nedávným volebním výsledkům druhého kola senátních voleb převažují hlavně nářky nad nízkou volební účasti. V tomto textu se pokusím vysvětlit vztah mezi počtem voličů, kteří se k urnám dostavili a veličinou, kterou bych zde nazval kvalitou voličského rozhodování. Cílem je ukázat, že v mnoha příkladech je nízká volební účast zárukou kvality volebních výsledků.

Lidé si většinou představují, že čím více voličů se k volbám dostaví, tím je výpovědní hodnota výsledků vyšší, neboť se tak výsledek přibližuje mínění většiny obyvatel v daném volebním obvodu. Tento názor má svoji logiku, a je i pravdivý. Přesto je tento způsob uvažování velmi zavádějící. Jde totiž o to, co je důležitější. Počet odevzdaných hlasů, nebo kvalita zvolených kandidátů a jejich programů?

 Pokusím se to vysvětlit. V každém volebním klání by mělo být cílem, aby zvítězili kandidáti, přicházející s rozumnými, promyšlenými programy, podepřené jasnými a přesvědčivými argumenty. A tady je ten zakopaný pes, protože takového kandidáta dokáže ocenit pouze volič, který si jeho program přečte, argumenty promyslí, srovná s koncepty jeho rivalů, a teprve takto poučen se odebere do volební místnosti. Většinou hned ráno, aby mu zbyl čas na výjezd s rodinou do krásné podzimní přírody. Podobně zodpovědných voličů je však u nás poskrovnu.

Zbývající většina se bohužel jakýmikoliv předvolebními úvahami nezabývá. Obvykle se jedná o lidi, kteří neradi ztrácejí čas přemýšlením, (nebývá to totiž jejich silná stránka), a rozhodují se víceméně spontánně. Na tuto vrstvu obyvatelstva platí primitivní a snadno pochopitelná populistická hesla, v nichž si tito mentálně těžkopádněji uvažující jedinci mohou už na první pohled či poslech najít přitažlivou myšlenku. Takový volič pak už dál nepotřebuje přemýšlet. Jednoduchý slogan ho oslovil, a on si uvědomil, že právě našel svého koně, pro kterého je ochoten dostavit se k volební urně. Ti druzí, co se považují za intelektuály a své programy složitě zdůvodňují a vysvětlují, kvůli těm si přece nenechá pokazit víkend.

Myslím, že tady není třeba cokoliv dodávat. Poslední volby do Senátu dopadly z hlediska účasti mizerně. Kandidovalo totiž relativně málo zemanových a babišových stoupenců, tedy lidí mentálně poněkud méně zdatných. Prezident nebezpečí okamžitě vycítil, a proto se také vzápětí ozval. Svou nízkou účastí prý voliči vyjádřili o Senát nezájem a nejlepším řešením by tudíž bylo ho zrušit. Tímto svým názorem ale jen potvrdil, že dobře ví, že se do horní komory tentokrát dostali lidé vzdělaní, tolerantní a přemýšliví, tedy ti, které pan Zeman opravdu, ale opravdu nemusí, protože tuší, že by mu v budoucnosti mohli ztěžovat jeho svérázný způsob prosazování svých poťouchlých nápadů.

V minulých dnech jsem si  všiml, že drtivá většina veřejných vystoupení nově zvolených senátorů byla uvážlivá, umírněná a tolerantní. Dokonce bych řekl, že se k sobě chovali džentlmensky, a já pevně doufám, že jim to vydrží.

Závěrem a ve zkratce: Laciné nesplnitelné populistické sliby vždy přivedou k urnám více voličů, neboť přesvědčí a zmobilizují i málo přemýšlivé občany, (o které u nás opravdu není nouze). Nekandiduje-li tedy dostatek populistů, účast se podstatně sníží. Zároveň to ale znamená, že se tím „zkvalitní“ ona veličina, kterou jsem výše nazval kvalitou voličského rozhodnutí. Což považuji pro tuto zemi za podstatně důležitější.

 

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Revue Forum Banner
Petr Jirounek