Všichni pováleční kancléři Spolkové republiky Německo (SRN) sázeli na proevropskou politiku se silným spojencem Spojenými státy v zádech. Úspěchy západní části Evropy byly přínosem i pro SRN a růst životní úrovně Němců byl strmý. S tímto růstem probíhala i úspěšná hospodářská integrace a Západní Evropa se po dvou zničujících válkách konečně stala místem dobrým pro život.

Kurz Merkelové

Jiný směr roku 2005 zvolila kancléřka Merkelová. Už nehovoříme o Spolkové vládě, ale pouze o vládě Německa, už se nedělá proevropská politika, ale pouze politika německá, protože co je dobré pro Německo, to je údajně dobré pro EU. Větší lež asi jen tak někdo nevysloví. Merkelová cítíc ekonomickou sílu SRN vsadila na silovou kartu. Výroky o nechtěné „vedoucí úloze Německa“ se staly dominantou v německých médií, stejně jako vypreparované mediální tituly pro Merkelovou. Nálepky jako „Vůdkyně svobodného světa“, či „Nejmocnější žena planety“ a podobné servility zaplavily éter. Obojí vylhané, obojí nesmyslné.

Co se dá porušit, to Merkelová poruší

V případě porušení dohody s provozovateli atomových elektráren se nejednalo o její první zvůli. Maastrichtská kritéria pro euro porušovala Francie stejně jako SRN. Porušení smlouvy o tom, že euro země nebudou platit dluhy jiných euro-zemí se ukázalo na případu Řecka jako výsměch mezinárodnímu právu a dohodám v EU vůbec. Porušení dublinské smlouvy a pozvání migrantů Merkelovou v roce 2015 bylo také svévolným jednostranným aktem. Zneužití většinového hlasování spolu s korupční amorální nabídkou peněz za přijímání migrantů už je jen důkazem toho, že Merkelová do vrcholové politiky dávno nepatří. Merkelová má špatné vztahy s Moskvou, Londýnem, Washingtonem a začasté s V4, tedy s Polskem, Maďarskem, Slovenskem a Českou republikou. Vizitka tedy velmi neslavná. Žádný poválečný kancléř ji neměl tak špatnou.

Projekt EU na scestí

Merkelová a Juncker jsou hlavní viníci toho, že výborný projekt evropské integrace, který měl vrcholit federací, se změnil v jakousi beztvarou, beznárodní, bezstátní hydru. Když Robert Schuman 1950 přednesl svou deklaraci mj. uvedl cit:“ vzejde z tohoto návrhu první konkrétní základ Evropské federace, jež je nezbytná pro udržení míru.“ Federace ale nikde a nikdy nefunguje na principu, že jeden její člen nařizuje ostatním, jedna skupina si přehlasuje cokoliv a systém ovládá skupina nezvolených politiků, diktátorů zákonů. O takové uspořádání Evropy nikdo ze západních politiků minulého století jistě zájem neměl. Merkelismus se proto jeví spíše jako pokračování německé nadvlády jinými prostředky. O demokracii v EU už řeč být nemůže. Deficit je příliš velký a merkelovské „Německo“ na tom má lví podíl. Byla to Merkelovcá, která připravila pro EU osudnou tzv. Lisabonskou smlouvu.

Německý volič

Vzpoura voličů posledních voleb, která vynesla Alternativě pro Německo (AfD) 13% hlasů existující merkelismus nezastaví. Merkelová opět, byť slaběji, vyhrála. V zásadě omezená Merkelová teď vsadí vše na jednu kartu, neboť ví, že je to její poslední vláda. Chytrý politik by pokračoval v tom, co kancléři předchůdci od roku 1945 budovali, ale to Merkel neudělá. Její projekt proto nesdílejme, odejděme. Tahle „její“ EU už nemá dobrou budoucnost.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Rudolf Mládek