Milý Karle Kryle,

domů se po letech vyhnanství vrátil statečný člověk Josef Beran. Jistě by to pro Vás byla dobrá zpráva. Měl jste rád odvážné lidi, kteří dokázali nazývat věci pravými jmény, i když jim to přineslo mnohé útrapy. Mohla to být krásná a povznášející chvíle. Bohužel díky počinu našeho prezidenta mi v uších od soboty zní Vaše prorocké verše: “ Je jaro. Ledy plovou s narkózou do žíly a s maskou sametovou jde ústup zdvořilý a na mohyle něhy mráz uhrabává sněhy, jež zimu přežily….“

Ano, bohužel. Dříve nemyslitelné se stalo realitou. Prezident v rouše dědy Mráze navštěvuje sjezd Stalinových pohrobků a na naši pracně budovanou mohylu, která mohla vzniknout jen díky utrpení mnohých, kterým hnědá i rudá totalita zničila životy, nahrnuje sníh.

Neměli bychom dopustit, aby naše mohyla zmizela pod příkrovy sněhu a ledu, nebo Vašimi slovy:           “ Ačkoli dozvonilo poslední zvonění, přec v duši temno zbylo – a v srdci vězení. Po vinných ani slechu –         a jiným ku prospěchu jsou naši ranění.“

Měli bychom hlasitě protestovat proti snahám zneužívat naše raněné, relativizovat zlo, kterého se dopustili komunisté, protestovat proti všeobecnému pokrytectví, s nímž třeba jednou halasně podpoříme Izrael a podruhé necháme bez povšimnutí zrušení zákona o zákazu dodávek do íránské jaderné elektrárny.

Měli bychom konečně začít přemýšlet, o tom, jaký dopad mají naše rozhodnutí, a to včetně těch volebních.

Aby se pak naše nadějné jaro, kdy se domů konečně vrátil nikoli vlastní vinou ztracený syn, neproměnilo  jako ve Vaší dávné písni o jiném jaru: “ V tom jaru listy žloutnou a sněží do květin. A hrůza chodí s loutnou a s věncem kopretin. Té loutně struny chybí a stvůra  bez tváře- spár dravce – tlama rybí – si hýká z oltáře.“

 

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Revue Forum Banner
Lenka Kozáková