Případný vznik Národní sportovní agentury v sobě skrývá jedinou jistotu. A sice, že správa státu si „zadělá“ na další chronický problém: Jak nakrmit nový klon nenasytného dravce, který bude mít kýženou a obtížně kontrolovatelnou autonomii. Ve finanční terminologii se tomu říká černá díra na peníze.

Funkcionáři sportovních svazů, kteří iniciovali vznik Národní sportovní agentury, jsou prostě nepoučitelní. V politice řady svazů i národních spolků (ČOV, ČUS) dodnes přetrvává kolorit, typický pro autoritářské společenské struktury a systémy. Politickými peripetiemi procházejí jako nůž máslem a s morálkou si nikdy velkou hlavu nedělali. Kolikrát se někteří z nich dostali za hranu zákona snad ani není nutné připomínat.

Medializované příběhy o dotačních machinacích veřejnost seznámily se skutečně otrlými aktéry, jimž může konkurovat jen profesionální podsvětí. Politické a lobbystické aktivity představitelů tzv. „sportovního prostředí“ jsou evidentním ohrožením demokratického konceptu pro celý sektor veřejně prospěšných institucí.

Je naprosto nezbytné, aby organizace neziskového sektoru spojily své síly v úsilí zvrátit současný mýtický status sportu, postavený na aroganci a ignorování potřeb ostatních společenských a veřejně prospěšných aktivit. Pokud tak neziskovky a ostatní občanská sdružení neprodleně neučiní, „sportovní prostředí“ bude bez zábran stupňovat své nároky vůči veřejným rozpočtům.

O budoucích celoplošných důsledcích napovídá už dnes například stanovisko České rady dětí a mládeže, zveřejněné dne 2. 11. 2018 na webu České noviny. Taktéž Asociace veřejně prospěšných organizací ČR vydala již řadu stanovisek k problematice financování neziskového sektoru a rovněž k otázce přípravy zákona o veřejné prospěšnosti subjektů, působících v této oblasti.

Tématu by se měly chopit politické strany, kterým záleží na spravedlivých podmínkách pro činnost podstatného společenského fenoménu, jímž jsou veřejně prospěšné instituce a spolky, působící mimo oblast sportu. V této souvislosti nutno vyzdvihnout vystoupení Ing. Lukáše Bartoně, poslance Pirátů, jímž ve Sněmovně komentoval návrh na zřízení Národní sportovní agentury. Jeho argumenty mířily do černého, když uvedl, že pro fungování NSA chybí standardní kontrolní mechanismy, což může podporovat prokorupční prostředí.

Varovným příkladem budiž žaloba na Český stát, podaná spolkem, který pořádá motocyklovou Grand Prix v Brně. Žalobou se tento spolek domáhá vyplacení státní dotace na komerční závod GP. Pokud vyjdeme ze skutečnosti, že stát jsou dle Ústavy všichni jeho občané, pak spolek založený městem Brno a Jihomoravským krajem žaluje jednoho každého občana České republiky. To je nebetyčný vrchol arogance. Spolek motorkářů z Brna přitom z rozpočtu ministerstva školství dostal 39 milionů, s čímž není spokojen. Žádal totiž o dotaci ve výši celých 100 milionů korun.

Pravdou je, že nejde o první případ harašení dotačními žalobami na stát ze strany „sportovního prostředí“. Už v červnu 2017 v tomto směru našli společnou notu představitelé dominantních národních spolků, kterými jsou Český olympijský výbor a Česká unie sportu. Mluvčími těchto spolků byli JUDr. Jansta a Ing. Kejval, jejich předsedové.

Netečnost státních institucí (MŠMT, Poslanecká sněmovna) k této dotační džungli by mohla skončit tím, že soudy budou zanedlouho zahlceny žalobami spolků a sportovních svazů, jež stávající právní rámec nevede k hospodárnosti, potažmo k tomu, aby svou činnost zorganizovaly bez neúměrných nároků na veřejné finance. Především však neexistují rozumné důvody k tomu, aby stát nebo obce dotovaly profesionální sport a profesionální úředníky „sportovního prostředí“.

Je třeba udělat jasnou hranici mezi profesionály a mezi spolky, jejichž činnost sleduje posilování fyzické a zdravotní kondice široké veřejnosti. Podpora takových spolků by pak měla být postavena na stejných principech, jako činnost ostatních neziskových organizací  a upravena jedním společným zákonem. Zákon o podpoře sportu je z tohoto hlediska nadbytečný. Čertovo kopyto se skrývá právě v tomto zákoně. V něm se sport bezdůvodně povyšuje nad ostatní spolkové a veřejně prospěšné činnosti.

Z popsaných důvodů nepřinese Národní sportovní agentura žádné celospolečensky efektivní řešení. Mimo jiné též proto, že mezi dominantními aktéry (ČOV a ČUS) panuje latentní rivalita v jejich boji o finanční zdroje. Podobně jako zákon o podpoře sportu by se rovněž Národní sportovní agentura stala legislativně-právní anomálií a nesystémovým břemenem pro fungování celého neziskového sektoru.

Na nějaké přešlapování či váhání brzy doplatí všichni, kdo by podcenili pokřivená pravidla „lobbingu“ sportovních svazů a spolků, které své předimenzované požadavky zaštiťují zavádějícími argumenty a zpolitizovanou propagandou. Národní sportovní agentura by pro tyto svazy a národní spolky byla posvěceným domečkem na eskalaci bezbřehých dotačních nároků.  Neziskový sektor by ji proto měl důrazně odmítnout a vyslat v tomto smyslu i jasné stanovisko k zákonodárným institucím.

Zdroje:

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/skauti-ci-pionyri-asi-pristi-rok-dostanou-mene-penez-od-statu/1682457

https://www.avpo.cz/2017/komentar-podpora-rovnych-prilezitosti-pry-neni-zasadni-dulezitejsi-jsou-nove-lyze/

http://forum24.cz/hydepark/volby-2018-sportovni-politika-politicky-sport-podle-noticek-premiera-a-b/

https://sport.idnes.cz/trestni-oznameni-dotace-0w6-/sporty.aspx?c=A170614_201624_sporty_tof

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Revue Forum Banner
Pavel Vodička
Pavel Vodička