18-ročnej Pamele, ktorú našli rozštvrtenú vo vreciach, chýbali vnútorné orgány. Nigérijčan pravdepodobne vraždil rituálne podľa voodoo“ píší slovenské Hlavné zprávy. (Zdroj: 1url.cz/1tb3k). A tím se dostáváme k problematice, o které Evropská unie nechce ani slyšet, ale která rezonuje Evropou. Co ještě je a není náboženství, a co z toho požívá soudní ochrany, a co nikoli. 

Voodoo

Vúdú (anglicky voodoo) je synkretistické náboženství pocházející ze státu Haiti. Je v ovlivněno náboženstvím kmenů Karibů a Arawaků, zednářstvím a získalo popularitu i mezi vyznavači jiných náboženství. Od roku 1915 se objevily první stereotypy okolo vúdú, jako kanibalismus, chodící mrtvoly a orgie za zvuku bubnů. (Zdroj: 1url.cz/htb34). Že vúdú skutečně je náboženstvím tedy nikdo nezpochybňuje. Zda hrůzný čin pravděpodobného pachatele z Nigérie, kterým skončil život Pamely, je důsledkem tohoto náboženství zatím nevíme. A možná se ani díky nastoupené cenzuře nedozvíme. Modla pod slovem „náboženství“ se v dnešní Evropské stala nekritizovatelnou, nenapadnutelnou a nepostižitelnou. Alespoň se to tak většinově jeví.

Aztékové

Základem náboženství Aztéků bylo především velké množství bohů (přes 1000), protože Aztékové osídlovali území dříve obývané rozvinutější civilizací a při podrobování cizích kmenů přebírali i jejich bohy. Typickým rysem aztéckého výkonu náboženství byly lidské oběti jimž za živa bylo vyříznuto srdce a byla jim stahována kůže, kterou si pak oblékali kněží. (Zdroj: 1url.cz/ttb3f). Že aztécké náboženství bylo skutečně náboženstvím opět nikdo nezpochybňuje. Řečnická otázka tedy zní: „Pokud se jej rozhodne někdo například v České republice opět vyznávat, bude to opět náboženství nekritizovatelné, nenapadnutelné a nepostižitelné?“

Nejde vůbec o směšné otázky

Svoboda náboženství, tak jak je v demokracii zaručena, není a nemůže být ve svém výkladu a provádění bezbřehá. Snad se zde nemusíme přesvědčovat, že vraždění, ať už při vyznávání vúdú nebo aztéckého mnohobožství nelze přijmout. Jakékoliv náboženství, jehož programem jsou oběti, či jiné násilí na jiných lidech, nelze akceptovat bez ohledu na to, kolik lidí se k němu hlásí. Argumentace tvrzením, že mnoho lidí takové náboženství podporuje nemůže v demokracii obstát, protože by to znamenalo její konec.

Politická bitva o islám

Zastánci islámu v Evropské unii (Merklová dokonce tvrdí, že islám patří k Německu – Zdroj 1url.cz/Stb3v) obvykle argumentují tím, že existuje umírněný islám, že islám je náboženstvím míru, že ale existuje i politický islám, jehož vyznavači jsou zlí islamisté. Veškerá tato diskuze je ovlivněna politickými cíly a realitou terorismu na území členských států Evropské unie. K tomu lze přiřadit i související fakt, že pro většinu ekonomických migrantů pozvaných Merklovou a Evropskou komisí není práce a jejich adaptace je velmi problematická a nákladná. Seriozní debata o vlivu islámu, jeho nositeli a jeho následcích v Evropě se nevede. Snad z obavy z předem jasného výsledku? Jenomže mlčení a tolerance extrémního projevování náboženství, a to u jakéhokoliv, povede jenom k růstu extrémismu. Zákonitě na všech stranách.

Brzy této slepé politice EU bude vystaven účet a bude to, žel, účet neradostný. Lze se mu alespoň dílem vyhnout. Znamená to nepřidat se k politice, která není schopna rozeznat, co je pro demokracii přípustný výkon náboženství, a co už není přípustné. Evropská unie v dnešní podobě nerozeznává, nediskutuje, neslyší a nerespektuje pomalu už nic. A nejde zdaleka jen o náboženství.

 

 

 

 

 

 

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Revue Forum Banner
Rudolf Mládek