Ještě před nedávnem odepsaný politik je zpět a dokonce atakuje pozici třetí nejsilnější politické strany v budoucí Poslanecké sněmovně. Zatímco „ostřílení borci“ ze starých stran marně bojují o nové voliče, a některým hrozí i vymazání z politické mapy, hvězda Tomia Okamury stoupá.

Píle a píle

Není snad pilnějšího šéfa strany, než je Okamura. Jeho píle je příkladná, prostě doslova japonská. V porovnání s některými usedlými politickými seladony, kteří připomínají spíše oživlé mrtvoly, je Okamura nezastavitelná raketa. Výsledky se proto dostavují.

Odsouzen jako extrémista

Tak jej častují mnohá naše média: Extrémista. Je to samozřejmě nálepka, která má voliče odradit od podpory Tomia Okamury a Strany přímé demokracie (SPD). Jenomže realita je jiná. Benjamin Kuras na stránkách Neviditelného psa o programu Tomia Okamury píše, že hlavním cíly SPD jsou:
Suverenita a nezávislost českého státu. Odvolatelnost a osobní hmotná odpovědnost politiků. Přímá volba politických osobností místo stranických kandidátek. Zeštíhlení státních aparátů včetně parlamentu. Aktivnější podíl občanů na politické moci. Zjednodušení a snížení daní. Podpora svobodného podnikání. Paušální daň místo EET pro malopodnikatele. Placení DPH až po přijetí fakturované platby. Podpora rodiny jako svazku muže a ženy.
Rovnováha občanských svobod a povinností. Posílení armády dvouměsíčním povinným výcvikem. Svoboda informací. Referendum o zásadních otázkách, včetně každého předávání pravomocí EU a vystoupení z EU. Omezení imigrace na osoby respektující naše hodnoty. Zákaz islámu a odmítnutí multikulturní ideologie. Spolupráce zemí V4. Znemožnění spekulativní exekuce majetku zadlužených občanů. Vyrovnání státního rozpočtu jako dlouhodobý cíl.

Zákaz islámu

To je asi tak jediný kontroverzní bod programu SPD, protože na islám se stále pohlíží jako na náboženství. Leč ve prospěch zmírnění zjednodušené kritiky Okamurova programu hovoří to, že Evropský soud pro lidská práva opakovaně přiznal, že právo šaría, které je součástí islámu, není slučitelné s demokracií. Navíc po Franci a Rakousku se i Dánsko chystá zakázat veřejné nošení ženských muslimských zahalujících šátků. Nepochybně to u třech států neskončí. Pokud Okamura staví Korán na roveň knihy jako např. Mein Kampf, nemůžeme se jeho názoru divit po tom, co se v Evropské unii děje. Terorismus je realitou, tak se netvařme, že o něm nic nevíme a že nevíme nic o těch, kteří jej a ve jménu koho dělají.

Být státníkem

Být protestujícím revolucionářem je v dnešní době v podstatě snadné. Lidé jsou nazlobení všude, negativní informace převládají, hlavní média lžou jako malé usmrkané děti, a volič je proto ochoten podpořit protest. Tato doba je dobrá pro Okamuru, nebo také Babiše (ANO) či Bartoše (Piráti). Tato doba ale odezní a přijde doba pro státníky. Aby se Okamura stal státníkem, nestačí mu deset ale ani patnáct procent hlasů. Musí získat větší podporu a musí ukázat svůj tým, který na úkoly řízení státu bude mít připraven. Zda je má, nikdo neví. Pokud ano, tváře jsou mediálně zatím neznámé. Pouze státník Okamura může přetavit svůj program v realitu. Revolucionář se sice stane poslancem, ale tím to také obvykle skončí. A to by v případě Okamury byla škoda. Odvaha mu totiž nechybí a politický pád, který už zažil, jej posílil. Jeho státnická hvězda by mohla vyjít. Je to jenom na něm.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Rudolf Mládek