Česká politická scéna je po volbách do Poslanecké sněmovny roztříštěná. Velký neúspěch ČSSD nebo výsledek TOP09 a KDU-ČSL s jistou pachutí značí, že lidé přestávají věřit stranám s dlouholetými tradicemi a důvěru vkládají do protestních uskupení. Skoro by se zdálo, že je to pomyslný konec pro strany, které v minulosti ukotvily naši republiku v Západním společenství zemí a které jí provedly ekonomickou krizí, byť za cenu nepopulárních kroků, ale z dlouhodobého hlediska úspěšně. Není to však prohraná bitva. Ta teprve začíná.

Český volič je známý tím, že nezapomíná. Stejně jako neodpustil Občanské demokratické straně její vnitrostranické problémy, které vyústily pádem Nečasovy vlády, neodpustil Miroslavu Kalouskovi nepopulární kroky v době ekonomické krize, tak neopomíná ani přítomnost stále stejných tváří ve všech stranách, které zaznamenaly neúspěch ve volbách. Lidem chybí lídři. Chybí jim nové tváře. I proto dostalo hnutí ANO tak velký mandát. Ukazuje se však, že s ním bude velmi těžké naložit tak, aby se podařilo poskládat vládu, která by dostala důvěru od Poslanecké sněmovny. Role Miloše Zemana v celém procesu sestavování vlády je důležitá a to si samotný prezident moc dobře uvědomuje. Už nyní vysílá signály, že v případě vyslovení nedůvěry vládě Andreje Babiše nechá kabinet vládnout dál. Pakt mezi Andrejem Babišem a Milošem Zemanem je naprosto zjevný a proto by měly ostatní strany napnout všechny své síly a kontrolovat každý krok budoucího premiéra Andreje Babiše a prezidenta Miloše Zemana. Už není čas na vzájemné osobní antipatie a vyřizování si účtů z minulosti.

Velkou zodpovědnost před sebou nyní mají zástupci Pirátů, TOP09, KDU-ČSL a Starostů. Všechny čtyři strany vyznávají stejné hodnoty jak v domácí, tak zahraniční politice. Spolupráce v rámci lidovecké frakce v Evropském parlamentu mezi TOP09, KDU-ČSL a Starosty funguje a mohla by být příkladem pro spolupráci na domácí politické scéně. Příkladná výměna informací ve výborech a konzultace se společnými odborníky se nyní bude těmto, bohužel relativně slabě zastoupeným stranám v Poslanecké sněmovně, hodit. Opoziční spolupráce možná nebyla nikdy tak důležitá, jako bude v tomto volebním období. Důležitou roli bude sehrávat také ODS, která je díky svému předsedovi Fialovi ve svém postoji vůči Andreji Babišovi a hnutí ANO konzistentní. Dá se proto očekávat, že sehraje důležitou roli nejsilnější opozoční strany v Poslanecké sněmovně. Sílu by ovšem neměla ztrácet ani ČSSD. Česká politická scéna potřebuje demokratickou levicovou stranu, která je založená na dlouhodobé historii a tradicích. Také v sociální demokracii se najdou tváře, které mají rozhodně co nabídnout. Ty by měly dostat šanci a přednost před comebacky bývalých předsedů, kteří stranu akorát drolí. Takovou tváří může být například předseda poslaneckého klubu Jan Chvojka, místopředseda Mladých sociálních demokratů Radek Hlaváček nebo idealista Radim Hejduk.

ODS, ČSSD, KDU-ČSL, TOP09 a Starostové jsou strany, které se neshodnou na řadě témat, která jsou pro jejich voliče důležitá. Shodu však naleznou v dodržování základních principů Ústavy České republiky, včetně jejich nepsaných pravidel, která jsou neméně důležitá. Většina ze zmíněných stran musí projít obměnou tváří. Jedině tak mohou znovu oslovit své voliče, kteří se jim rozutekli k hnutí ANO. Zavedené politické strany nás neopouštějí. Mají před sebou velkou výzvu, která je velmi důležitá. A naplnění této výzvy rozhodne o jejich budoucnosti.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Dominik Dymanus