Tímto smyslem proniknut chci býti, poslední závěr moudrosti je ten: jen pak  jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den. Okamžik chtěl bych osloviti: jsi tolik krásný, prodli jen! Nemůže ohlas mého živobytí být věky věků přehlušen. J.W.Goethe, Faust

V posledních dnech někteří z nás hodně vzpomínali na Václava Havla. Václav Havel je pro mne člověkem, který si řečí hlubinné psychologie prošel celou cestou hrdiny. V mládí vystupoval jako bojovník proti režimu. Za tuto svou činnost skončil ve vězení, kde se mu v pomyslném poledni života podařilo integrovat svůj stín. K večeru se stal králem a na sklonku života moudrým starcem. Nebyl skvělý, protože byl dokonalý, ale promlouval k lidem na celém světě, protože byl celistvý. Asi nejlépe mu rozuměli lidé v Americe. Za mnohé to lapidárně vyjádřil Keith Richards ve svých vzpomínkách: Dali jsme Václavovi malé bílé dálkové ovládání s vyplazeným jazykem. Obcházel nasvícený Hrad a najednou sochy ožily. Byl jako děcko, mačkal tlačítka a vykřikoval radostí. Málokdy se s prezidentem setkáte takhle a ještě si u toho řeknete: Ježíši, to je bezva chlap.“

Ale Václav Havel bohužel nemohl být hrdinou pro všechny Čechy. Mnozí se s ním nemohli a nemohou ztotožnit. Příliš jasně dokazoval, že i v době totality mohl člověk projevit odvahu, svůj názor, mohl dosáhnout vnitřní integrity. Jen pohled na něj mnohým připomínal vlastní selhání a vyvolával potlačené pocity studu. Část lidí si z něj zase vytvořila (jak sám řekl v jednom rozhovoru) jakési své svědomí, mučedníka, který za ně ponese všechny jejich hříchy.

Uplynulo sedm let od jeho smrti a mnozí z nás, co měli Václava Havla rádi, se ptají: „Co je zač ten Babiš, jak se to mohlo stát?  Jak mohl doslova očarovat tolik našich spoluobčanů, našich matek, otců, bratrů, sester? “

Myslím, že odpověď je složitější, než povídání o tom, že si všechny koupil. Když o tom přemýšlím, čím dál víc mi připadá, že fenomén Babiš je pro mnohé naše spoluobčany odpovědí na Václava Havla, s kterým se několik generací chtě nechtě muselo konfrontovat. Babiš je v podstatě anti-Havel, je stínem hrdiny. Mohl by reprezentovat archetyp kejklíře, nejtemnější a nejkomplikovanější ze všech archetypů. Hlavní poznávací znamení tohoto archetypu je to, že stojí mimo společenské struktury, které vytvořil král. Beztrestně překračuje hranice a společenské normy. (Babiš a vztah k polistopadovému uspořádání naší země, Babiš a nelegální čerpání dotací). Stín představuje u každého to špatné, co u sebe odmítá vidět: egoismus, dětskou infantilitu, nepoznané slabosti.

Tento archetyp se dá vnímat pouze negativně, ale pokud budeme plni naděje, můžeme v něm vidět i příležitost ke změně. Pokud jako společnost díky Babišovi zahlédneme a pojmenujeme i své negativní stránky (podlézavost, čecháčkovskou vychytralost a malost, egoismus, bezohlednost, buranství) a podaří se nám je integrovat do vědomí (přestaneme je vytěsňovat), pak nad námi Kejklíř nezvítězí, ale bude jen prostředníkem k dosažení celistvosti. Z vychytralosti se pak může stát schopnost poradit si v každé situaci, z malosti skromnost, z buranství schopnost vidět svět zdola, bez pozlátek.

Na této složité cestě přeji nám všem mnoho sil.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Revue Forum Banner
Lenka Kozáková