Nadcházející prezidentské volby mnohé napoví a jejich výsledek určí další budoucnost České republiky v rámci aliance NATO a Evropské unie. Možná se to již zdá jako tolik opakovaná fráze, ale opak je pravdou. Každé volby jsou důležité a každé mohou hodně věcí změnit. Ale vzhledem k nejasné zahraniční politice České republiky bychom měli být v pozoru.

Miloš Zeman je chytrý a ostřílený politik. Moc dobře ví, kdy je dobré se ozvat a kdy je dobré mlčet. To z něj dělá dobrého manipulátora davu, což dokazují průzkumy jeho podpory. Stále vysoká čísla mohou nejednoho z nás vést k otázce, jak je to možné, že Miloše Zemana po tom všem tolik lidí podporuje? Odpovědí by mohlo být více. Mnoho lidí se se svým prezidentem ztotožnilo v boji proti zlé Evropské unii, která nám posílá dotace a chce za to pouhou pomoc při humanitární katastrofě. Uprchlická krize totiž je humanitární katastrofa, která je na Blízkém východě a Africe několik desítek let. K dnešnímu roku je na celém světě rekordních 65,6 milionu uprchlíků, polovina z nich jsou děti. Česká republika přispěla k řešení této krize přijetím 12 uprchlíků. Přesto je Česká republika místem, kde máme snad největší bojovníky proti uprchlíkům a v jejich čele stojí právě Miloš Zeman. A lidé mu snad dokonce i uvěřili to, že všude v České republice uprchlíci opravdu jsou.

Dalším zásadním problémem je propojení České republiky s Čínskou lidovou republikou. Čínská lidová republika porušuje dlouhodobě lidská práva, když vládnoucí komunistická strana vězní tisíce politických vězňů. Tím nejznámějším byl ještě donedávna Liou Siao-po, mnohdy považovaný za čínského Václava Havla. V roce 2010 získal Nobelovu cenu za mír, kterou mu jeho věznitelé nedovolili převzít. 26. června byl propuštěn z vězení kvůli rakovině jater. 13. července zemřel. Napříč celým světem kondolovala řada politiků a státníků. Za Českou republiku nechyběl Bohuslav Sobotka ani Lubomír Zaorálek. Stojí za zmínění, že Bohuslav Sobotka podepsal sporné „prohlášení čtyř“ odsuzující návštěvu tibetského vůdce Dalajlámy a ministr zahraničí Lubomír Zaorálek celý text zpracoval. Z Hradu kondolence nezazněla, protože podle Jiřího Ovčáčka to Hradu nepřísluší. Podobné podvolení se před komunistickou zemí, která dlouhé roky chrání režim v KLDR, snad nemá obdoby.

Stejně jako s Čínskou lidovou republikou je pro Českou republiku velmi nebezpečné navazování užší spolupráce i s Ruskem. Jedná se opět o zemi, která zabíjí opoziční vůdce nebo novináře a snaží se destabilizovat Evropskou unii pomocí svých tajných služeb, které financují strany prosazující vystoupení z Evropské unie. Jedná se o sofistikovaný systém, kterému se věnuje redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra ve své knize Putinovi tajní agenti. Dlouhodobým záměrem ruské politiky je slabá Evropská unie, pokud možno rostoucí obliba protiunijních stran (ve Francii Marie Le-Pen nebo ve Velké Británii Nigel Farage), následný pád kancléřky Merkelové a rozpad Evropské unie. Všechno to je proti zájmům České republiky, a je proto zvláštní, že si je Miloš Zeman s Vladimírem Putinem tak blízký. Vzhledem k velikosti naší republiky a strategickému položení země ve střední Evropě je v našem zájmu, abychom byli členy Evropské unie a aliance NATO.

Z hlediska zahraniční politiky jsou podobné otřesy naší diplomacie velmi nebezpečné. Děsivá je i představa Miloše Zemana, že má právo nastolovat kurz naší zahraniční politiky. Za zahraniční politiku je zodpovědný ministr zahraničních věcí a vláda. Evropská unie se snaží jako celek prosazovat společnou zahraniční politiku, která má nějaký smysl a význam. Čínu a Rusko bere jako geopolitické hráče, které je třeba brát vážně. Zároveň by se ale nemělo zapomínat na masivní porušování lidských práv. A z tohoto jednoduchého klíče Česká republika svou zahraniční politikou vůči Číně a Rusku vybočuje. Vztahy mezi Evropskou unií a Ruskem jsou dlouhodobě napjaté a jediný státník, který se s ruským prezidentem Vladimírem Putinem dlouhodobě setkává, je právě Miloš Zeman. Stává se tak nečitelným spojencem pro země v alianci NATO a v Evropské unii. A to je velmi nebezpečná hra ve velmi nebezpečné době.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Dominik Dymanus