V předvánočním týdnu před 7 lety, jsme byli svědky významné události, i když bolestné a smutné. Zemřel významný člověk, pro naši zemi, i pro svět, Václav Havel. Celý předvánoční týden, se o tom mluvilo v médiích. Psalo se o tom hodně v novinách, na internetu. Mnoho rádií a televizních stanic se touto událostí zabývalo. Mnoho bylo napsáno a ještě bude. Do podvědomí celého světa se před vánoci dostala opět Česká republika. Pohřeb, den před Štědrým dnem, byl slavný, i když slovo „slavný,“ se hodí spíš pro jiné události. Do Prahy se sjelo mnoho významných představitelů evropských i světových vlád.

Václav Havel poutal často pozornost našeho i světového tisku a hodně zviditelnil ve světě Českou republiku. Bohužel v současné době se objevuje mnoho lidí i na nejvyšších místech v naší politické reprezentaci, kteří zpochybňují roli Václava Havla a jeho zásluhy, z vyvedení země z komunistické totality. Smutné a ubohé je veřejné prohlášení poslance strany SPD, že byl Václav Havel kolaborant. Smutné je také, že takřka 30 let po osvobození naší země z totality se najdou lidé, kteří tuto polofašistickou totalitní stranu prolezlou bývalými komunisty houfně volí.

Oslavné články o osobě Václava Havla nechám jiným. Výstižně, a myslím i upřímně, o něm a jeho životě promluvil arcibiskup Dominik Duka v Katedrále Svatého Víta při pohřbu. Návštěva mnoha světových státníků nebyla, myslím, jen politickou záležitostí, ale i vyjádřením úcty a respektu těchto osobností, k významnému člověku, příteli a kamarádu. Myslím, že to byla i pocta českému národu, z kterého tento člověk, Václav Havel vzešel. Když jsem, ale viděl v televizi při tomto slavnostním aktu skloněné hlavy našich i světových politiků, zamyslel jsem se nad něčím jiným.

Myslím, že u většiny těchto lidí to bylo opravdové vyjádření smutku nad smrtí Václava Havla, nebo alespoň úcty k jeho osobě. Ne vždy se ve své nejvyšší ústavní funkci rozhodl správně, ale nikdo nemůže být ve svých rozhodováních naprosto bez chyby. Napadá mne v tomto případě citát z Bible „kdo jsi bez hříchu, první hoď kamenem.“ Dalo by se říct, že i přes některé chyby pro tuto zemi hodně vykonal. Byl to skromný člověk a neshlížel na nás „obyčejné“ občany, z výšin nejvýše postaveného muže naší zemně, ale byl jedním z nás. Myslím, že se nikdy nesnížil ke korupci a nevyužil svého vysokého postavení k osobnímu obohacení. Napadlo naše politiky, kteří se svorně skláněli nad rakví bývalého prezidenta bez ohledu na stranickou příslušnost, aby v takovéto shodě zasedli i do poslaneckých lavic? Přemýšleli tito pánové (a i některé přítomné dámy) pod gotickými oblouky chrámu, kterým prošla staletá historie naší zemně o tom, až nadejde jejich poslední cesta na této zemi, zda se najde někdo, kdo se bude takto před nimi s úctou sklánět? Nechci tím říct, že bychom měli mít opět vládu jedné strany. Je dobré, že panují různé názory v naší politické reprezentaci, ale možná by této zemi prospěla větší vůle se na zásadních otázkách dohodnout a ne stát proti sobě jako nepřátelé!

Naše země je v situaci, kdy díky naivním a v mnoha případech i hloupým občanům zde máme opět takřka vládu jedné strany. V podstatě to ani strana není. Je to „firma“ jednoho naprosto bezohledného člověka, který vůbec neví co to je slušnost, svědomí a pro kterého se lež stala prostředkem, jak se dostat na vrchol moci. Nezastaví se před ničím, a různými podvody s využitím svého dominantního postavení ve státní správě bezohledně ukrajuje finance z peněz Českého státu i EU. Okamžitě jak vyjde najevo jeho podvodné jednání, brání se útoky a své oponenty, že to je proti němu „kampaň.“ Ti, kteří jsou v tomto hnutí jako zvolení poslanci, svého šéfa úporně brání za každou cenu a ve spojení s poslanci Sociální demokracie a KSČM, spolehlivě přehlasují poslance opozičních demokratických stran a dělají si s touto zemí, prakticky co chtějí.

A z výšin Pražského hradu, za každých okolností i za cenu pohrdáním ústavou tuto komedii podporuje prezident, který uráží velkou část národa, pohrdá medii, která o něm píší pravdu, a transparentně používá ve svých vystoupeních vulgární výrazy a poškozuje jméno naší země v zahraničí. Aby to nebylo málo, tak si ještě osobuje právo ovlivňovat zahraniční politiku naší země, ve prospěch jiných zemí a zrazuje směřování naší země mezi ostatní Evropské demokratické státy. To za co Václav Havel bojoval, současný prezident ve spojení s lživou propagandou „firmy“ ANO pošlapává a snaží se umožnit totalitním státům rozvrátit naše spojenectví s NATO a EU. To spojenectví, kterého se nám dostalo díky Václavu Havlovi. A tomuto nadšeně tleská takové množství našich občanů. Stejně jako v r. 1948 tleskali lidé této země komunistickému převratu a uvěřili slibům této zločinecké organizace podporované Moskvou tak se to opakuje v těchto posledních letech u nás opět.

 

Prestiž Václava Havla za hranicemi této země nebyla jen v jeho schopnosti nazývat věci pravým jménem a jeho schopnost mluvit rozumně, bez frází, na různých setkáních světových politiků. Byla to i jeho bezúhonnost a nezatížení jeho působení v politice korupčními aférami. Kéž by si to naši čelní představitelé uvědomili, tehdy v r 2011 (mnoho z nich ve vrcholové politice stále působí ), když skláněli své hlavy před jeho rakví v Katedrále svatého Víta, kde jsou pohřbeni čeští králové a světci. Například císař Karel IV. V r. 1378, jeho syn Václav čtvrtý r. 1419, císař Rudolf druhý v r. 1612. Byla zde korunovace Jana Lucemburského a jeho ženy Elišky 7. Února 1311, nebo korunovace Jiřího z Poděbrad 7. Května 1458. Kéž by si uvědomili na tomto pro český národ posvátném místě, že jsou tady proto, aby sloužili této zemi ku prospěchu, a ne se stále hádali v poslaneckých lavicích, co kdo řekl, či neřekl o tom druhém. Osobní zájem by měl jít stranou zájmu země, a v tom bych viděl odkaz Václava Havla.

Na závěr mne napadají slova z písně TICHO, (odkaz na tuto píseň: http://www.mikolasek.cz/ticho/) od písničkáře a skladatele Bohdana Mikoláška, složil ji po smrti Jana Palacha, a byla to jedna z příčin jeho emigrace, protože se nelíbila stávajícímu režimu. Byla to ústřední píseň dokumentu o Janu Palachovi. Před několika lety to uvedl druhý program Čt. V tomto dokumentu bylo také vidět mohutné shromáždění celého národa, hlavně v Praze, k uctění památky mučedníka. Byl to poslední protest proti duševní devastaci naší země přisluhovači Sovětského svazu.

„Živý člověk zemřel, aby mrtví zůstali žít“

Přejme si do Nového roku, aby naši čelní představitelé nebyli ti „mrtví“, aby se konečně probudili a začali pracovat ve prospěch své země a ne ve prospěch své kapsy. A také aby se probudili už konečně i ti z našeho národa, kteří volí „firmu“ jednoho bývalého komunisty a už podruhé zvolili do nejvyšší ústavní funkce člověka, kterému na naší zemi houby záleží a který pracuje usilovně na tom, aby naší Českou republiku dovedl na morální dno a ekonomickou závislost na totalitních režimech na východě a v Asii.

Přeji nám všem do roku 2019, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí, a nebylo to jen prázdné heslo. Neztrácejme naději a snažme se pro to něco udělat.

Miroslav Koláčný.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Revue Forum Banner
Miroslav Kolačný
Pracuji jako rehabilitační pracovník. Zajímám se o dění v této zemi. Několik let přispívám svými články do regionálních novin.