Vážení přátelé

 

Dnes jsem viděl film, takový trochu pohádkový z období před naším letopočtem. Děj se odehrával na území dnešních pobaltských států Litvy, Lotyšska a Estonska. Tato oblast byla osídlena mnoha kmeny. Byla ohrožována mocností, která vládla tehdejšímu světu, a tím byl Řím. Mezi kmeny vládly hádky a nesváry a Řím toho využíval. Byl v té době jeden vládce, který se pokoušel kmeny sjednotit. Římané byli vždy lstiví a toužící po ovládnutí cizích národů, když to nešlo silou, tak lstí. Nasadili do této oblasti zrádce tohoto národa, který se snažil sliby a nabídkou podílu na vládě představitele jednotlivých kmenů poštvat proti sobě, podle hesla „rozděl a panuj. Takřka se to Římanům povedlo. Ale nakonec většina lidí žijících v této oblasti uvěřila jednomu vůdci, který by mohl v naší době být nazýván demokrat. Spojili se proti zlu, pomluvám a dezinformacím, a společnými silami zrádného vůdce, který sliboval bohatství, pozemky a jiné výhody za slib poddanosti a poslušnosti, odhalili a potrestali. Tento zrádce tohoto národa, měl v úmyslu po předání moci své odpůrce místo výhod, které jim sliboval vyhladit.

Nepřipomíná vám to něco? Ne sice v takové dramatické a surové podobě jako se tomu dělo ve starověku. Nemáme i my tady v této době rozdělený národ? Národ kdy jedna část uvěřila člověku, kterému je tento náš národ naprosto ukradený. Ani z našeho národa nepochází. Člověka, kterému už nestačí obrovský majetek, který nepoctivě nahromadil. Člověku, který touží po moci, po naprostém ovládnutí našeho národa. Touží po zotročení občanů tak jak se to dělo v letech minulých před takzvanou „sametovou revolucí,“ a nezastaví se před ničím. Lež, vyhrožování, sliby. Není nic, k čemu by se nesnížil, aby dosáhl svého. Navenek se tváří jako spravedlivý vládce, který se snaží o prosperitu našeho národa, rozdává úřady, funkce, přidává na důchodech a slibuje prosperitu naší země pod heslem „bude líp.“ Určitá část našeho národa na tyto sliby slyší a nevnímá nebezpečí. Nevnímá, jak se pomalu nenápadně utahuje smyčka. Smyčka naší svobody. Náš národ stojí na křižovatce a občané stojí proti sobě, jsou rozhádaní, navzájem se nenávidí a to přesně tomuto člověku hraje do karet.

Chci věřit, že jako v tomto filmu, který snad vychází i ze skutečné události, nebude potřeba, abychom občané jedné země proti sobě bojovali. Doufám, že i ti kteří jsou slepí a hluší, a nevidí to zlo, které se plíživě jako mlha rozprostírá nad naší zemí, prohlédnou. Že jejich oči se otevřou a jejich uši uslyší varování ze strany demokratických vůdců. Kteří také nejsou bez chyb, ale aspoň jsou zárukou slušnosti demokracie a jistoty, že se nestaneme „otroky“ cizí mocnosti, jako tomu bylo v letech minulých. Chci věřit, že to otřepané a mnohdy skloňované heslo „ Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí,“ nakonec dojde naplnění.

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Revue Forum Banner
Miroslav Kolačný
Pracuji jako rehabilitační pracovník. Zajímám se o dění v této zemi. Několik let přispívám svými články do regionálních novin.