Vládci a zrádci

V historii všech národů světa bylo mnoho vládců, někteří úspěšní, spravedliví, někteří méně úspěšní ale dobří a také mnoho zrádců. Nejhorší je, pokud se mezi nimi vyskytli zrádci vlastního národa. Někteří zradili svůj národ z přesvědčení, ať už se to týkalo náboženství nebo politiky, ale často to bylo pro hmotný zisk a vlastní prospěch. Z historie známe i jiné zrádce a často to nebyli žádní vládci, třeba jméno Marcus Lunius Brutus nebo z novější doby Vidkun Quisling, nebo u nás Emanuel Moravec a Karel Čurda.

Pokud někdo zradí svou zemi vnějšímu nepříteli ať už z jakýchkoliv pohnutek, je to smutné, ale stává se to. Pokud ale nejvyšší představitel země zrazuje vlastní národ, z kterého vzešel, vnitřnímu nepříteli a ještě se spoji s mocnostmi nepřátelské svému národu a lží a překrucováním pravdy, škodí své vlasti z pozice své vysoké funkce, je to velice nebezpečné. Je to ubohé a velice zákeřné jednání, obzvlášť když národ si sám tohoto člověka zvolil do nejvyšší funkce ve státě.

Náš český národ překonal ve své historii mnoho těžkých chvil, ale také slavil slavná vítězství. Na Pražském hradě se vystřídalo mnoho knížat, králů, prezidentů. Slavná doba naší země byla v době vlády Přemysla Otakara II, i když i jeho nakonec část české šlechty zradila v bitvě na Moravském poli. Slavná doba byla i doba vlády císaře a krále Karla IV. Nebo mnohá vítězství Husitů proti křižáckým vojskům.

Byly i smutné časy, třeba po bitvě na Bílé hoře, nebo když byla naše země po několik let zahalena praporem s hákovým křížem. Také jsme překonali těžké období, kdy náš tehdejší prezident Klement Gottwald naší zemi zaprodal na dlouhá léta zvůli bolševiků z Ruska pod rudým praporem se srpem a kladivem. To byli všechno nepřátelé naší země, kteří naší zemi využívali, vysávali a vraždili, nejlepší občany země. Byli to ale vnější nepřátelé.

Po dlouhé době útlaku jsme si konečně vydechli, demonstrovali jsme na náměstích a svrhli nenáviděný totalitní režim. Spolu s námi proti tomuto režimu, proti totalitě a za demokracii demonstrovali i někteří dnešní vrcholoví představitelé naší České republiky. Tleskali jsme jim a byli jsme nadšeni ze zvratu režimu. Uplynulo bezmála 30 let od té doby. Naše země se hodně změnila a změnili se i někteří ti, kterým jsme tehdy tleskali. Někteří nám ve světě vydobyli uznání, jako třeba Václav Havel, někteří už méně jako třeba Václav Klaus i když nám ostudu tolik nedělal a choval se ve funkci prezidenta důstojně a vcelku korektně, ctil zákony a ústavu.

A potom nastal pomalý plíživý obrat. Národ si zvolil hlavu státu, kde převládala od prvopočátku už v předvolebním klání arogance, namyšlenost a podpásové útoky na ostatní kandidáty na prezidenta. Bohužel mnohým to nevadilo. Naopak, tleskali a nadšeně házeli lístky do volebních uren. Bohužel nezvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí. Zvítězila lež nad pravdou a láskou.

V současné době vrcholí boj o prezidentský úřad. Ten, který tuto funkci zastává už 5 let se chová stále hůře a hůře. Jeho lži se kupí jako zrnka písku, jeho urážky jemu nepohodlných novinářů, kteří se odváží jej kritizovat, nabývají na síle. Jeho pochlebovači se předhánějí v projevech chvály a utočí nevybíravým způsobem za pomoci překrucování pravdy na ty, kteří zpochybňují legitimnost úřadu současného prezidenta.

A jako by to ještě nestačilo, prezident zrazuje svou zemi, pochlebováním a patolízalstvím ve svých projevech vůči totalitním vládcům nedemokratických diktatur, které se snaží o rozšíření svého teritoria a ovládnutí demokratické Evropy. Prezident, který nadbíhá zemím, jimž je trnem v oku soudružnost EU a pomáhá jim svými postoji, ve snaze tuto jednotu rozvrátit zrazuje demokratické principy, na kterých je naše země založena.                                                                                            Prezident, který umetá cestičku straně jednoho muže. Prezident, který se snaží rozvrátit demokratické a ústavní principy na kterých je vláda v naší zemi založená, zrazuje svůj národ. Prosazuje do čela země člověka, který čelí takovému brutálnímu střetu zájmů, že něco takového je možné snad jen v nějaké chudé Africké zemi, nebo Jihoamerické diktatuře. Prezidentovi, ani mnoha občanům zřejmě nevadí, že tento člověk ovládá mnoho médií a svým obrovským majetkem dokáže ovlivnit mnoho věcí v této zemi. Také obsazením klíčových ministerstev si diktuje, co se mu zlíbí.

Nevadí jim, že svými machinacemi na hraně zákona okrádá Evropskou unii a dělá tím ostudu naší zemi. Tento prezident tohoto člověka ještě jmenuje do vysoké politické funkce! Tento prezident jako „trojský kůň“ je zhouba pro další setrvání naší země v demokratických strukturách Evropy.

Ti, kteří mu k tomu pomáhají, to z větší části dělají pro zisk a zájem země je jim naprosto lhostejný. Vítězí moc peněz. Vždyť co nejvíce v dnešní komerční době zajímá takovéto lidí? Koupit si co nejvíce dobrého jídla, dopřát si kdykoliv luxusní dovolenou v exotické zemi, koupit si luxusní auta, domy a také ženy. Je mnoho žen, které takovéto „úspěšné“ muže vyhledávají. Bylo to tak vždy. A není to jistě z lásky, ale hrají tam největší roli peníze a moc. Tito lidé podléhají kouzlu komerce a moci peněz. Mnoho civilizací v minulosti na tomto pohořelo.

A tito lidé jsou schopni lhát, překrucovat pravdu, hlavně že to sype. A to je to nejsmutnější.                                                        Je proti tomu nějaká obrana? Jistě, že je. Nevolit takovéto vládce-zrádce do vrcholných politických funkcí.                                    Když se vládci rozhodnou zničit národ, tak by bylo na místě zachránit aspoň naše potomky. Tak jako v r.1939 rodiče posadili své děti do vlaku a poslali je do Anglie. Známé „Wintonovy děti.“ Zachránil je sir. Nicholas Winton před nacisty. Kéž bychom my mohli v této době vypravit pomyslný vlak naděje a svobody před nastupující totalitou a normalizací v naší zemi. Zachránit naše děti před zvůli mocných, které jsme si bohužel sami zvolili do čela státu.

Vlak svobody a neděje to asi už nebude a žádný sir Nicolas Winton asi také ne, ale můžeme zachránit, ještě co se dá. Jen se správně rozhodnout v tomto novém roce 2018 a tentokrát hodit do volební urny ten správný hlas. Rok 2018 je rok velkého výročí. Uplyne 100let od vzniku Československého státu. Nedovolme, aby v tomto výročním roce byl stále na hradě českých králů člověk, pro kterého slušnost, pravda a morálka nic neznamenají. Nedovolme, aby v tomto roce ve Vladislavském sále předával státní vyznamenání ten, který znehodnocuje význam tohoto vysokého vyznamenání tím, že jej uděluje svým pochlebovačům a obdivovatelům. Takovýto člověk je schopen toto vyznamenání udělit i někomu, kdo zastával významné funkce v totalitním komunistickém režimu. Je schopen dát vyznamenání třeba i bývalému příslušníku zločinné komunistické STB. Je schopen udělit nevyšší řád České republiky člověku, který v minulých letech mlátil na náměstích obuškem občany protestující proti totalitě.                                                                             Nedovolme takovouto ostudu českého národa! V této osudové volbě rozhodnout se správně, je začátek nápravy zkažené morálky v této zemi. Je to začátek záchrany demokracie, JE TO JEN NA NÁS!

Text vyjadřuje názor autora, nikoli redakce deníku FORUM 24.

Miroslav Kolačný
Pracuji jako rehabilitační pracovník. Zajímám se o dění v této zemi. Několik let přispívám svými články do regionálních novin.