Doufali jsme v lepší zprávy během prvního dne nového roku. Istanbul nás vrátil do drsné reality. Místo radosti nezměrný smutek, místo života smrt a utrpení.
Barbarské vraždění v klubu Reina na břehu Bosporu má své oběti, své zraněné, své příběhy a stovky smutných příbuzných.
Patří k nim také rodina Nasserova. Žije v arabském městě Tira ve středním Izraeli. Jejich dcera odjela společně s dalšími třemi kamarádkami oslavit Nový rok do Istanbulu. Otec ji před cestou úpěnlivě zrazoval – právě kvůli možnému teroristickému útoku. Zbytečně. Jedou ostatní, pojedu i já. Čtyři mladé Izraelky z Tiry, stejně jako miliony jejich vrstevníků na celém světě, se vydaly za zábavou. Pro LeAnn Zaher Nasserovou (přepis se může v různých pramenech lišit) to byla cesta poslední. Půvabné dívce bylo sotva devatenáct.
Je to jeden z bezpočtu osudů. Kolik jsme jich v uplynulých letech zaznamenali! A kolik takových nás ještě čeká?
Nový rok začal. Navzdory všem přáním na péefkách docela jinak, než by kdokoli z nás chtěl. Jsou okamžiky, kdy cítíme jen tíživý smutek a beznaděj. Kromě slov soustrasti nevíme, co říct. Vše se zdá být marné. Jak bojovat s tak zákeřným, nevypočitatelným a nevyzpytatelným nepřítelem?
Dívám se do tváře a očí dívky, která už není mezi námi – a přemýšlím: Co dál? Jak dál?
Jak žít ve světě plném šílenců milujících Alláha, Proroka – a smrt?
Poznámka vyšla na autorově blogu.