Andrej Babiš podržel Lubomíra Metnara, už třetího ministra ohroženého plagiátorstvím diplomových prací. Není to jistě hlavní problém současné vlády, stojí však za pozornost, jakým způsobem se premiér vyrovnal se zájmem o jeho diplomku. Možná přitom odhalil trochu víc, než sám chtěl.
[ctete postid=“207563″ title=“Plagiátorské aférky zakrývají větší blamáž. Ministři začínají makat“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/06/DSC5653-385×230.jpg“ excerpt=“Start druhé vlády Andreje Babiše stíhá jedna plagiátorská aférka za druhou. Už třetí “ permalink=“http://forum24.cz/plagiatorske-aferky-zakryvaji-vetsi-blamaz-ministri-zacinaji-makat/“]207563[/ctete]
Ministr obrany Lubomír Metnar podezření z opisování diplomové práce ustál. Postavila se za něj nejen Ostravská univerzita, ale co bylo rozhodující, i samotný premiér. Vůči rozšířenému mediálnímu sportu letní sezóny, který už přinesl dvě rezignace z vládních postů, se vymezil v rozhovoru pro deník Právo (28. 7. 2018).
„Už odmítám tento hon některých médií. To za chvíli budeme zjišťovat, kdo jaké měl ve škole známky z chování, že kdo měl dvojku, nebude ve vládě? Já měl na gymnáziu dokonce trojku z chování. Myslím, že tyto nesmysly už stačí,“ reagoval Babiš na dotaz, zda si myslí, že už je konec s výměnami ministrů v jeho vládě.
Když už to sám nakousl, onu trojku z chování měl kvůli falšování omluvenek, což by mohly zlé jazyky označit za určitou průpravu do budoucna. Ale teď vážně. Premiér ministra Metnara, nominanta Hradu s blízkými vazbami na významného exponenta prozemanovské Strany práv občanů a bývalého ministra vnitra Rusnokovy vlády Martina Pecinu, z taktických důvodů potřebuje.
Metnar se osvědčil
Metnar svůj přínos předvedl už jako ministr vnitra spuštěním skandalizující kontroly hospodaření v civilní rozvědce, která nejspíš povede k dosazení Babišova člověka do jejího čela. Proto ani nestojí za řeč jeho působení v neblaze proslulém Pohotovostním pluku Veřejné bezpečnosti koncem osmdesátých let, tedy v době rozsáhlých represí proti odpůrcům komunistického režimu.
Babiš se v Právu vyjádřil i ke své diplomové práci. „Teď některá média volají na Vysokou školu ekonomickou do Bratislavy a říkají, že za diplomku Babiše zaplatí zlatem. Takže asi mají strašně moc peněz,“ reagoval tradičním způsobem pomluvy, aniž konkrétně doložil, která média to jsou.
Problém ovšem spočívá v tom, že se jeho diplomová práce v archivu školy nedochovala. A nemá ji u sebe ani autor, jak sám tvrdí. Svědomí však prý má čisté.
Diplomová práce o GATT
„Psal jsem diplomku o Všeobecné dohodě o clech a obchodě, o tzv. GATT, kde pracoval i můj táta. Ťukal jsem ji po večerech na psacím stroji s kopírákem a kouřil jsem při tom. Denně jsem dal dvacet červených marlborek,“ přiznal. A pochlubil se ještě, že absolvoval s červeným diplomem.
Toto bezděčné vyjádření zaslouží podrobnější rozvedení. Nejde přitom o potenciální plagiátorství, ani o bohatý přísun cigaret Marlboro. Především jde o připomenutí prostředí, ve kterém se vysokoškolský student Babiš pohyboval. Souvisí to i s tím, jak si v souvislosti se spory kolem evidence ve svazích StB dodnes stěžuje, jak byla jeho rodina komunistickým režimem údajně pronásledovaná.
Zarážející je samozřejmost, s jakou Andrej Babiš hovoří o otcově práci pro GATT, což je mezinárodní všeobecná dohoda o clech a obchodu vytvářející pravidla pro mezinárodní obchod. Této lukrativní pozici pro důkladně prověřené kádry předcházelo několik událostí.
Vedoucí oddělení v radě GATT
Andrejův otec Štefan Babiš byl počátkem šedesátých let vyloučen z Komunistické strany Slovenska (KSS), údajně kvůli ztrátě stranické legitimace, kterou nenahlásil. Jak uvádí Tomáš Pergler v knize „Babiš, příběh oligarchy“, po invazi armád Varšavské smlouvy se mu podařila rehabilitace. Několik týdnů po okupaci nastoupil do Slovenské národní rady a ministerstva zahraničního obchodu. Do řad KSS se vrátil v lednu 1969 a následně se plně držel režimem vytyčené linie.
To mu umožnilo ještě v roce 1969 vycestovat s celou rodinou jako obchodní přidělenec do Stálé mise ČSSR u OSN v Ženevě, kde byl vedoucím oddělení a zástupcem státu v radě GATT. V srpnu 1971 přicestovali na čtyřtýdenní dovolenou domů, načež jim ministerstvo zahraničního obchodu oznámilo, že přišli o výjezdní doložku kvůli emigraci matčina bratra Ervína Scheibnera a jeho rodiny.
Barčák otce podržel
Štefan Babiš se mohl na podzim téhož roku vrátit do Švýcarska jen pod podmínkou, že se za něj zaručí ministerstvo zahraničního obchodu. Obrátil se přímo na příslušného ministra Andreje Barčáka a jako záruku svého pozdějšího návratu z mise nabídl, že syn Andrej zůstane v Československu. Žádosti bylo vyhověno. Dokázal by si zajistit přízeň čelného ministra tehdejší komunistické vlády každý smrtelník, zvláště pokud měl v rodině emigraci?
K této životní epizodě se vyjadřuje i Andrej Babiš: „Díky garanci tehdejšího ministra Barčáka to otec ustál a pracoval v Ženevě až do roku 1974. Po návratu pracoval až do odchodu do důchodu v Podniku zahraničního obchodu Polytechna,“ uvádí ve svém životopisu. „Po nuceném návratu ze Ženevy jsem studoval na Gymnáziu Tomášikova v Bratislavě, kde jsem v roce 1974 maturoval,“ dodává.
„Nucený návrat“ ze Ženevy? Stěžuje si, jako by mu byla činěna zásadní životní křivda, přitom to na nějaké „perzekuce“ jeho rodiny zrovna nevypadá.
Dokončí ji každý, koho neporazí tramvaj
Andrej Babiš později v roce 1978 absolvoval na katedře zahraničního obchodu Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Bratislavě, kterou jeho otec založil a přednášel na ní. To mu nebrání ji dnes pomluvit.
[ctete postid=“207352″ title=“Já jsem příkladem boje proti korupci, říká Babiš. A protikorupční fronta mlčí“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2016/03/Janeček-Kraus-Randák-385×230.jpeg“ excerpt=“Premiér Andrej Babiš je stále háklivý na otázky kolem svého trestního stíhání. Kromě “ permalink=“http://forum24.cz/ja-jsem-prikladem-boje-proti-korupci-rika-babis-a-protikorupcni-fronta-mlci/“]207352[/ctete]
„Na VŠE, o které se říkalo, že ji dokončí každý, koho neporazí tramvaj, jsem se relativně nudil, a proto jsem se věnoval práci v mezinárodní organizaci studentů AIESEC, kde jsem se později stal jejím prezidentem,“ uvádí. Už nezmiňuje, že z této pozice spolurozhodoval o tom, kdo ze studentů vycestuje do zahraničí, zejména na Západ. Sám toho využil k „brigádám“ ve Francii a Belgii.
Pokud byla úroveň školy, kterou premiér absolvoval, tak slabá, jak naznačuje, o to více by bylo zajímavé poměřit ji úrovní jeho diplomové práce. Mnohem podstatněji však o něm samotném vypovídají jeho tehdejší priority, proč tuto školu studoval: „Stát se delegátem v cizině jako byl můj otec a vydělat si peníze.“
Kolik lidí mělo tuto možnost a nevadilo jim přitom zadat si s komunistickým režimem?