Zatímco finanční správa po nástupu ředitele Martina Janečka svého ministra chrání a odmítá seriózně šetřit jeho daňové nesrovnalosti, na druhé straně tvrdým postupem likviduje místo podvodníků i poctivé podnikatele. Zákeřnou zbraní v rukou berních úředníků jsou zejména zajišťovací příkazy, intenzivně nasazované po nástupu Andreje Babiše na ministerstvo financí.

Když na podzim 2014 Martin Janeček nastoupil do funkce ředitele Generálního finančního ředitelství, dostal za úkol uvést do života mantru svého nadřízeného, že všichni kradou a podvodně neodvádějí daně ve výši 200 miliard korun ročně. Jen po nich sáhnout.

Babišova loutka

Za dobu svého působení si stačil vydobýt pověst Babišovy loutky a arogantního úředníka, používajícího nepříliš věrohodné interpretace nejen u výběru daní. Skutečně mu však svědčí naprostá loajalita vůči zájmům svého chlebodárce. Kdyby se berňák po jeho nástupu choval k daňovým poplatníkům stejně jako k ministrovi financí, stal by se oblíbenou institucí. Taková slova zazněla počátkem března na jednání rozpočtového výboru a platí do puntíku.

Podle poslanců existují doložitelná podezření, že při emisích korunových dluhopisů v roce 2012 mohli někteří emitenti a jejich vlastníci zneužít daňové zákony. Proto požádali přítomného ředitele Martina Janečka, aby tato podezření prověřil. Ten to na místě odmítl s tím, že prý pro toto šetření neexistuje zákonný podklad. Projevil přitom značnou míru nepochopení, jak se má chovat státní úředník, tedy nikoli přezíravě jako nedotknutelná primadona. Jenže jaký pán, takový kmán.

Jeho svérázný přístup zpochybnili i bývalí vysoce postavení úředníci resortu financí. Někdejší náměstkyně ministra a daňová expertka Simona Hornochová v Otázkách Václava Moravce (26. 3. 2017) uvedla, že soukromé emise korunových dluhopisů mohou za určitých okolností naplnit definici zneužití práva. „Pokud jsou vydávány svým známým privátním investorům v objemech až miliard korun, nemají žádné byznysové opodstatnění jiné než dosáhnout daňové výhody,“ uvedla. Finanční správa měla podle ní už dávno konat.

Finanční správa má povinnost konat

Podobně se vyjádřil i Janečkův předchůdce v čele finanční správy Jiří Žežulka. Ten v rozhovoru pro web Podnikatel.cz (15. 3. 2017) prohlásil, že za jeho éry by už korunové dluhopisy šetřili. „V okamžiku, kdy se objeví indicie, ať už je to udání, nebo informace z médií, které mohou opodstatněně zakládat podezření, že někdo neodvedl daň, má finanční správa povinnost řízení zahájit. Ona nemůže nezahájit.“

Na adresu Babišových finančních operací doplnil: „Myslím si, že indicií už je venku tolik, že správce daně musí konat.“ Podle jeho slov se viditelně změnil způsob práce berního úřadu. S nástupem šéfa hnutí ANO není finanční správa řízena jen metodicky a do jisté míry nezávisle jako dřív, ale existují důvodné pochybnosti, že ji současný ministr řídí mnohem hlouběji.

„Nedokážu si představit, že by nám v době, kdy jsem vedl Generální finanční ředitelství, ministerstvo financí řeklo, kam máme jít dělat kontrolu a my ji udělali. To by neprošlo. Dneska tu jistotu nemám,“ dodal Žežulka a nepřímo tím naznačil možnost zneužití finanční správy proti vybraným podnikatelům. Příklady by se jistě našly už dnes, například finančními úřady a orgány činnými v trestním řízení pronásledovaní majitelé továrny na biopaliva Oleo Chemical, kteří nechtěli svou firmu přenechat Agrofertu.

Stejná nečinnost Janečkova úřadu je patrná při vysvětlování příjmů Andreje Babiše, přičemž se dokonce dopustil chyby v oficiálním majetkovém přiznání. Podle zákona o prokazování původu majetku, prosazeného samotným Babišem, má finanční správa zahájit řízení, pokud existují pochybnosti o rozdílu deklarovaných a skutečných příjmů převyšujícím sedm milionů korun. V jeho případě existují nejasnosti v řádu desítek či stovek milionů, a nic se neděje.

Od Martina Janečka nelze očekávat vůbec nic.  Je v konfliktu zájmů a Andrej Babiš řídí ministerstvo jako svou firmu, kde by podobné manýry odporující jeho zájmům nestrpěl. Nelze si opravdu představit, že by berňák skutečně vážně řešil jeho daňové operace, jestli vždy proběhly v souladu se zákonem.

Daňový džihád

Oč je Janečkův úřad liknavější a neochotnější řešit problémy svého ministra, o to důrazněji postupuje proti ostatním podnikatelům. Andrej Babiš mu dal společně s koaličními partnery do rukou nové represivní nástroje v podobě EET či kontrolních hlášení DPH, vymahatelných pod hrozbou drakonických pokut. Jsou známy i případy, kdy pouhý den zdržení spuštění EET přišel obchodníka na 50 tisíc korun.

Ještě zákeřnější je však ze strany finančních úřadů využívání „daňového džihádu“, jak jsou daňovými experty nazývány zajišťovací příkazy. Ty mohou likvidačně dopadnout nejen na skutečné podvodníky, ale i na poctivé podnikatele, kteří neporušili zákony. Oč se jedná?

Zajišťovací příkaz je extrémní instrument umožňující finančním úřadům vybírat předem daně, které ještě nejsou splatné, nebo dokonce ani nejsou vyměřeny. A to ve výši, kterou si úředníci sami stanoví. Týkají se hlavně DPH či spotřební daně. Firma musí nejdéle do tří dnů složit částku, jakou berňák určí. Stačí přitom, že firmu podezřívá, že nebude schopna či ochotna splatit své předpokládané daňové závazky, přičemž tyto obavy nemohou být stoprocentně podloženy. Úřady firmě obstaví účet, čímž ji paralyzují a většinou tím ukončí její činnost.

Zasažená firma se sice může bránit soudně, ale úřední rozhodnutí nemá odkladný účinek. To znamená, že se může domoci práva dlouho poté, kdy ji Janečkův úřad de facto zlikviduje. Případně vysouzené odškodnění potom zaplatí daňový poplatník.

Dvaadvacetinásobný nárůst

Trend využívání zajišťovacích příkazů je přitom jednoznačný. Jak uvedl týdeník Ekonom (30. 3. 2017), od roku 2008 stoupl jejich počet dvaadvacetkrát (ze 72), na loňských 1561 se zajištěnou částkou 3,3 miliardy korun. To je zhruba stejný počet a objem jako rok předtím, přičemž skokový růst nastal v roce 2014 po Babišově příchodu na ministerstvo. Také je zjevné, že finanční správa míří na stále menší ryby. Zatímco v roce 2008 bylo na jeden příkaz zajištěno v průměru 86 milionů korun, vloni to byly pouhé dva miliony.

„Mělo by jít o výjimečný nástroj namířený proti podvodníkům, u nichž vážně hrozí, že po doměření daně již nebude možné tuto vymoci. Praxe je ale jiná, kdy stále častěji tyto dopadají na obyčejné podnikatele za běžná pochybení,“ odporuje předseda Unie daňových poplatníků Ondřej Lichnovský. Kritizuje, že důvody pro vydání zajišťovacích příkazů jsou často velmi obecné a obtížně přezkoumatelné. Podle něj je velmi složité posoudit, zda je firma daňově riziková. „Jako profesionál to nejsem schopen předem poznat,“ poznamenává. Navíc berní úředníci nepřihlížejí k ničivým důsledkům, jaké jejich postup pro firmy má.

Finanční správa k dokreslení situace podnikatele, kteří daně jinak řádně platí, nijak předem neinformuje o tom, že by se mohli dostat do problémů. Například tím, že sami neodhalili defraudanty, s nimiž se při obchodech mnohdy nevědomky zapletli.

Proto unie navrhuje změnu zákona, aby zajišťovací příkaz nedopadl likvidačně i na ty dotčené firmy, které v následném soudním řízení prokážou, že byly z daňového úniku podezírány neoprávněně. Aby mohly hradit ze zajištěných prostředků běžný provoz až do okamžiku vynesení rozsudku.

Nezdá se však, že by to ministra financí, který je sám podezřelý z mnohamilionových daňových optimalizací na hraně zákona, příliš zajímalo.

 

Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora