Páteční candrbál na Hradě opět ukázal, jak to vypadá, když se sejdou ti správní umělci, které uznává i prezident republiky, ne nějací „béčkoví“, netušící, co je správné, a obtěžující svými názory veřejnost. Miloš Zeman začal kastovat všechny včetně umělců a má v tom i několik zdatných pomocníků. „Díky“ nim se nerozhodní občané už nemusí zamýšlet nad tím, kdo jim je sympatický. Zkrátka dostanou kádrový posudek přímo od hlavy státu.

Jak ovšem prověřeného herce nebo třeba zpěváka poznat? Není přece možné neustále monitorovat, s kým se prezident baví, koho kde pochválí, nebo naopak pomluví. Existuje mnoho indicií, které jasně napovídají, koho můžete brát vážně a že třeba Tomáš Klus je vyloženě závadný. Svými postoji i názory, o hudbu a texty jde až v poslední řadě.

Zdá se to jako složitá otázka předpokládající nějaké zvláštní nadání, ale jedná se o naprosto triviální záležitost. Stačí se totiž podívat na tři věci a budete mít hned jasno.

Prvním poznávacím znamením jsou státní vyznamenání, která Zeman udělil za zásluhy o stát v oblasti kultury. Najdeme zde jména jako Helena Vondráčková, Jaromír Nohavica, Michal David, Ivan Vyskočil nebo Jiří Krampol. Prvně jmenovaná zpěvačka zůstala v přízni, a tedy v prezidentské první lize do současných dní. Její účast na hradním bále to dokazuje. Pomohlo jí k tomu samozřejmě i prohlášení jejího manžela, že Zeman je pro ně jasným favoritem v prezidentské volbě.

Nohavica se zase, kromě své spolupráce s StB, může pochlubit i medailí od Vladimira Putina. Prošel tak těžkou zatěžkávací zkouškou z česko-ruských vztahů a také zůstává mezi „áčkovými“. U Michala Davida platí to samé co u Vondráčkové, kromě toho, že hitmaker si aspoň uvědomuje, že je mnoho dalších lidí, kteří by si vyznamenání zasloužili daleko víc než on.

Vyskočil s Krampolem jsou zvláštním případem, který ovšem poukazuje na druhý tip, jak si všimnout toho, kdo je plnohodnotný, sluchu si zasluhující umělec. Dobrou službu totiž v tomto ohledu konají Parlamentní listy. Právě oba vloni ocenění herci totiž v článcích uveřejněných na tomto, podle mnohých dezinformačním, webu oslavovali současného prezidenta.

Za to se jim dostalo pochvaly v podobě medaile z rukou prezidenta. O svém dojetí a pýše následně pohovořili na TV Barrandov, která je posledním ze tří ukazatelů toho, kdo je dnes brán jako „národní umělec“ nebo aspoň člověk, který si zaslouží být vnímán jako skutečná celebrita.

Jaromír Soukup, majitel a vrchní konferenciér komerční televizky, totiž do svých pořadů zve zásadně bývalým režimem nebo současnými mocipány prověřené umělecké „kapacity“. Ať už v Instinktech JS nebo barrandovském Silvestru tak bylo dobře vidět, kdo je v současnosti na „správné straně“. K Honzovi Musilovi se tak připojili i Standa Hložek, Mojmír Maděrič, Jan Přeučil, Petr Vondráček, Bohuš Matuš nebo Daniel Hůlka.

Tito a pár dalších je tedy výkvětem naší umělecké scény a patří do kategorie A. Ostatní, především ti, kteří třeba podpořili v prezidentské volbě Jiřího Drahoše nebo se veřejně vyslovili proti chování Miloše Zemana, patří podle hlavy státu mezi „béčkové“.

Podle prezidentského kastování tak umělci jako Dagmar Pecková, Zdeněk Svěrák, Tomáš Klus, Bolek Polívka, Tomáš Hanák, Aňa Geislerová, Ivan Trojan nebo Jan Hřebejk jsou podřadnou kulturní odbojnou skupinou.

Ovšem už srovnání práce obou těchto kategorií umělců dokazuje jednu naprosto jasnou věc. Máme tu skutečně cosi „béčkového“, ale je to jen a pouze prezident Zeman.