Jak se někdo může stát mladým komunistou? Proč se připojovat k organizaci, která má na svědomí tolik krve a základní selhání při řízení společnosti?
Kandidátka do příštích voleb za KSČM Pavla Šlepeš Šlahůnková se svěřila Haló novinám, jak došlo k tomu, že se spojila s komunistickou stranou.
„Byla to právě ta drzost mládí, která mě do politiky přivedla. Pamatuji si, když jsem se v den svých osmnáctých narozenin účastnila demonstrace proti radaru v Brdech. Nechápala jsem, z jakého důvodu by měla mít naprosto cizí armáda u nás svou základnu. Myšlenka, že by se u nás usadila cizí vojska jen tak, aby měla lepší a strategičtější polohu pro své mocenské cíle, a ještě navíc budou pustošit krásný kus naší země, byla pro mě naprosto absurdní. A tak jsem se v tom začala šťourat víc a víc, protože jde o naši budoucnost, a mně se nechtělo jen sedět doma a nadávat: Proč nemám právo na první zaměstnání po škole? Proč je pro mě nedostupné pořádné bydlení? Proč si člověk musí nejdřív pořádně spočítat, jestli může jít studovat? Nebo dopřát si ten luxus a založit rodinu?“
První motiv podivného angažmá bude zřejmě naivita a hloupost. Je to celkem vidět z toho – pokud kandidátka Šlepeš Šlahůnková mluví pravdu, že jí někdo vysvětlil, že nám hrozí hordy cizích vojsk, které zdevastují tuhle zemi. Ta cizí armáda ale nebyla cizí, nýbrž byla spojenecká. Šlo tehdy řádově o několik desítek osob a radar byl obranné zařízení, Pokud jde o pustošení, Sovětský svaz tu měl po invazi na svědomí životy asi stovky lidí a dalších pět stovek bylo těžce zraněno jen do konce roku 1968.
Informační centrum vlády uvedlo v roce 2011: „K 1. listopadu 1991 bylo v jeho souvislosti evidováno 290 mrtvých a 577 těžce zraněných československých občanů, další stovky lidí byly zraněny lehce. Celkové škody způsobené sovětskou armádou představují částku vyšší než 6 miliard korun, z toho více než polovinu této částky tvoří škody na životním prostředí, které se ze žalostného stavu vzpamatovává dodnes.“
Něco takového by obsluha radaru nemohla napáchat, ani kdyby chtěla a moc se snažila. Jenomže ona by nechtěla a nesnažila by se. Proč taky.
Další důvody, že totiž nové uspořádání po roce 1990 není dokonalé, nestojí moc za zmínku. Nářky na problémy se vzděláním zní od někoho, kdo studoval na univerzitě ve Vídni skutečně komicky. Stejně tak přání mít jistotu první práce po studiu a dostat dostupné bydlení a dovolit si „luxus“ založit rodinu. To je – upřímně řečeno – dost každého problém. Bydlení nevyřešili komunisté za čtyřicet let své vlády, jinak by nemuseli mít pořadníky na byty, kde se v pořadí předbíhalo pomocí „zásluh“, a problém jisté práce by se samozřejmě dal vyřešit umístěnkami na volná místa v pohraničí. Nebo vytvářením zbytečných pracovních míst. To státostrana uměla. Jinak nic moc.
Nějaký idealismus a touha po lepším světě k životu patří a k životu mladých lidí skoro zákonitě, pokud nejsou úplní cynici. Základní chyba je porovnávat vylhané obrázky z minulosti s normální současností nebo utopické projekty, které fungovaly jen na papíře, ale jinak v dějinách nikdy nikde, s realitou.
Tohle je ale celkem zbytečné přesvědčování přesvědčených. Inspirací by to mohlo být snad jen pro někoho, kdo má nějaké pochybnosti a nemá plnou hlavu mytologie.
Komunisté sami by žádné velké nebezpečí nepředstavovali, kdyby nehrozilo, že by se jednou mohli stát jazýčkem na váze, který pomůže k existenci nějakému způsobu vládnutí, který bude lidi dusit „omezenou demokracií“ (vláda silné ruky zabrání imigraci a korupci atd.). Stejně tak se komunisté nevzdali svých starých instinktů, jako je spoléhání se na cizí mocnost, třeba primitivní kapitalistické autoritářské Rusko, které může excelovat jen připomínáním Velké vlastenecké války, ale jinak zkracuje život svých občanů, omezuje svobodu médií a sem tam v něm přijde o život politický oponent. O všelijakých slzotvorných telegramech do KLDR ani nemluvě.
Kandidátce můžeme jen doporučit, aby utekla, dokud je čas. Než se z ní stane další soudružka Semelová se zatrpklým výrazem. Riziko je tak značné, že to nemůže skončit dobře.