Když komunista mluví o primitivním antikomunismu, většinou má na mysli, že se někomu nelíbí minulý režim a nespokojí se s tím, že „nebylo všechno špatné“. Jakmile komunista protestuje proti „kádrování“, zřejmě někdo nějakému komunistovi ublížinkal tím, že mu připomenul jeho účast v tehdejší mašinerii.
Tentokrát se do toho dal soudruh Miroslav Kavij, předseda MV KSČM Plzeňského kraje, který z obou reakčních hříchů obvinil prezidentského kandidáta. Učinil tak pro halonoviny.cz (8. 12.), tento předvoj pokrokového myšlení a ostrov rudé spásy.
Soudruh píše: „Vsadil Michal Horáček v souboji o prezidentské křeslo na primitivní antikomunismus? Na základě výzvy Andreji Babišovi k odmítnutí zvolit Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů zřejmě ano…
Z jistého pohledu je však dobře, že dochází k profilaci skutečných názorů jednotlivých kandidátů na prezidentský post. Voliči mají možnost posoudit, jakým způsobem chtějí společnost sjednocovat. Snad nejčastěji na rozdělování společnosti prezidentem Zemanem poukazuje Michal Horáček. Je tak smutné, že právě muž s temnou minulostí přichází s kádrováním politiků, aniž by uctíval jedno základní pravidlo. Tím je minulost každého člověka a případný prohřešek či škraloup z mládí.“
Zmínka o temné minulosti pochopitelně zaujme. Horáčka my o něco dříve narození máme v povědomí od osmdesátých let, komunisty docela dobře taky, tak to vzbuzuje zvědavost. A hle, hrozná odhalení: „Pokud pan ‚Čistý‘ poukazuje na ‚mlátičku‘ Ondráčka, měl by z hlediska ‚vyššího principu mravního‘ veřejnosti objektivně sdělit svoje ‚aktivity‘ svého mládí do roku 1989. Minimálně tím předejde a zamezí dezinformacím, které se objevují v médiích a kolují mezi lidmi, a tím ho staví do role bookmakera, veksláka, karbaníka či agenta StB s krycím názvem ‚Sázkař‘… Pan Horáček určitě není naivní či hloupý. Snad jen ztrácí paměť. U některých politiků typická vlastnost. Proto bych možnému příštímu prezidentovi připomněl jeho »komunistickou minulost«. V roli novináře a redaktora nejčtenějšího časopisu pro mládež Mladý svět, podporovaného tehdejší komunistickou stranou.
Ale kdoví, možná již tehdy mezi řádky psal proti režimu a urychlil tak jeho pád!“
Lidově řečeno, soudruh Kavij je podlý soudruh. Aby to nebylo žalovatelné, nenapíše, že Horáček byl agent StB, protože ví, že Horáček agent StB nebyl. Ale tak nějak to ulpí v paměti. Sázení na koníčky Horáček nikdy netajil, napsal o tom i nějakou tu knihu.
Protože v tom má s. předseda MV KSČM Plzeňského kraje trochu guláš, je třeba mu ze zdrojů samotné StB připomenout, že „Sázkař“ bylo jméno, které dala Státní bezpečnost Horáčkovi jako kandidátovi spolupráce, kterým se mohl stát kdokoli, koho by estébáci rádi získali. Kandidát spolupráce ale není spolupracovník, už by to soudruzi mohli pochopit, a pokud to chápou, tak být radši zticha. Ze zachovaných materiálů z roku 1983 se lze dočíst, že se estébáci o Horáčka zajímali, protože se pohyboval mezi „pravicově orientovanými osobami“. (Tím mysleli zvláště jistého pana Cigánka z provozovny META, kde Horáček pracoval.)
Po zjištění, že je Horáček jako spolupracovník nepoužitelný a z hlediska StB „neseriózní“, byl jeho spis uložen. Tak to zaznamenali soudruzi, tedy kpt. František Vacr, referent-specialista. Tak to bychom tomu přece měli věřit a měl by tomu věřit i s. předseda MV KSČM Plzeňského kraje. Když to napsali soudruzi. Zvláště s. referent-specialista a ještě navíc kapitán! Soudruzi přece nelžou, ne?
Pokus vylíčit Horáčka jako člověka s temnou minulostí z minulého režimu, protože psal do Mladého světa, je už docela bizarní. Fakt nám promiňte, soudruzi, že jsme se za vašeho režimu odvážili někdy dokonce trochu dýchat. Dáme si pozor, abychom k takovému pokušení už nikdy neměli příležitost.