Marija Aljochinová, v té době studentka žurnalistiky a matka čtyřletého dítěte, byla dne 17. srpna 2012 odsouzena za „chuligánství motivovaným náboženskou nenávistí“. Chuligánstvím bylo kratičké vystoupení v moskevské katedrále Krista Spasitele. Dostala, stejně jako další členky skupiny, dvouletý trest v pracovních lágrech. O svých zážitcích napsala knížku Riots Days – Dva roky v ruském vězení.
(Knihu můžete objednat na našem e-shopu ZDE.)
Z pohodlí západního života se některé podoby protestu mohou mnohým jevit jako praštěné, rouhavé a zbytečné. Ovšem jako vždy, záleží na kontextu. Lidově řečeno: mrkněte se na to, jak to tam doopravdy vypadá. Na hrubý pytel hrubá záplata. Asi tak by se dal popsat postup, který volí někteří lidé, když jde o režim v současném Rusku. Ten je směsí staletých imperiálních ambicí, mocného a bohatého pravoslaví propleteného se státní mocí, kombinace zaostalosti a chudoby, která se má v mysli lidí zakrýt Potěmkinovými vesnicemi mesiášského nacionalismu, vojenskými přehlídkami a kosmickými lety.
Běžná politika v autoritářském Rusku už nefunguje. Volební soupeření skoro nemá smysl v zemi, kde státní moc kontroluje všechna významná média, kde se šéfredaktoři nejvýznamnějších novin chodí pravidelně radit s Putinem, jak mají pracovat, a kde se zavírají a vraždí novináři a opoziční politici. Když by někde hrozilo vítězství kandidáta opozice, obviní ho z trestného činu, objeví se ve volebních urnách podivné hlasy nebo se provede záhadné sčítání, které nakonec výsledek jistí.
Opozice existuje, ale protože je rozříštěná, jak už opozice bývá, na rozdíl od dobře organizované a semknuté moci, příliš se jí nedaří a její hlas nedolehne mimo velká města, protože tam poslední malá nezávislá média nejsou slyšet. Můžete být kritický spisovatel, ale ani vás nezavřou, protože nejvyšší moc ví, že je to jedno. Když ale s protestem vylezete na ulici, můžete si to šeredně odskákat. Mládež odchází ze země, protože tam pro sebe nevidí budoucnost. Na Západ mizí i děti oligarchů, protože ani těm nepřipadá Rusko jako země, kde by se jim líbilo a to mohou žít svůj život, který nemá s životem naprosté většiny Rusů nic společného.
Jak to začalo? Marija Aljochinová: „Oné zimy se malý prošedivělý agent KGB Putin a oteklý panák Medveděv rozhodli, že si prohodí místa: premiér a prezident. Anebo rozhodl jen jeden z nich – na tom nesejde. Říká se tomu ‚rošáda‘, dvě figurky se na šachovnici pohnou naráz. Zfalšovali výsledky voleb do Státní dumy. Věřili jsme, že když Putina píchneme do zadku, seskočí ze svého prezidentského křesla. Vyskočí a poběží k čertu. Jeho masité botoxové tváře se zvednou a odvalí se na smetiště dějin.“
Dívky tedy uspořádaly krátké vystoupení v moskevském Chrámu Krista Spasitele. Bylo skutečně krátké, protože byly záhy vyvedeny ven, ani nestačily píseň „Bohorodičko, vyžeň Putina,“ dokončit. Pak je několik dní hledala policie a pochytala a následoval soud.
Marija Aljochinová popisuje formou krátkých záznamů období dvou let od jejich vystoupení, odsouzení, přes pobyt v pracovních lágrech až po propuštění na amnestii těsně před vypršením trestu. (Blížila se olympiáda v Soči, tak mělo Rusko vypadat humanisticky. Jak bylo po olympiádě, byl anektován Krym.)
K té „náboženské nenávisti“: není chrám jako chrám. Tento má svá ruská specifika: „Ve skutečnosti budovy katedrály Krista Spasitele nevlastní církev, ale katedrální nadace. A jedním z členů její správní rady je i úředník z ministerstva vnitra: Vladimír Kolokolčev – moskevský policejní komisař. A soukromá bezpečnostní služba, která budovy kateedrály hlídá, nese téže jméno: kolokol, to znamená zvon Zní to jako vtip.
Za poplatek je v kostele k dostání:
bohoslužba: 50 $
firemní večírek: 970 $
umytí auta: 100 $
praní a chemické čištění: 160 $
Jsou věci, které si člověk za peníze nekoupí. Na všechno ostatní tu je katedrála Krista Spasitele.“
Aljochinová to nepíše, ale my to můžeme dodat. Ježíš taky řádil v chrámu a vyháněl odtamtud kupce.
Knížka obsahuje i výroky „představitelů“:
„Soud jim napálil dva roky. Já s tím nemám nic společného.“ (prezident Putin)
„Dobře udělali, že je zatkli, dobře, že je soud odsoudil. Není možné podkopovávat základy naší morálky, není možné ničit naši zemi. Co by nám pak zbylo?“ (Putin)
„Patriarcha Kirill prohlásil, že naše země nemá žádnou budoucnost, pokud se zesměšňování posvátných věcí stane způsobem politického protestu. Poznamenal, že ho zarmucuje, že Pussy Riot obhajují i lidé, kteří se považují za pravoslavné křesťany.“ (televizní zprávy, 24. března 2012)
„Jsem znechucen tím, co udělaly, jejich vzhledem i hysterií obklopující všechno to, k čemu došlo.“ (Medveděv, bývalý prezident, stávající premiér)
Okolnosti procesu, odsouzení a pobytu ve vězení byly takovým porušením lidských práv, že Pussy Riot letos vyhrály soud nad Ruskem u Evropského soudu pro lidská práva a zamítl odvolání ruské vlády. Rusko bude muset vyplatit odškodněnía zaplatit Pussy Riot úhradu soudních nákladů.
Proces znamenal převážení obžalovaných v poutech a v klecích a nepřipuštění svědků obhajoby. Věznění znamená pobyt v místech, kde se vykonává práce v mrazech v nedostatečném oblečení, kde se chladu pronikajícím do cel vězenkyně brání ucpáváním štěrbin chlebem a pak na ně bachařky křičí, že je to plýtvání jídlem, kontrola nahých odsouzenkyň nahnaných na chodby, jestli náhodou nemají tetování. Čtyři takzvané gynekologické prohlídky během jednoho týdne, jestli náhodou „tam dole“ Aljochinová neskrývala desetistránkový rukopis článku. Jeden telefon na tisíc lidí, mizerná lékařská péče, systém udavačů. Prostě všechno, co známe už dávno z ruské vězeňské literatury, jejíž seznam nebere konce.
Když se tak často říká, že Rusko má přece také vyspělou kulturu, třeba literaturu, je to jistě pravda. Značná část té literatury vypráví o tom, jak je to v Rusku hrozné. Přes to všechno se najdou lidé, pravicoví, levicoví, též prý křesťané, kteří k putinovskému Rusku chovají sympatie. Protože tam dbají na hodnoty: tradice, vlast, víra, rodina, dokonce snad i mystické hlubiny velké slovanské duše se tam projevují.
Tak to určitě. Od těchto obchodníků zboží rozhodně nebrat. Sto let prošlé, samý červ a hniloba.
A vůbec: „Bohorodičko, vyžeň Putina!“