Včera u mě byla moje kamarádka německá novinářka a ptala se mě na Babiše. Vrtalo jí hlavou, jak je to celé možné. Jak mohou voliči volit člověka, který má tolik zcela soukromých podnikatelských zájmů ohromného rozsahu. Jak ho mohou volit do funkce, v níž jde o hájení veřejných zájmů, jež jsou často s jeho soukromými zájmy naprosto protichůdné.

Snažil jsem si jí vysvětlit, že pro východní voliče je tohle příliš abstraktní. Lidé musejí napřed něco mít, aby si pořádně uvědomili absurditu konfliktu zájmů. Musejí mít vlastní reálné zájmy, aby pak mohli chápat rozdělení rolí ve společnosti. A k tomu musejí mít navíc i elementární výchovu a vědomí, co je špatné, a schopnost poznat lež. Nesmějí mít prostě vymytý mozek ze sovětského sytému.

Jednolitá masa pracujících a frustrované masy voličů levicových stran mají velmi triviální zájmy. A Babiš jim uměl dát lepší naději, že tyto triviální potřeby uspokojí. Není od věci si uvědomit, že Babiš kraluje především mezi voliči v českém pohraničí. Ale sovětský člověk stále žije – byť v menší míře – i ve městech. Jde o lidi, kteří propadnou kouzlu síly a bravurních bublin a nenahlédnou absolutní nekompatibilitu veškerých soukromých i veřejných mocenských rolí, který chce obsadit jeden jediný muž.

Moje kamarádka nebyla zdaleka první, kdo nedokázal vůbec pochopit negramotnost české společnosti, která asi netuší, že rozhodčím ve fotbale nemůže být jmenován kapitán jednoho soutěžícího mužstva.

Andrej Babiš si vzal do rukou náš systém demokratického právního státu a obrátil ho vzhůru nohama.

Nemusel přitom říkat, že chce popřít veškerá dobrá pravidla. Říkal pouze, že chce odstranit systém, a vytvářel dojem, že chce zničit systém korupce. A odstranil přitom celý systém vzájemné veřejné kontroly dodržování pravidel – a je pravda, že i včetně možnosti chovat se proti pravidlům v korupčním vztahu.

Na nejvyšších příčkách společnosti dokonale odstranil korupci, protože tu už nejsou dvě zájmové strany, mezi nimiž by korupce mohla vzniknout. Už tu není oddělení soukromé sféry a sféry státu či veřejného zájmu. Babiš tyto dva póly spojil a tím zrušil korupci. Nikdo už nikoho nepotřebuje. On sám zastupuje všechny strany potenciální korupční hry. Už jde jen o to, zda se podaří políbit kmotrovi prsten a stát se jeho vazalem.

Babiš potřebuje pouze voliče, neboli udělovače svého mandátu všechno převálcovat. A na ně má dost peněz a obrovskou porci lásky, která je mezi vůdcem a voliči nutná. Mohou si navzájem dávat to, co od sebe potřebují.

Němcům i jiným národům je to divné a pořád si myslí, že si děláme legraci. Nikdy nic takového ještě neviděli a nečekali existenci takových metod tak blízko v Evropě. Obvykle si myslí, že logika dělby moci a vzájemné kontroly je naprosto železná a každý ji musí pochopit. Vždyť přeci revizor nemůže být zároveň cestující, který nemá jízdenku.

Když člověk vyrábí salámy, tak přece nemůže ovládat státní potravinářskou inspekci a řídit hlavního hygienika. To je absurdní nesmysl.

Když člověk hospodaří na půdě státu, což je z velké části případ Babišova Agrofertu, tak přece nemůže řídit Státní pozemkový úřad, který má určit podmínky nájmu půdy.

Když je člověk jedním z největších zaměstnavatelů, tak přece nemůže řídit státní inspekci práce.

Když člověk prodává státu biopaliva, tak nemůže zároveň ovládat z titulu státní funkce státní hmotné rezervy a podnik Čepro. A nemůže psát zákony a pravidla pro daňové a dotační podmínky biopaliv.

Když člověk dělá premiéra, nemůže ovládat média, která ho mají kontrolovat, jak to dělá.

Když je člověk vyšetřován z trestného činu, tak nemůže ovládat ministerstvo vnitra.

Formální hru na svěřenský fond nebere nikdo soudný vážně. Všichni víme, že tento fond je pod kontrolou Babišových lidí a Babišova možnost operativního řízení se ani o chlup nezměnila. Je to pouhé znejasnění reálného stavu.

Češi se v posledních čtyřech letech chovají jako absurdní křováci z pralesa. A říjnovými volbami tuto svou politickou negramotnost dokonale korunovali.

Vytvořili z čisté hlouposti naprosto ojedinělý systém, v němž žák dělá sám sobě zkoušejícího učitele, pachatel dělá sám sobě vyšetřovatele a podnikatel sám sobě dělá daňový úřad a všechny kontrolní orgány.

Velkovýrobce, který prodává zboží státu, je zároveň zástupcem státu a uzavírá sám se sebou smlouvy a sám sobě si určuje ceny a podmínky.

Babiš nám vnutil systém, kdy on sám sedí na všech stranách jednacího stolu a vede sám se sebou obchody a sám se sebou uzavírá smlouvy.

Není divu, že k tomuto obludnému systému mocenského automatu, kterému se v Rusku říkalo samoděržaví, už Andrej Babiš nepotřebuje nikoho dalšího kromě svých vlastních zaměstnanců.

Potřebuje pouze servilního prezidenta, který mu dá  bezpodmínečně všechno. I Hácha byl důstojnější člověk než Miloš Zeman. Ten se aspoň po tom, co odevzdal veškerou moc, hořce rozplakal. Zeman je na tuto svou lumpárnu samolibě hrdý.

Češi prokázali, že veškeré jejich řeči o demokratické kultuře a tradicích byly jen mlácením prázdné slámy.

Nezbývá nic jiného než čelit této křovácké absurditě, jak jen to půjde. S vědomím, že predátor má skoro všechno. Že takový rozsah osobní moci tu ještě nikdy nikdo od sovětské okupace za celých padesát let neměl.

Ani Husák. Ten se musel radit s Biľakem a zpovídat se Brežněvovi.

A dokonce ani Brežněv. I ten se musel radit s Gromykem a Kosyginem.

Bylo by moc dobře, kdyby se tyto temné předpovědi o samoděržaví nepotvrdily a Češi se vrátili z výletu domů, do Evropy.

Šance toto všechno napravit tu teď ještě pořád je. Za půl roku už tu ale asi nebude. Je zřejmé, že si Babiš vezme i to, co ještě nemá. A už toho není moc.