Mirek Topolánek má jistě velkou šanci v případném druhém kole prezidentské volby oslovit svým důrazem na bezpečnost i část dřívějších voličů Miloše Zemana. Má však také další výhody oproti ostatním kandidátům.

Oproti všem ostatním „protizemanovským“ kandidátům je známý ze svého působení v politice. Dokonce ve funkci reálně nejvyšší, ve funkci premiéra. Ostatním kandidátům třeba můžeme věřit, že jim nejde o moc a slávu, a většině snad můžeme věřit i to, že nepojedou s dětmi z dětských domovů (či pejsky z útulků) propagovat Čapí hnízdo a nebudou dělat ostudu na summitu NATO výkřiky, že na Donbase nejsou ruští vojáci (ani na dovolené či v „humanitárních“ kamionech), jako to prováděl Miloš Zeman. Ale nemáme s nimi na rozdíl od Topolánka praktickou zkušenost, zda by zvládli vyjednat s Vladimirem Putinem obnovení dodávek plynu na Ukrajinu, zda by přes odpor Jiřího Paroubka, Lubomíra Zaorálka a dokonce i části své vládní koalice dojednali naši obranu proti balistickým střelám, zda by přes odpor Zelených ve vládě zvládli (pokud by chtěli) připravovat dostavbu jaderné elektrárny Temelín a podobně. Jsou to lidé, kteří se o aktivní působení ve vysoké politice nikdy nezajímali nebo živořili jen v malých, téměř nikým nepodporovaných politických stranách.

Někteří lidé se po vstupu Topolánka do boje nechali slyšet, že neztratili paměť. Opravdu si dobře pamatují všechny úspěchy Mirka Topolánka či jeho ministra Martina Římana a dalších? „Topolánkův batoh“ daňových reforem, zlepšení financování zdravotnictví, přípravy na důchodovou reformu, zmíněný start soutěže na dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně (zbytečně zmařené vládou Bohuslava Sobotky vinou ministrů za ČSSD i ANO), spravedlivé přenesení zátěže sociální politiky bydlení z pronajímatelů bytů na stát, včasné zrušení nákladných registračních pokladen či redukce daňových i jiných úlev a podpor pro zahraniční firmy a koncerny i pro české vývozce.

Možná největším úspěchem Topolánkovy vlády však z dnešního pohledu bylo, že nechtěl omezovat svobodu. Že nechtěl napíchnout každého, sebemenšího živnostníka na centrálu, která by shromažďovala informace o každém zákazníkově nákupu, nebo že nenechal úředníky bez soudního povolení kontrolovat v našich domácnostech kotle, pokud nás „ekologičtí aktivisté“ nahlásili úřadům kvůli podezřelému kouři z komína atd.

Po internetu se šíří fámy, že Topolánek vykradl jakýsi důchodový fond. Jenže důchody jsou u nás vypláceny průběžně, mladí lidé „platí“ důchodcům, a až zestárnou, budou jim dávat peníze na důchody zase jejich děti. Žádný klasický důchodový fond u nás tedy neexistuje. Topolánkova vláda jej ani nemohla vykrást. Naopak zřídila speciální účet (přesněji rozšířila využití stávajícího), který může být využit k rozjezdu důchodové reformy (protože standardní důchodová reforma s sebou z více důvodů zpočátku nese vyšší výdaje a rizika). Za premiéra Topolánka a jeho ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase vzrostly podle Českého statistického úřadu reálné důchody (tedy ty, které se skutečně mohou u penzistů projevit na větších nákupech) v roce 2009 meziročně o 6,1 % a v roce 2007 o 4 %.

Hlavním tématem našich aktuálních prezidentských voleb by však mělo být omezení vlivu Andreje Babiše. V tomto směru je Topolánek nekompromisní. Mimo jiné pro DVTV uvedl, že Babiš šel do politiky především proto, že se vyděsil, když uviděl na pozici ministra vnitra ve vládě Petra Nečase plukovníka Jana Kubiceho, který byl šéfem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, který Babiše v Kubiceho éře vyšetřoval, jak tvrdí Topolánek, v případu vraždy podnikatele Františka Mrázka.

Topolánek rovněž kritizuje neetičnost a právní problematičnost Babišova podnikatelského působení a varuje před jeho mediálním vlivem i před možným ovládáním ministerstva vnitra či tajných služeb.

Babiš na oplátku hovoří o Topolánkovi jako o nejvíce zkorumpovaném premiérovi v porevolučních dějinách. Babišovo rozčílení nad Topolánkovou kandidaturou je tou nejlepší Topolánkovou kvalifikací pro prezidentský úřad.

Jakub Černý
Jakub Černý
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora