Máme to tady. Stovky blízkovýchodních uprchlíků ze Sýrie a Iráku se vzbouřily na řeckém ostrově Lesbos. Do Řecka letos přišlo asi 50 tisíc uprchlíků.
První, co Čecha napadne, je, jestli by chtěl nějaké rvačky mezi Syřany a Afghánci v uprchlickém táboře někde za Prahou. Pochopitelně že nechtěl. Nikdo nechce žádné rvačky, natož mezi uprchlíky z Orientu, kde mohou bujet některé prastaré vášně, o kterých je lepší nic nevědět. Situace se už dávno vymyká kontrole, tak jako se většinou kontrole vymyká každá živelní pohroma, po které se konstatuje, že přece hráze měly být silnější. Kdyby někdo budoval silnější hráze a vyšší ploty rok předtím, tak by se řeklo, že zbytečně utrácí peníze a šíří paniku.
Po internetu putují videa, kde si rozhořčení imigranti stěžují, že mají každý den těstoviny a že se takto žít nedá. Evropana hned napadne, co měli uprchlíci doma k jídlu, když jsou pro ně těstoviny každý den problém. Nebo když jim vadí, že tu nemají proud, jestli to tedy bylo v Africe lepší. Buď je to tady lepší, nebo horší, v každém případě přišli dobrovolně.
Nové barbarství
Nemá význam si z toho dělat legraci, protože tohle už zábavné není. Ti lidé žijí v tísni, ať už se sem dostali jakkoli a věčně je špagety neuspokojí. Po nějakém čase ve stísněném prostoru se začnou chovat jako zvířata. Následky budou jasné, propukne nové barbarství.
Bojovníci proti imigraci situace zneužívají. Teď se pokusí vytlouct politický kapitál z toho, že se lidé bojí. Využijí toho, že je smícháno několik problémů dohromady, a jako demagogové se spolehnou na to, že průměrný občan je informován z Blesku a Novy a názor si dělá podle toho, co je v deseti větách v Blesku a jedné minutě na Nově.
Některé uprchlíky bude třeba přijmout, některé vrátit, další odmítnout. Bude s tím hodně práce a bude to stát hodně peněz.
Nové století
Evropa se změní, mimo jiné tím, že se změní složení obyvatel a bude se muset izolovat od okolí. Najednou budeme stát před novým kolonialismem a budováním velkého Guantánama, aby bylo uprchlíky kam „odklonit“. Musíme rozlišit azylovou a imigrační politiku. Azylanty si vybíráme, imigranty přijímáme z humanitárních důvodů. Nemůžeme odmítnout rodiny s dětmi jen proto, že se nám nelíbí. Máme jim umožnit být novými Afroevropany. To se dá zvládnout buď hned, nebo nikdy. Naivita není na místě. Bez patriarchálního ducha to nějakou dobu nepůjde, nebo se nám všechno rozpadne pod rukama. Může to dopadnout dobře, když to neuděláme blbě.
Mysleli jsme, že 21. století začalo v New Yorku 11. září, ale ono může mít začátků víc a jeden z nich právě prožíváme. Evropa a západní člověk zatím dokázali všechny problémy aspoň trochu vyřešit, pokud mysleli a pokud se nebáli. Jiná možnost stejně není.