Podle Jana Kellera, jak píše v Právu (20. 11.), se podle výzkumu 70 procent lidí domnívá, že Andrej Babiš rozděluje společnost. Kellerovi se tento dotaz nelíbí: „Na rozdíl od jiných zjištění téhož výzkumu odpovědi na tuto otázku vůbec žádnou informaci nepřinášejí a samotná otázka je silně zavádějící. Proč by v systému, ve kterém politické strany soupeří o podíl na moci, měli politici stojící v jejich čele společnost sjednocovat? Samozřejmě že ji rozdělují.“ Pak by prý stačila jedna strana a společnost by byla sjednocena.
Dále pak tvrdí: „Agentura by sama zjistila nesmyslnost otázky, kterou pokládá, pokud by se dotazovaných zeptala, zda mohou uvést jméno politika, který společnost vůbec, ale vůbec nerozděluje. S údivem by pak výzkumníci zjistili, že takový vzácný člověk mezi námi nežije.“ Navíc by pak po případném odstoupení mohl přijít někdo, kdo by společnost rozděloval ještě více.
Tohle je ale od Kellera poněkud matení pojmů. Slovem „rozdělení“ se skutečně nemyslí to, že lidé někoho nemají rádi, že s ním nesouhlasí, že jim leze na nervy, ale něco mnohem vážnějšího. Takový Vladimír Špidla budil velké emoce, i negativní, ale nedělil společnost na dva tábory hodných a zlých, jako to dělají Zeman nebo Babiš, popřípadě jak to dělá ve Spojených státech Trump. Stejně tak třeba Jan Hamáček. O něm si lidé třeba myslí, že je bezmocný nebožák, ale nevyhlašuje boj žádným temným silám a nijak prvoplánově neuráží žádnou skupinu lidí. To nedělali ani Topolánek a Nečas, nedělali to dokonce ani ministři Zemanovi vlády.
S rozdělováním začíná člověk tam, kde obviní část společnosti z permaneního spiknutí (Babiš), nebo některéé skupiny označí za idioty a žumpu. Tohle pochopí skoro každý, pokud chce.