V magazínu Reportér vyšel 9. srpna 2015 následující článek investigativního novináře Českého rozhlasu Janka Kroupy. V současné krizi kolem zamýšlené reorganizace specializovaných policejních útvarů se ukazuje, že tento text míří k podstatě problému. Hovoří totiž o nadstandardních vztazích Andreje Babiše s útvarem, který řídil Robert Šlachta. Proto jej nyní se svolením redakce Reportéru šíříme.

Podplukovník Šípek…  Mladý černovlasý detektiv se snažil mluvit pevným hlasem. S tenkými brýlemi na obličeji autoritu zrovna nevyzařoval, mnozí to ale považovali za jeho výhodu: bylo snadné a velmi nebezpečné ho podcenit. Podnikatel na druhé straně stolu však Šípka rozhodně nepodcenil.

„Vy nejste Šípek…“ řekl Andrej Babiš skoro posměšně.

Detektiv začal rudnout, to se mu stávalo, když se dostal do stresu. A teď ve stresu byl. Šípek totiž bylo jeho krycí jméno, na které měl vystavené doklady nerozeznatelné od těch pravých. Andrej Babiš mu nedal příležitost se vzpamatovat a vytáhl tenkou knížku. Při pohledu na ni detektiv jen polkl, věděl totiž, co v ní je. Babiš ji skoro obřadně otevřel a začal v ní listovat.

„Mám tu váš telefonní seznam, a vy tu nejste. Takže buď nejste Šípek, nebo nejste policajt!“ Andrej Babiš si nejspíše detektivovy rozpaky užíval. Seznam byl utajovaný stejně jako policistovy krycí doklady. Šípek nakonec musel s pravdou ven. Krycí jméno Šípek si vymyslel sám, doopravdy se jmenoval Marek Foglar. Proč si vybral zrovna jméno Šípek, nebyl nikdo schopen vysvětlit. Ale jak naznačoval Jan Werich ve Fimfáru, policisté nemají fantazii a nemohou za to.

V každém případě právě takhle nějak začala dlouhá spolupráce mezi detektivem a vlivným podnikatelem Andrejem Babišem.

Byl začátek roku 2006, krátce poté, co zemřel František Mrázek. Policie Andreje Babiše sledovala, a to byl jeden z důvodů, proč se s ním mladý detektiv pokoušel seznámit. Potřeboval informace. „Andrej Babiš věděl hodně a v okolí Mrázka se pohyboval,“ vzpomíná jeden z bývalých detektivů a tehdejších nadřízených Marka Foglara.

Vyšetřovatelé, pak ministr

Foglar se s Babišem čas od času scházel a na některé schůzky s sebou bral i nadřízené.  Odehrávaly se většinou v hotelích či dobrých restauracích. Jedna z nich byla například na Vyšehradě v jednom známém hotelu vedle Nuselského mostu.

„Potkali jsme se na Vyšehradě. Těsně po nás na schůzku s Babišem přišel Ivan Langer. Bylo vidět, že je mu to nepříjemné, a Babiš říkal, že není dobré, abychom se viděli. Ale kdo ví, možná to naopak chtěl,“ popisuje jedno z jednání nadřízený Marka Foglara, který už dnes u policie nepracuje.

Ivan Langer sám schůzky s Babišem nepopírá. „Potkávali jsme se v restauracích nebo hotelech, ano, to je možné. Považoval jsem náš vztah za přátelský,“ říká někdejší místopředseda ODS a ministr vnitra Ivan Langer. „Víte, on Andrej měl vždycky tendenci obklopovat se lidmi z policie a tajných služeb,“ dodává Langer.

Babiš dnes tvrdí, že se s Langerem setkával na společenských akcích. Časopis Týden však už v říjnu roku 2005 psal o schůzkách mezi podnikatelem a Ivanem Langerem: na konci září se oba muži sešli v restauraci Belle Époque v Praze. Zajímavé bylo, že v tu chvíli vznikala parlamentní vyšetřovací komise, která se měla zabývat kauzou kolem privatizace společnosti Unipetrol, a Babiš měl být jedním z důležitých svědků. Žádný z účastníků tehdy setkání v restauraci nepopřel, byť Babiš reagoval podrážděně.  „No a co, co má být? Mám se vystěhovat, nebo chodit kanály?“ napsal podle časopisu v SMS zprávě: o společenském rozměru schůzky nehovořil.

Vlídný muž s kontakty

Autor textu mluvil vlastně se všemi detektivy, kteří se tehdy objevovali kolem vyšetřování, v jehož rámci ke schůzkám mezi Babišem a detektivy docházelo. Shodují se, že mladý Šípek alias Foglar byl Babišem do značné míry fascinován. Babiš byl vlídný a měl vynikající kontakty. Detektiv dokonce dostal pracovní nabídku, kterou se kolegům pochlubil.

„To ale bylo od někoho jiného z Agrofertu, to nebylo přímo od Babiše,“ odpovídá dnes policista Foglar na otázku, zda se ho Andrej Babiš skutečně snažil přetáhnout k sobě. A o tom, co všechno probírali na schůzkách s majitelem Agrofertu, se odmítá bavit s tím, že je vázán mlčenlivostí.

Otázkou tedy je, kdo koho vlastně řídil. Policisté svého informátora? Nebo informátor své policisty? Napovědět mohou některé případy, které v té době detektivové zpracovávali.

Už dávno před rokem 2006 existovaly v Česku různé podnikatelské skupiny, z nichž některé byly napojeny na politiku i na podsvětí. Uvnitř tohoto podnikatelsko-politického světa panovala rivalita.

Na jedné straně stáli lidé kolem Františka Mrázka a Tomáše Pitra, a na straně druhé to byl Agrofert Andreje Babiše. Bojovali o vliv, jejich střet se projevil kupříkladu kolem již zmíněné privatizace Unipetrolu. Babiš byl do určité míry schopen s Františkem Mrázkem vycházet; dokonce s ním osobně vyjednával o koupi ústecké Setuzy, kterou Mrázek s Tomášem Pitrem ovládali. Babiš pak autorovi textu i dalším novinářům už v roce 2006 vyprávěl, že se s Mrázkem na Setuze domluvili, koupi ale nakonec překazil Tomáš Pitr, který Setuzu prodat nechtěl. Přesto Babiš mohl Františka Mrázka oprávněně považovat za rivala.

Jak už bylo řečeno, s Foglarem si Babiš záhy porozuměl, s policisty se stýkal často a jejich spolupráce byla oboustranně výhodná. Policie měla případy a ty se zase často týkaly rivalů, či rovnou nepřátel Andreje Babiše. První z nich se zabýval společností Čepro. To byla firma, která Babiše historicky vždy hodně zajímala.

Tajemné jméno Loricus

K počátku tohoto případu se musíme vrátit o několik let zpět. V roce 2003 byl do čela společnosti Čepro jmenován Tomáš Kadlec. Tento milovník francouzského vína a jídla měl zajímavou minulost. V devadesátých letech vedl nejvlivnější, tedy ekonomický odbor v civilní tajné službě BIS. Když odešel, nastoupil do čela Národního bezpečnostního úřadu. A po svém odvolání se stal ředitelem Čepra, státního strategického podniku přepravujícího a skladujícího ropné produkty včetně státních rezerv. Záhy po nástupu do čela firmy ho začali navštěvovat poslové od Andreje Babiše.

Kadlec nebyl – obrazně řečeno – nevinnou pannou. A Babiš se mohl celkem dobře domnívat, že je spíše mužem protistrany, tedy Mrázka, nikoli jeho. Kadlecův spojenec a také náměstek v Národním bezpečnostním úřadu Milan Hejl býval totiž s Mrázkem ve velmi přátelských vztazích.

„Nejprve za mnou Babiš posílal prostředníky s tím, že se Stanislavem Grossem (politikem ČSSD, ministrem vnitra, posléze premiérem, pozn. red.) domluvil seznam lidí, které bych měl v Čepru zaměstnat,“ říká Kadlec. Babiš k němu, podle Kadlecových slov, chtěl dosadit finančního ředitele, výkonného ředitele, a tak získat nad společností úplnou kontrolu. „Když jsem prostředníky odmítnul, pozval mne na oběd, kde se ptal, proč ty jeho lidi nechci, když je to přeci s Grossem domluveno. Říkal jsem mu, že si prostě své lidi chci vybrat sám. Tak jsem odmítnul.  Když odcházel, říkal, že uvidíme, kdo je silnější, jestli on, nebo já.“ dodává Kadlec, který byl nakonec z Čepra v roce 2005 odvolán. U jeho odvolávání se ke Kadlecovu údivu objevil nejbližší spolupracovník Andreje Babiše a šéf právního oddělení Agrofertu Alexej Bílek. „Mou výpověď si přečetl a schválil její podmínky,“ říká Kadlec.

Alexej Bílek je pro Babiše skutečně významný: spolupracují mnoho let, byl u významných jednání Andreje Babiše, dokonce s ním jako právník chodil na policejní výslechy. „U odchodu Kadlece jsem byl, to je pravda, tehdy jsme pro stát zachraňovali Čepro, na které útočily zločinecké skupiny,“ potvrzuje Bílek. O detailech Kadlecova případu se ale bavit nechce s tím, že jej směrem k Babišovi váže povinnost mlčenlivosti.

„V té době už žádné skupiny na Čepro neútočily, to už bylo zachráněno, šlo jen o to mne diskreditovat,“ reaguje Kadlec.

O rok později, tedy v roce 2006, se již detektiv Foglar alias Šípek – jak už bylo řečeno – scházel se svým informátorem Andrejem Babišem a dozvěděl se, že Kadlec v Čepru podepsal nevýhodnou smlouvu se společností Loricus. Měl se prý pokusit vyvést z firmy stovky milionů korun.

Šlo o to, že firma Loricus měla dodat Čepru naftu. A pokud by Čepro naftu nepřijalo nebo nemohlo přijmout, státní podnik by platil obří pokutu.

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) rozjel vyšetřování.  Spis detektivové pojmenovali Loreta.  Kadlece zatkli v černých kombinézách na chalupě a převezli na výslech do Prahy. Hlavním vyšetřovatelem byl jistý Tibor Levai a hlavním detektivem právě Marek Foglar.

Levai je mohutný muž s postavou zápasníka, původně pracoval na protikorupční policii a byl jedním z mála, kdo se v Útvaru pro boj s organizovaným zločinem vyznal v ekonomických operacích. Dnes už u policie nepracuje, na operaci Loreta si ale pamatuje dobře. „Vzpomínám si na to, v jednu chvíli jsme nemohli dohnat svědky. Šlo o lidi z Maďarska a Slovenska, tak jsme požádali Andreje Babiše. A on nám je sehnal.“ vypráví Levai jakoby nic. „No běžné to úplně není, to přiznávám, ale bez Babiše bychom je asi vyslechnout nedokázali,“ popisuje tehdejší situaci Levai.

Andrej Babiš tedy stál se svou informací na počátku vyšetřování a ještě navíc ve chvíli, kdy se policie dostala do potíží, sháněl svědky. Sám Babiš nepopírá, že se s Foglarem setkával právě nad tímto případem. „Setkal jsem se s ním v rámci vyšetřování kauzy Loricus,“ říká Andrej Babiš. Odmítá však, že by policii sháněl svědky.

„Podával jsem k této kauze svědeckou výpověď. Generální ředitel Čepra pan Švarc mne požádal, abych u generálního ředitele Slovnaftu Oszkára Világiho, kterého jsem znal, ověřil pravost kontraktu mezi firmou Loricus a Čeprem, který podepsal bývalý generální ředitel Čepra Tomáš Kadlec. Na základě stanoviska pana Világiho bylo zjištěno, že se jedná o podvod firmy Loricus napojené na skupinu kolem Tomáše Pitra a Františka Mrázka,“ dodává Babiš v odpovědi na otázky ke svému tehdejšímu angažmá.

Případ Loricus se nakonec k soudu nedostal. Podle znaleckého posudku se ukázalo, že státu žádná škoda vzniknout neměla. Kadlec sám se ale po soudech nakonec nachodil hodně. Policie ho podezírala, že v jiném případu měl stát nevýhodnými smlouvami připravit o cca 260 milionů. Na Kadlecově kontě ve Švýcarsku pak dohledala 30 milionů korun. Než je však stihla zablokovat, zmizely. Nakonec se ale stejně peníze ve Švýcarsku s transakcemi v Česku policii propojit nepodařilo. Kadlec je vysvětloval jako půjčku, kterou musel vrátit. Pravda je, že ani v tomto případě soud Kadlece nakonec neshledal vinným a v plném rozsahu jej osvobodil. Kadlec dnes od státu požaduje odškodné.

Nebezpečný plán

Kadlec dnes tvrdí, že se Babišovi po jeho odvolání Čepro podařilo ovládnout. Nastoupili do něj titíž lidé, které chtěl dosadit na samém počátku. Nebyl to přitom jediný případ, kdy se cesty Andreje Babiše a policistů nějakým způsobem protnuly.

O něco později Andreje Babiše navštívil polský lobbista Jacek Spyra.  Dlouho pracoval pro Tomáše Pitra a Františka Mrázka. Ti dva se stejně jako Andrej Babiš chtěli domluvit s polským energetickým gigantem PKN Orlen a společně získat státní Unipetrol. Polský koncern dal nakonec přednost Andreji Babišovi. Když PKN v privatizaci Unipetrol skutečně získal, spolupráce s Babišem se pomalu rozpadala a Poláci se chtěli českého společníka zbavit. Na to vypracovali tajný plán, který pojmenovali krycím názvem Goňka miru (není zcela jasné, co tento termín znamená).

Spyra přišel za Babišem, že by pro něj za peníze dokázal onen plán pozastavit. Součástí plánu měla údajně být i Babišova skandalizace v Polsku a podle Spyry i jeho kriminalizace. Co přesně to ve skutečnosti znamenalo, nebylo jasné, ale znělo to znepokojivě. A proto právě Spyra za Babišem přišel. Nabízel mu, že by tuto „skandalizaci“ a „kriminalizaci“ mohl za 10 milionů korun zastavit. Když Babiš zjistil, o co jde, obrátil se na detektiva Foglara. Policisté následně Babišovu kancelář osadili skrytými mikrofony a kamerami.

„Potíž byla, že Babiš už jednu Goňku miru (tedy onen plán, pozn. red.) měl a najednou Spyra za deset milionů nabízel jinou,“ vypráví jeden z detektivů, který se na případu podílel. Jestli to byl důvod, proč Babiš na Spyru policii upozornil, není jasné. Policisté z ÚOOZ Spyru nakonec zatkli. Nová, Spyrova Goňka miru se stala součástí policejního spisu, do kterého měl Babiš jako poškozený samozřejmě přístup. „Měl  i druhou Goňku miru a nemusel dát ani korunu,“ usmívá se detektiv.

Spyra byl nakonec odsouzen. Dostal tříletou podmínku s odkladem na pět let za podvod. Podle soudu totiž sliboval něco, co nemohl dodržet.

Jacek Spyra tvrdí, že to bylo trochu jinak. „Goňku miru jsem mu sehnal, protože ji chtěl. To bylo na zkoušku, že umím shánět informace a že se se mnou důležití lidé baví. Pak jsme uzavřeli smlouvu. A až potom jsem zjistil, že se připravuje jeho kriminalizace, a já jsem mu jen nabízel, že u lidí, kteří jej měli kriminalizovat, umím zařídit, že se to nestane. Peníze měly být pro ně. Nevím, proč mne soudili,“ trvá Spyra dále na verzi o tom, že peníze měly být na úplatky, kterou se hájil i před soudem.

Šlachta a osobní ohrožení

Dnes je Andrej Babiš nejen velkopodnikatelem, ale navíc také vicepremiérem a ministrem financí. A zajímavou otázkou je, kdy, jak a zda vůbec jeho spolupráce s detektivem Foglarem alias Šípkem skončila. Marek Foglar totiž mezitím také povýšil. Od samého počátku vedl tým, který má na starosti případ Jany Nagyové, nyní Nečasové a takzvaných kmotrů: rozsáhlé zatýkání a domovní prohlídky v červnu 2013 vedly k pádu kabinetu Petra Nečase a vypsání předčasných voleb v říjnu téhož roku.

Babiš vylučuje, že by se s Foglarem stýkal dodnes. Přiznává ale, že se několikrát setkal s jeho nadřízeným Robertem Šlachtou. „Seznámili jsme se v rámci jednoho z případů, kdy jsem byl vydírán,“ říká Babiš a dodává: „Byli jsme v kontaktu v případech, kdy byl ohrožen můj život, což bylo za dobu, co jsem ministrem, asi třikrát. K těm případům mě také vyslýchala policie.“

Podle ministra financí se z těchto důvodů setkali naposledy letos na jaře. „Viděli jsme se začátkem května, kdy se řešilo vážné riziko přepadení mého rodinného domu. V předcházejících dvou případech vydírání a vyhrožování mé osobě jsem se na ÚOOZ obrátil prostřednictvím náměstka policejního prezidenta Laubeho. Jistě víte, že ÚOOZ řeší jakékoli násilí vůči ústavním činitelům, proto jsem se na něj prostřednictvím náměstka policejního prezidenta obrátil. Pan ministr vnitra byl o všech případech vždy informován, v jednom případě mne sám informoval o nebezpečí a pana Laubeho a Šlachtu za mnou sám vyslal,“ uvádí v detailnější odpovědi Andrej Babiš.

Robert Šlachta odmítá o svých kontaktech s ministrem financí a předsedou ANO konkrétně hovořit. „Jako ředitel ÚOOZ v nutných případech provádím schůzkovou činnost, kterou stejně jako v případě svých podřízených nijak komentovat nebudu. I já v těchto výjimečných situacích o tom pochopitelně informuji své nadřízené a omezuji se při tom výhradně na důvod schůzky, který se zpravidla týká osobní bezpečnosti osoby, se kterou schůzka probíhá, nikoliv s jakoukoliv nesouvisející kauzou, kterou se útvar zabývá či zabýval,“ napsal Šlachta v SMS zprávě.

Podle policejního zdroje blízkého právě Robertu Šlachtovi se ale oba muži setkali již dříve, než začalo Babišovo vládní angažmá a s ním spojené hrozby. A to na přelomu let 2012 a 2013, tedy zhruba půl roku před koncem Nečasovy vlády. Mluvili spolu o případu Jany Nagyové? Babiš říká, že nikoli, a označuje takovou otázku za manipulaci s cílem naznačit, jak spolu se Šlachtou svrhávali vládu. Což, jak zdůrazňuje, by pro něj v době, kdy ANO mělo půl procenta preferencí, nedávalo žádný smysl.

O stycích mezi Andrejem Babišem a Robertem Šlachtou – kromě již zmíněného policejního zdroje – žádné další informace k dispozici nejsou. Naproti tomu informací o spolupráci Andreje Babiše s významnými důstojníky ÚOOZ a zejména s Markem Foglarem, je více než dost. •

Autor je investigativní reportér Českého rozhlasu. 

Přebíráme s laskavým svolením redakce magazínu Reportér.