Známý investigativní novinář Jaroslav Kmenta byl vyslýchán policií, která se jej snažila dostat do situace, aby u nemohl zpětně odkazovat na některé své zdroje. Jednalo se o velmi nestandardní nátlak – a podobnému čelili i jeho kolegové Sabina Slonková a Janek Kroupa. Proč? Protože všichni píší nepříjemné skutečnosti o Andreji Babišovi. O člověku, který momentálně dělá vše pro to, aby ovládl bezpečnostní složky státu. Čtěte ukázku rozhovoru z aktuálního čísla Revue FORUM.

Když jsme spolu naposledy dělali rozhovor, řekl jste větu, že s premiérem Babišem padneme na dno. Už na něm jsme?

To je záludná otázka. Na dně se určitě pohybujeme a jde o to, jestli garnitura, která se uchází o moc, v něm ještě vyhrabe nějakou díru. Může to být ještě horší, pokud například přijde dohoda o spolupráci ANO a SPD. Dá se říct, že v takové chvíli už bychom koukali na svět z propasti.

V posledních týdnech se hodně hovořilo o nátlaku na novináře, a to včetně vás. Spolu se Sabinou Slonkovou a Jankem Kroupou jste vydali prohlášení o tom, že na vás policie vyvíjela nátlak kvůli informacím o určitých kauzách, které se týkají právě premiéra Andreje Babiš. Jak se situace vyvíjí dál?

Pozitivní na tom je, že nás to spojilo dohromady. Každý jsme zaměstnán v jiné redakci a vládne mezi námi jisté konkurenční prostředí. Nyní jsme usoudili, že prožíváme mimořádnou situaci a začali jsme úzce spolupracovat. Cíleně si vyměňujeme konkrétní informace týkající se Andreje Babiše. Jsme přesvědčeni o tom, že je velkým ohrožením demokracie a kroky, které činí, ukazují, že si nebude brát servítky. Na Slovensku spojila novináře vražda Jána Kuciaka. Jejich reportáže, které tato tragédia zapříčinila, jsou skvělé a mohly by vyhrávat kdejakou cenu investigativní žurnalistiky. My nejsme v takto děsivé situaci, ale je to jistý druh inspirace.

Jakému tlaku jste vystavováni?

Je to nátlak státní moci, na který jsme byli samozřejmě částečně zvyklí i dříve, ale ne v takovém rozsahu.

Čím se to konkrétně liší od dřívějších výslechů či dalších kontaktů s policií?

Každý z nás tří má trochu jiný příběh, já vám popíši ten svůj. Pozoruji rozdíly v důslednosti ve vztahu k mapování naší práce. U mě si vybrali úniky ze starých policejních spisů Krakatice a Kmotr. Mohou a budou tvrdit, že vycházejí z toho, že na mě před rokem podal trestní oznámení bývalý policista, který se cítil dotčený informacemi, které jsem publikoval s odkazem na tyto spisy. Zabývala se tím Generální inspekce bezpečnostních sborů, protože se jednalo o oznámení na neznámého pachatele – tedy na někoho, kdo podle mínění tohoto poicisty donáší Kmentovi informace z těchto spisů. Do loňského září všechno probíhalo standardně. Pozvali si mě na výslech do pražské pobočky GIBSu a probíhalo to jako jiné situace, které jsem zažil. Zeptali se mě, kde jsem čerpal informace, já jsem to odmítl prozradit s odkazem na tiskový zákon a paragraf ochrany zdroje, policisté to zaprotokolovali, všechno zabralo půl hodiny a šel jsem domů.

Takže se něco změnilo po říjnových volbách?

Ano. Já jsem ještě před nimi vydal knihu Boss Babiš, která k popisu života a díla Andreje Babiše přistupovala velmi kriticky, což se mu hodně nelíbilo. A Generální inspekce bezpečnostních sborů otevřela případ údajného úniku ze spisů otevřela znovu a rozsáhleji,  orgány činné v trestním řízení začaly vyslýchat bývalé policisty, kteří kdy měli co do činění se spisy Krakatice a Kmotr. Připadalo mi to podezřelé, pořád jsem si ale myslel, že jde o standardní postup. Najednou jsem se ale doslechl, že si mě opět předvolají a že mě podusí.

A to se stalo?

Stalo. Ozvali se mi a znovu mě pozvali na výslech. Pochopil jsem, že se nejedná o přípravné řízení, ale o fázi trestního řízení, takže o případ, kdy už na věc dohlíží státní zástupce a probíhají různé úkony. Mezi ně mohou patřit výpisy telefonních hovorů, spekuluje se i o odposleších. Velmi nestandardní byl ale hlavně průběh tohoto výslechu, takový, jaký jsem ještě nikdy nepoznal. Začalo to tím, že mě nutili, abych podepsal prohlášení o mlčenlivosti a utajovaných skutečnostech, které se dozvím během výslechu. Na místě se mnou byla redakční právnička a oba dva jsme to vyhodnotili jako nestandardní a nic jsem nepodepsal. Inspektoři byli překvapeni a začali mi tvrdit, že je nutné, abych to podepsal. Říkali, že se mě budou ptát na věci, které jsem uveřejňoval ve svých textech a knihách, kde jsem utajované skutečnosti používal. Odpověděl jsem, že o ničem takovém nevím. Stál jsem si za svým a upozornil jsem na to, že si nepřeji, aby mě seznamovali s jakýmikoli utajovanými skutečnostmi. Policisté přehodnotili systém otázek, který měli připravený, a tak se ptali pouze na mé zdroje a na to, zda znám některé konkrétní osoby. Neřekl jsem tedy nic nad rámec toho, co píšu. Na konci výslechu se ale opět vrátili k původnímu úmyslu. Řekli mi: “My vás přesto budeme muset…” A aniž by dořekli slovo poučit, vylétl jsem jako čertík z krabice a řekl jsem, že pokud opět chtějí hovořit o tom, jaké utajované skutečnosti byly v mých textech, odcházím na chodbu a počkám, až s tím bude seznámena pouze moje právnička. Pokusili se mi v tom zabránit, ale já jsem prostě počkal venku, než advokátka přišla a řekla mi, že se mohu vrátit a podepsat protokol.

Proč ale měli takový zájem na tom, aby vám něco takového sdělili?

Chtěli mě svázat a omezit mou novinářskou práci. Pod kuratelou budoucího trestního stíhání bych totiž po podpisu zmiňovaného dokumentu napříště nikdy nemohl použít informace týkající se spisů Krakatice a Kmotr. A to i kdyby se jednalo na background a odkazoval bych na staré články. V takovém případě bych mohl být velmi jednoduše trestně stíhán. Pochopil jsem, že tento přístup není v pořádku a dal jsem si jej do souvislostí se zkušenostmi kolegů. Uvědomil jsem si, že se jedná o řízenou akci.

Kdo tuto akci řídí?

Snažil se Babiš akcí v Českém rozhlase zdiskreditovat Janka Kroupu?

Co se stane s vyšetřovatelem Nevtípilem?

Tohle a mnoho dalšího čtěte v Revue FORUM. Podpořte nezávislou žurnalistiku nákupem předplatného ZDE! Děkujeme.

Revue Forum Banner
Johana Hovorková
Johana Hovorková
Hlavní editorka deníku FORUM 24
Další články autora